Již vícekrát v historii se situace na naší politické scéně jevila současníkům jako absurdní, ba dokonce jsme měli za hlavu státu i prezidenta, který kromě jiného získal celosvětový věhlas psaním absurdních dramat (ba i jeho způsob vykonávání prezidentského úřadu lze v mnohém jistě právem označit za absurdní, zejména vezmeme-li v úvahu, že až příliš často reálné výsledky jeho činnosti byly přímo protikladné proklamovaným záměrům) a naše zem byla nejednou označována jako Absurdistán. Povaha nynější vládní krize a konání jejích jednotlivých aktérů pak povědomí o jisté nutné absurdní linii našeho politického života pouze posilují. Stačí jenom vzpomenout očividný protiklad vychvalované čestnosti odstoupivšího premiéra v souvislosti s jeho přechodem do funkce evropského komisaře.

Patrně nejpozitivnější zpráva právě uplynulého týdne přišla ze středočeského města Slaný. Vedení tamní radnice nic nedbalo na nářky všemožných pseudohumanistických ochránců práv netáhlů a parazitů a rázně zakročilo proti jejich chráněncům, když uplatnilo princip takzvané nulové tolerance. Notoričtí neplatiči byli nejprve přemístěni do holobytů a po té, co ve svém dle své logiky nejúspornějším stylu bydlení pokračovali, nemilosrdně vystěhováni na ulici. Mnozí si možná vzpomínáte, jaký nastal poprask. Čelní představitelé úřadů, důvodem jejichž existence je z našich daní placená ochrana těch, kteří sami na sociální stát nechtějí přispět ani padesátihaléřem, se exhibovali v médiích, kterak že to jsou pošlapávána práva našich asociálů. Stačí pouze vzpomenout na tehdejší aktivitu šéfa snad nejzbytečnějšího úřadu v zemi - "mladého Zápotockého" Motejla.

Při cestě autem jsem již opakovaně vyslechl na ČRo1 Radiožurnálu reklamu vyzývající Čechy, aby zvali do svých domácností cizince žijící v jejich okolí. Hned na úvod musím přiznat, že jsem natolik zastaralý, že si lidi, jež důkladněji neznám, domů nezvu ani v případě, že se jedná o mé krajany, u kterých lze předpokládat společný kulturní základ. Je možné, že mne mé lehce konzervativní chápání sousedských vztahů připravuje o mnohá poznání, na druhé straně však nelze nevidět mnohé záludnosti, jež v souvislosti s účastí v tomto poznávacím experimentu mohou nastat.

Nízkou volební účast ve volbách do parlamentu EU lze interpretovat jako naději i varování. Optimisté mohou tvrdit, že se znovu osvědčila příslovečná schopnost českého národa nedat si nabulíkovat úplně všechno. Máme bohaté zkušenosti s lživou propagandou, a tak se ani současným tendenčním masmédiím nepodařilo nás zmanipulovat k politiky tak žádané hojné účasti, jež měla posvětit nejen podvodný způsob, jakým byla naše země do EU vstoupena, ale zprostředkovaně i politiku vládní koalice. Ta z těchto voleb vyšla na hlavu poražena.

Kdykoli se náš bývalý hradní intrikán a excentrik začne polititicky reaktivizovat je třeba být ve střehu, jakou kulišárnu sám nebo ve spolupráci se svými vlivnými blízkými chystá. Možná jsem proti Václavu Havlovi příliš zaujatý, ale asi to bude tím, že mne zkušenost naučila, že říká-li A, výsledkem jeho činnosti bude na 99% B a je dost pravděpodobné, že i Z. Typickým příkladem budiž jeho "antikomunismus", kdy odmítl nabídku Karla Kryla, který se chtěl politicky angažovat. A to na hradě působilo okolo 400 "poradců", z nichž mnozí byli bývalými agenty StB.

