Dnešní datum: 23. 11. 2017  Hlavní stránka :: Ke stažení :: Odkazy :: RSS :: Atom  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 611 nalezených)

Uvahy

* KLAUS SE MÝLÍ. Novým stranám křivdí

Vydáno dne 05. 05. 2010

Kalousek Zásadně nesouhlasím s prezidentem Václavem Klausem, který stranu Věci veřejné a TOP 09 označil za nebezpečí pro demokracii, čímž nepřímo voličům vzkázal, že je volit nemají.

Protože si myslím, že je pan prezident vůči těmto stranám zaujatý a chová se k nim nespravedlivě, chtěl bych připomenout, že i když možná neznáme názory pana knížete Karla Schwarzenberga nebo investigativce Radka Johna, stále existují důvody, proč tyto strany volit.


Celý článek | Autor: Adam Bartoš | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Tak trochu jiná občanská společnost

Vydáno dne 27. 04. 2010

DOST Ve středu se před sídlem vlády schyluje k velkému politickému střetu. Ne co do počtu lidí, ale co do vášnivosti a urputnosti, se kterou obě strany přijdou vyjádřit svůj názor. Protest "Dost bylo antidiskriminace" sice mainstreamová média okázale ignorují, mezi politiky jde ale už několik týdnů o žhavé téma.

Konečně nějaké zpestření v nudném čase předvolební kampaně, počítačově upravených billboardových kalousků, piva za dvě koruny, kompromateriálů, "strašení", "řešení" a pojízdných politických autobusů, kde se rozdávají škvarky nebo bramborové placky.

I přes vyostřenou a špinavou volební kampaň obě velké strany stejně nezapřou, že jsou mnohdy na chlup stejné, že si jejich exponenti až příliš dobře rozumějí a že se jejich program liší především v tom, že jeden slibuje 120 tisíc nových pracovních míst a druhý takových míst o deset tisíc více. To je houby politický střet. To je politický střed.


Celý článek | Autor: Adam Bartoš | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Nestrašte Paroubkem

Vydáno dne 12. 04. 2010

Ne, nebojte se, Vážení čtenáři těchto řádek, rozhodně nehodlám horovat pro sexymozka Jyrku a jeho pochybnou oranžovou partu. Už z podstaty svého bytí ani nemohu, vlastním činžovní dům, obchod, restauraci a neomdlívám tudíž ve chvíli chvíli, kdy musím dát 30 korun za recept. Nevyužívám ani nemocenskou (když jsem byl poprvé a naposledy déle v nemocnici, tak jsem nedostal od státu ani korunu, protože jsem nic nikam nehlásil), takže na mne uboze primitivní ekonomické slogany strany těch, co jak se historicky traduje ,,kudy chodili, tudy kradli“ neplatí.

Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* BÍDA POLITIKY NEBO POLITIKA BÍDY?

Vydáno dne 27. 03. 2010

17. březen 2010. Zažíváme předjaří, jakési trochu zimní. A to navzdory všem se vší glasností proklamovaným globálním oteplováním. Otevřu Právo a čtu komentář pana redaktora Jiřího Hanáka věnovaný 15. březnu 1939. Asi bych tento článek nekomentoval, kdyby se tam neobjevil věta: „Rojila se „nicnežnárodová spodina.“ Protože se k této spodině, kterou představoval i první ministerský předseda Československé republiky , hlásím, nezbývá mi než odpovědět. Toto heslo si vzalo do vínku Národní sjednocení, pod vedením dr. Karla Kramáře v roce 1935 jako nadstranické. Jeho autorem není totiž nikdo jiný než otec národa František Palacký. Pan redaktor Hanák by měl zřejmě podat návrh na zrušení tisícikorunových bankovek, kde je zobrazen. Představiteli této strany byli i poslanci sdruženi kolem časopisu Národní myšlenka Dr. Ladislav Rašín a dr. Vlastimil Klíma, oba dva důsledně bojující proti kapitulantské politice dr. Edvarda Beneše. Dr. Rašín nakonec zahynul v nacistickém koncentračním táboře. Tito „nicnežnárodovci“ ale po Mnichovu zastavili jakoukoliv kampaň proti Masarykovi i Benešovi. Dr. Ladislav Rašín dokonce napsal do exilu dr. Benešovi dopis, že se distancuje ode všech útoků vedených proti jeho osobě. Dále pak pokračoval, že v něm vidí příslušníka generace, která náš stát budovala. Takto rytířsky s ním hovořil jeho někdejší zásadní odpůrce. Tento dopis je otištěn v plném znění v Benešových „Pamětech“. Jeho odpověď lze nalézt opět v Benešově knize „Šest let v exilu a druhé světové války.“ Nicméně tento dopis není kompletní.

