Prvního května tomu byly dva roky, co Česká republika za patřičného jásotu a pění chvály na naše pro-evropské politiky vstoupila do Evropské unie. Nastal prý tak návrat naší země do Evropy (jako by se naše republika někdy geograficky vyčlenila), nastartoval se ekonomický boom a vůbec celá podstata našeho života se měla posunout k lepšímu. Pojďme se podívat, co je na tom pravdy a co po dvou letech zbylo z mnoha důvodů, kvůli kterým se do EU vstupovalo.

Z úst některých evropských politiků v poslední sílí hlasy volající po „restauraci Evropské ústavy“. Na této myšlence se nedávno shodl francouzský prezident Chirac s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Německá kancléřka hovořila podle německého listu Spiegel v důvěrném rozhovoru s francouzským prezidentem Jacquem Chirakem o konkrétním plánu na oživení evropské ústavní smlouvy, jejíž ratifikační proces byl zastaven po loňských neúspěšných referendech ve Francii a Nizozemsku.

Brusel sepsal seznam tzv. „eurozločinů“. Chce tak definovat trestné činy, které by byly trestné nejenom v určitých zemích, ale především (a asi právě proto) v celoevropském kontextu. Mělo by jít zejména o padělání bankovek, podvody s kreditní kartou, praní špinavých peněz, obchodování s lidmi, napadání počítačových sítí viry, znečišťování moří atd. A co více, jedná se i o tom, že by se působnost „eurozločinů“ rozšířila i například na krádež duševního vlastnictví, obchodování s lidskými orgány a rasovou diskriminaci.

Centrální rozhodování téměř o všem, posilování pravomocí unijních institucí na úkor národních, omezování státních suverenit, Bruselem řízená regulace téměř čehokoliv, de facto řízení chodu celé EU institucí, nemající potřebný mandát občanů (Evropská komise), v neposlední řadě snaha o omezování svobody slova při „schvalování“ ÚEU na půdě EP, arogance vůči eurokritickým názorům a snaha protlačovat usnesené věci bez ohledu na vůli občanů. Stále jste ještě neprocitli z „eurounijního“ snu a nevidíte obrovský demokratický deficit celé Evropské unie? Pak vězte, že celému výčtu ještě není konec.

V nedávné době Brusel přišel opět s jistým „evropanským“ nápadem a to takovým, že začal uvažovat o regulaci internetových médií.

Jak informovala zahraniční média, na počátku druhé poloviny září roku 2003, tedy více než rok a půl po zavedení eura, uspořádali italské organizace na ochranu spotřebitele opět protest proti prudkému zvýšení cen, ke kterému došlo při zavádění společné evropské měny. Tentokrát byl vyhlášen bojkot návštěv veškerých obchodů.