Celý článek | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč by se měl Jaromír Dušek omlouvat?

Vydáno dne 07. 03. 2010

Zákaz vstupu! Odborářský činovník na dráze Jaromír Dušek poukázal v rozhovoru pro LN na údajnou síť homosexuálů ve vedení Českých drah a jejich napojení na samcoložce – toť termín z homofobní Bible kralické – v nejvyšších patrech státní exekutivy.

Už dlouho jsem nezaznamenal tak demonstrativní stranicko-politický jednohlas, jako v případě odsudků na adresu J. Duška. Naposledy snad, a to oprávněně, v případě zločinu ve Vítkově. Jen doufám, že Mirek Topolánek, Karel Bilderberg – pardon, Schwarzenberg – Jan Fischer či Jiří Paroubek nekladou mezi vítkovský atentát a Duškův slovní výpad morální rovnítko. Nebo snad ano?!

J. Dušek si nejspíš stejně jako já a navzdory všech virtuálním výzkumům veřejného mínění snad i většina české společnosti o homosexualitě myslí, že se jedná o úchylku či poruchu, vyšinutí z přirozeného řádu stvoření. Můžeme se snad lišit v názoru, do jaké míry se jedná o úchylku biologickou, psychologickou či mravní, ale shodujeme se v tom, že homosexuální chování odporuje lidské přirozenosti. O tom, že homosexuálové mají sklon vytvářet si svépomocné podpůrné sítě, jak soudí J. Dušek v souvislosti s ČD, bohužel svědčí i situace v některých církevních strukturách, zvláště pak kněžských seminářích, kde v důsledku pokoncilního aggiornamenta obsadilo homosexuální bratrstvo řadu klíčových funkcí. Tomuto nepříjemnému tématu jsem se podrobně věnoval v jiných příspěvcích, nebudu tedy zde své tvrzení dokládat.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Kocáb je překvapen negativní reakcí odborníků na adopce dětí homosexuály

Vydáno dne 27. 02. 2010

Zákaz vstupu! Ministr Michael Kocáb sám pochybuje o správnosti novely zákona, která má homosexuálům umožnit adpotovat děti. Překvapilo ho totiž, že se proti postavili dětští psychologové a psychiatři. Ministr pro lidská práva proto včera odpoledne svolal kolokvium, aby se o celé záležitosti poradil. Schůzka ale Kocába o správnosti novely nepřesvědčila. "Sám jsem v neutrální pozici. Chápu církev, že je proti, chápu i lidskoprávní aktivisty a homosexuály, že jsou pro, ale nejde mi do hlavy, že jsou proti psychologové a dětští psychiatři," svěřil se ministr pro lidská práva Michael Kocáb Právě to bylo podle Kocába hlavním překvapením včerejší debaty. Kocáb na dotaz, jak kolokvium probíhalo, uvedl, že mezi přítomnými "mírně převládl názor, aby se to (návrh zákona) na vládu dalo". Rozhodnutí ale podle ministra nevzešlo. Proti totiž vystupuje katolická církev či KDU-ČSL. Kocába ale nejvíce překvapilo, že jsou proti dětští psychologové a psychiatři. "To je závažná věc, ti jsou přece dětem odborně nejblíže, takže pokud ti proti tomu protestují, to mne znejisťuje," řekl Kocáb.

Celý článek | Autor: Adam Bartoš | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč Nejvyšší správní soud nezrušil i jiné strany?!

Vydáno dne 20. 02. 2010

Ne-závislost Politicky motivovaný zákaz "xenofobně homofobní" Dělnické strany byl, jak jinak, předáky naší demogracie oceněn potleskem. Nezaregistroval jsem jediného výše postaveného politika, který by dal veřejně najevo alespoň pochybnosti o správnosti rozsudku. A tak když mluvil Pecina, slyšel jsem vlastně Langera. Díky těmto alternujícím šéfům prestižního silového rezortu víme, že „politickým stranám, jež ohrožují naše demokratické zřízení, musí být všemi dostupnými prostředky zabráněno v další činnosti“. Asi jsem nebyl sám, koho v tu chvíli napadlo, že má-li být po jejich, měli by soudci NSS vydat příkaz k rozpuštění většiny českých politických stran, najmě těch, které máme tu čest vídat, pokud zrovna nejednají v Belize o pokroku v chovu nutrií či na Bermudách o vlivu monoteismu na znečištění Sargasového moře, na půdě českého parlamentu.

Nebo snad neohrožují české demokratické zřízení všeobecně rozšířená korupce či nákupy mrtvých duší pro vnitrostranické mocenské střety? Proč nejsou zrušeny i jiné strany, jejichž členové porušují zákon či jinak odporují dobrým mravům?

Také by mne zajímalo, jak posiluje českou demokracii naše již téměř totální podřízenost eurosvazovým směrnicím, o níž se zasloužily, s výjimkou komunistů, všechny české parlamentní strany. Pokud se někomu zdá, že se česká stranická demokracie stává pouhou fasádou, za kterou, mimo zrak veřejnosti, se rozdávají karty podle zcela jiných pravidel, pak to v kontextu „lisabonského režimu“ platí dvojnásob. Možnost ovlivnit další vývoj veřejného života v naší vlasti bohužel roku od roku slábne. A bude ještě hůř, pokud budeme i nadále volit strany, jež tento stav přivodily a nyní jej nehodlají z důvodu vlastního prospěchu jakkoli měnit.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Bránící se demokracie

Vydáno dne 19. 02. 2010

Zebra Nejvyšší správní soud patrně v obavách o českou demokracii zakázal Dělnickou stranu. Perzekuce ji ve skutečnosti ještě více posílí. Její zákaz je nejlepším způsobem, jak ji dostat do Parlamentu, což je přesně to, co si její odpůrci nepřejí. Stačí se podívat na politické projevy předních „dělníků“. Demagogické výkřiky střídají plané fráze, kolem dokola obalené podivnou směsí vulgárního nacionalismu, ultrakonzervativních pseudomoralistických postojů a proletářské malosti.

Samotný verdikt (PDF) je podivný. Pro zákaz argumentuje například propojeností Dělnické strany s neonacisty, přičemž tato propojenost je ale individuální. Jestliže strana nacismus nepropaguje (a její program nacistický skutečně není), pak nemůže být o jejím propojení s neonacistickým hnutím řeč. Jednotliví členové strany, kteří o víkendech páchají např. rasově motivovanou násilnou činnost nebo nějakým způsobem propagují nacismus, zodpovídají za své činy sami, nikoli jejich strana za ně. Takto bychom rovnou mohli Dělnickou stranu vinit za všechno zlo, kolem kterého se někdo z jejích členů mihl. Rovněž argumentace požadavkem na evidenci etnické příslušnosti je úsměvný. Zatímco u nás je takový názor důvodem k rozpuštění strany, například v izraelské ústavě (je podle Martina Peciny Izrael demokratickým nebo nedemokratickým státem?) obdobný princip funguje od roku 1965. A podobnost ozubeného kola znaku DS s logem nacistických sjednocených odborů jako důkaz odkazu na nacistickou minulost? Fraška. Nejlepší cesta, jak podlehnout paranoii z heraldických symbolů a různě zakřivených tvarů.


Celý článek | Autor: Ondřej Šlechta | Infomail | Tiskni

* Potřebujeme více Ivanů Klímů!

Vydáno dne 01. 02. 2010

Klímův článek, 7. 8. 1952 Ivan Klíma obdržel na počátku nového roku cenu Karla Čapka za svou poslední autobiografickou knihu „Moje šílené století“. Někdo by snad nad tím mohl pohrdlivě ohrnouti nos. Avšak právě nad takovým škarohlídem každý slušný muž a žena ohrnují nos! Vždyť Ivan Klíma představuje naše národní bohatství, studnici moudrosti, historické a národní uvědomění a především pak chodící národní svědomí!

Ivan Klíma vždy stál na správné straně. Všichni hrdinové dávných bylin, bájí a pověstí, stejně jako Zorro Mstitel, Batman či Mirek Dušín se nemohou ani zdaleka rovnat Ivanu Klímovi, stojícímu zde z masa a kostí! Ivan Klíma nikdy neměl slabou chvilku – a proto právem obdržel výše zmíněné ocenění. Vždyť přeci Ivan Klíma nepochybuje o svých činech jako malomyslný odpadlík Pavel Kohout, zabývající se směšnou maloměšťáckou buržoasní morálkou a tématy správných rozhodnutí, životních kroků a chyb! Ivan Klíma nepochybuje o svých činech a nesnaží se rozmělnit údajnou vinu intelektuálským rozumbradováním o špatné a vinu nesoucí společnosti jako Milan Kundera, nedostatečně pevný na to, aby vydržel boj s kontrarevolucí a tudíž odpadlík! Ivan Klíma nepochybuje o správnosti cesty, po níž se vydal a nestal se z něj jezevec, opěvující pochybnou krásu odvrácené tváře prostého života a drobných radostí, jako Bohumil Hrabal! Ivan Klíma nepochybuje o jediné skutečně správné budoucnosti lidstva, která jediná může přinést světlé zítřky, a nikdy se proto nestane (ani pod vlivem ženy!) zavilým reakcionářem, jako Ludvík Vaculík!

Proto potřebujeme více Ivanů Klímů! Naše nastupující novinářská generace by si měla právě z Ivana Klímy brát příklad, neboť on je skutečný bojovník, nesoucí plamen Dobra statečně přes všechny nevypočitatelné nástrahy doby! Jen s novináři, ukovanými Klímovým způsobem myšlení a psaní, vybudujeme skutečnou Evropskou unii postavenou na skutečných evropských hodnotách! Dokud nad námi bude bdít ze stránek Lidových novin, můžeme klidně spát – pokrok je hlídán uvědomělým strážcem.

(Pro plnou velikost Klímova článku na něj klikni)


Link | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Američané chtějí být otroky

Vydáno dne 07. 01. 2010

Podvod! Opravdu chtějí Američané vyměnit své svobody za falešný pocit bezpečí?

Tak zní hlavní otázka, na kterou bychom si měli odpovědět předtím, než se můžeme pustit do úspěšného boje za svobodu. Pokud se ukáže, že většina Američanů ochotně vymění svoje svobody za falešný pocit bezpečí, pak je tento boj předem ztracen. Na základě několika případů z minulých dvou měsíců si můžeme zkusit odpovědět na tuto zásadní otázku, pokusit se zjistit, co Amerika chce a kde stojí. Nedávno jsme byli vzrušeni zprávou o pokusu vyhodit do vzduchu letadlo nad Atlantikem bombou ukrytou ve spodním prádle jednoho z cestujících. Zatímco okolnosti případů zůstávají nejasné, naopak velmi jasně rozpoznatelný je pokus využít tuto událost jako urychlovač pro další drakonická bezpečnostní opatření. Ta zahrnují mj. návrhy na zavedení tzv. body scannerů, v některých případech jako jedné z alternativních možností prohlídky cestujících, jinde jako povinnou součást odbavení. Ve skutečnosti Nizozemí již prohlásilo, že bude prostřednictvím body scannerů kontrolovat všechny cestující jako součást své bezpečnostní politiky. Dodejme, že TSA (Transportation Security Administration – Úřad bezpečnosti dopravy; federální úřad založený v listopadu roku 2001 – pozn. překl.) se chce chopit této příležitosti a pokusit se změnit letadlo prakticky ve vězení.

Nejvíce znepokojující na této věci je zdánlivá ochota Američanů přijmout oficiální verzi případu bez jakýchkoliv otázek a pochybností a ochota podřídit se jakémukoliv rozsahu domněle nezbytných opatření přijatých naší „benevolentní“ vládou. Nyní, za prezidenta Obamy, občanské svobody hoří jasným plamenem a pouze několik lidí oponuje novému liberálnímu/neokonzervativnímu fašismu.


Celý článek | Autor: Alan Murdock | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Uplácení novinářů

Vydáno dne 04. 01. 2010

EU táhne Za jednu z hlavních priorit vyhlásila úřednická vláda premiéra Fischera boj proti korupci. To zní samo o sobě jistě krásně, problém však nastává, poměříme-li obecné proklamace s praktickými kroky vlády, konanými prostřednictvím jednotlivých ministerstev. Rázem zjistíme, že vláda nejen dosud žádných hmatatelných výsledků nedosáhla, což se za tak krátkou dobu nedalo ani očekávat, ale dokonce sama pomáhá některými svými postupy korupční prostředí vytvářet. Řeknete si:,,To je odvážné tvrzení, dokaž to, internetový pisálku!" Pokusím se.

Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Od kytary po pohorky

Vydáno dne 28. 12. 2009

Středověcí rytíři Humor může být útočištěm v rozbouřených dobách, aby se člověk nezbláznil, ale také zbraní, která neviditelně proniká do ledví nepřátel. Ostatně náš národ i v těch nejtěžších časech dokázal vtipem čelit protivenství osudu. Někteří to považují za slabost, já však za sílu. A tak pro mne není žádnou urážkou, označil-li nacistických říšský protektor Reinhard Heydrich Čechy za „smějící se bestie“, neboť právě z jeho úst je to poklona, ač nechtěná.

Kolumbijský katolický filosof Nicolás Gómez Dávila s trochou cynismu napsal: „Při pohledu na dnešní Církev (klérus – liturgie – teologie) je tradiční katolík nejdříve pobouřený, poté zarmoucený, a nakonec propuká v smích.“ Účelem toho článku není zesměšňovat duchovní osoby či instituce, nýbrž poukázat, k jakým podivným, až komickým, někdy tragikomickým, projevům vede nové náboženství zvané „pokoncilním katolicismem“, a poodhalit hlubší problém. Proto zde neuvádím konkrétní jména, zaručuji se však za pravost všech uváděných citací.

Jedním z pokoncilních symbolů se stala kytara, která vtrhla do liturgie s elánem revolucionářů šedesátých let minulého století. Někteří kněží to jistě mysleli a myslí dobře. Když kytary svolaly do Woodstocku téměř milion a půl zdrogovaných hippies, proč by nemohly přivábit na mši duchovněji založenou mládež? A tak výzva jednoho kněze, připomínající halucinogenní vizi, zní: „Chlapci a děvčata, kteří čtete tyto řádky: nám je třeba Krista a je nám třeba toho velkého dne v týdnu: naše kytary a zpěvy nechť bijí do klenby chrámů a nechť mu zpívají, ať splyne s námi! Ale to nestačí: splyňme se svými kytarami a zpěvy v jedinou živou kytaru bratří a sester s Kristem! Staneme se s ním při svatém přijímání jedinou kytarou, božskou, věčnou...“ Jelikož nejen zvukem kytary živa jest mládež, nýbrž také slovem, najdeme ve zpěvníku jisté farnosti tento oduševnělý text: „Ježíš je Pán a já mám Ho rád. Haleluja šabalaba labam bam.“ A když je vše ještě navíc doprovázeno dramatickým liturgickým vstupem, např. po vzoru kněze, který k oltáři přiskákal v převlečení za klokana a po cestě rozhazoval z kapsy bonbóny, může si farní rada říci, že se pastorační dílo daří.


Celý článek | Autor: Martin Čejka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Odmítáš sex ve škole? Do vězení s tebou!

Vydáno dne 15. 12. 2009

Vězení Takový je osud osmi otců, kteří v německém Salzkottenu odmítli posílat svoje děti do hodin sexuální výchovy na místní základní škole a na divadelní představení Mé tělo patří mně. K týdennímu pobytu za katrem byli odsouzeni poté, co nezaplatili tzv. kající peněžitý trest (Bussgeld). Německý stát pohlíží na děti, alespoň po dobu jejich povinné školní docházky, jako na svoje vlastnictví. Rodiče jsou ve výchově dětí státu podřízeni a běda jim, když se s jeho oficiální ideologií dostanou do sporu. Různou podobu a míru perzekuce (peněžité tresty, tresty odnětí svobody, odebírání dětí do státem řízené kolektivní výchovy) poznaly v Německu již desítky rodin, v nichž jsou děti vzdělávány svými rodiči.

Mezinárodně nejznámější je případ Melissy Busekrosové z roku 2007, jež byla odvlečena skupinou 15 uniformovaných policistů ze svého domova a po dobu 3 měsíců držena v „náhradní rodině“, aniž by bylo jejím rodičům oznámeno, kde tato rodina žije. Melissu směli navštěvovat pouze jednou týdně, ale jen na půdě státního úřadu pro děti a mládež. Do své rodiny se Melissa vrátila až díky úspěšné mezinárodní kampani na její podporu.

Vláda, v jejímž čele stojí křesťanská demokratka, tedy pokračuje v politice hitlerovského režimu, jenž předválečné preceptorské vyučování zakázal a nařídil všem dětem Říše povinnou školní docházku. Navzdory existujícím překážkám však zájem o domácí vzdělávání v Německu roste. Přes 40 rodin zde vede soudní spor s úřady o to, zda smějí učit svoje děti svépomocí. V jejich neprospěch vynesl Německý ústavní soud rozsudek, v němž se uvádí, že stát má oprávněný zájem na tom, aby zabránil vzniku skupin, žijících odlišně od většinové společnosti. Nesouhlas s rozhodnutím Ústavního soudu vedla k žalobě u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, v níž se uvádí, že povinná školní docházka oslabuje právo rodičů na výchovu dětí v křesťanském duchu. Iniciátoři žaloby se vyjádřili kriticky i o všeobecné povinnosti německých dětí absolvovat tzv. školní sexuální výchovu. ESLP rozhodl v roce 2006 ve prospěch německého státu, čímž popřel přirozené právo rodičů na mravní a náboženskou výchovu svých dětí.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Švýcarská čokoláda má divnou příchuť

Vydáno dne 09. 12. 2009

Minarety Alpští giganti á la Matterhorn či Eiger dominují švýcarské krajině. To ví každý absolvent základní školy, pokud nepropadal ze zeměpisu. A jestli sleduje i ekonomiku, tak je mu známo, že Švýcarsko je zemí vynikající čokolády, která se stala světoznámou, nehledě samozřejmě k dalším průmyslovým odvětvím, typickým pro tento malý stát s důležitou koncentrací bank a nejvyšší životní úrovní v Evropě. Švýcarské krajině dominují - jak jinak - kostely. Katolické i protestantské, neboť čtyřjazyčné obyvatelstvo je konfesně rozděleno téměř přesně půl na půl. Teď ale do toho vstupuje nový prvek: islám. V zemi žije cca 7 procent muslimských přistěhovalců, často už ve druhé generaci. Za tu dobu si stačili vybudovat mešity, k nimž neodmyslitelně patří minarety, tj. štíhlé věže, z nichž muezzini, nižší duchovní, vyvolávají modlitby. Právě o tyto minarety šlo v nedávném kontroverzním hlasování, ne o to, že by někdo chtěl mohamedány ve Švýcarsku zbavit svobody vzývat Alláha a proroka Mohameda.

Celý článek | Autor: PhDr. Radomír Malý | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Soukromým tryskáčem proti tání ledovců

Vydáno dne 08. 12. 2009

Kodaňská konference OSN o boji proti klimatickým změnám nemá s vědou mnoho společného. Jak navozuje titulek, má mnohem více společného s politikou, penězi a bojem o moc. A to hned nad celou planetou. Na konferenci se jistě střetnou různé zájmy, a proto vůbec není jisté, že „planetáři“ zvítězí. Ale pokusí se o to, ostatně jako již vícekrát v minulosti. Dříve pod pláštíkem boje proti neexistující hrozbě planetárního přelidnění, nyní pod rouškou boje proti rovněž imaginárnímu globálnímu oteplování. Předmět politické akce nakonec není podstatný, podstatný je globálně vedený BOJ. Na globální bebí globální flastr. A má-li být boj efektivní, musí se svět sjednotit. Jednota však předpokládá centrální řízení, jinak hrozí, že se negativně projeví dílčí – z hlediska „planetářů“ sobecké – zájmy a Ušlechtilého Cíle nebude dosaženo. Co na tom, že do „boje proti globálnímu oteplování“ je v souvislosti s kodaňskou konferencí zapojeno na 12.000 limuzín či 140 soukromých letadel. A že množství CO2, emitované touto jedenáct dní trvající konferencí, činí podle odhadu samotných organizátorů 41.000 tun...

Nedávno jmenovaný prezident EU Herman Van Rompuy si myslí, že kodaňská konference by mohla globální řízení planety uspíšit. Má to však jeden nezbytný předpoklad. Že si lidé nechají vnutit vědecky nedoložené přesvědčení o tom, že za probíhající klimatické změny je odpovědný člověk.

O neexistenci „vědeckého konsenzu“ v této oblasti existuje mnoho důkazů. Tím posledním je skandál v britském vědeckém ústavu, zodpovědném za sběr teplotních dat pro Mezivládní panel ke změně klimatu (IPCC), dokládající manipulaci s daty i profesní ostrakizaci disidentů. IPCC je stejně jako všechny orgány OSN společností politickou, proto se zbavme iluzí o tom, že se výlučně řídí kritériem vědeckosti. Okolo ideologie „globálního oteplování“ se vytvořilo a jistě ještě vytvoří takové množství dobře placených míst, že se proti ní bude bojovat stále obtížněji. Přesto mění „oteplovači“ svoji taktiku a raději než o globálním oteplování začínají hovořit o změnách klimatu. A protože klima se přirozeně mění, boj s jeho změnami bude věčný. Jen tak lze zajistit, že granty i v případě, že teplota v příštích letech bude klesat (od roku 2000 totiž nestoupá), nevyschnou.

Převzato z blogu autora


Link | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Doporučujeme:

Petice za zrušení ministerstva bolševického pokroku

Zentropa

Nacjonalista.pl

Casapound

Akce D.O.S.T.

Časopis Te Deum

Stránka Pata Buchanana

Stránky generála Gajdy

Alternative-s

Červenobílí

Reformy.cz

Freeglobe.cz

Slovenské hnutie obrody

The Brussels Journal


Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Počítadlo.cz