Nová hokejová hala v Praze Vysočanech, kterou se nakonec přes všechny pochybnosti podařilo společnosti Sazka postavit včas, je představována jako další div světa, přinejmenším jako novodobé monumentální koloseum, jakýsi novodobý klenot národní architektury, sportu, kultury, atd. Jako většina veřejnosti jsem ani já zatím neměl šanci posoudit, nakolik byla práce odvedena kvalitně a zda se skutečně jedná o takový klenot našeho státu, respektive (naší) Sazky.

Mnoho slova a mnoho povyku jsme si v posledních dnech vyslechli z některých sdělovacích prostředků v kauze tří mladíků z Jeseníku, kteří napadli cikánskou rodinu.

Slyšeli jsme i mnoho výtek na adresu soudu, který jim udělil podmíněné tresty. Místopředseda české vlády Mareš prý dokonce požadoval „vysvětlení“ od ministra spravedlnosti!

Nechci posuzovat rozhodnutí soudu v této kauze, neboť k tomu nemám dostatek objektivních informací.

Jiří X. Doležal dal o sobě znovu vědět v pořadu České televize (Bez obalu, 18. 1. na ČT1), který v jedné ze svých částí pojednával o případu v Thajsku odsouzených a nyní zpět do republiky dopravených drogových dealerů. V krátkém Doležalově proslovu zaznělo několik stále dokola opakovaných hloupostí, jež nejlépe vyvrací sama realita.

V poslední době neuplyne prakticky den, aby nás tendenční a pokrytecká masmédia nebombardovala zděšenými výkřiky ve stylu "podívejte se, co si ti skinheadi dovolují a policie je nečinná" a výzvami k radikálnímu postupu, jehož podstatou není nic menšího než zjevně neústavní zásah do občanských práv a svobod, neboť ať se to někomu líbí nebo ne, i skinheadi jsou občany tohoto státu a chceme-li, aby tento byl právní, musí pro ně v každodenní praxi být dosažitelná stejná práva jako pro kohokoliv jiného.

Vicepremiér naší sociálněkřesťanskosvobodné vlády Petr Mareš (viz foto) předložil na zasedání vlády (12. 3. 2003) koncepci integrace romských komunit.

Komentáře hlavních deníků se shodují v tom, že kampaň před letošními volbami do poslanecké sněmovny Parlamentu byla ubohá, moderně řečeno "o ničem". Do značné míry je to pravda. Spousta prázdných pohledů známých politiků, okolo nich spousta známých a ještě prázdnějších frází. Ti méně známi politici a jejich strany nedokázali tuto prázdnotu zaplnit. Zatím nejsou známy výsledky voleb, ale nejspíš se do parlamentu paradoxně dostanou ty prázdné pohledy a prázdné fráze. Na druhé straně ti samí žurnalisté vytvořili atmosféru, kdy je lepší se do vážných témat nepouštět, jelikož hrozí veřejné zneuctění, nebo ignorace, pokud se odchýlíte od názorů, které snad neznámý velecenzor (zdá se) označuje všem novinářům jako povolené.

Praha - Flora: Zdárně pokračují práce na výstavbě obchodního komplexu v prostranství přímo sousedícím s Olšanskými hřbitovy. Tak by mohla vypadat jedna z tiskových zpráv, čas od času vyskytnuvších se v některém z našich deníků.

Při srovnávání a hledání podobností mezi komunismem a nacismem se problém redukuje většinou na praktické rysy režimů. Díky shodnosti těchto znaků pak bývají oba typy řazeny mezi totalitní systémy. Mezi tyto základní rysy totalitních režimů se většinou řadí: vedoucí úloha jediné strany, vůdcovská role jednotlivce či úzké skupiny, velká moc policie a celková kontrola státu nad činností občanů. To jsou shodné znaky komunismu i nacismu, které se objevily v praktické aplikaci.

Dámy a pánové! Zajisté nikdo z vás, zde přítomných, nepochybuje, že komunismus patří spolu s nacismem k nejzločinnějším ideologickým a politickým systémům lidských dějin. Není to jen pro hekatomby více než sto milionů lidských obětí během pouhých pár desítek let, ale hlavně pro hodnoty, které nabízí a předkládá. Ty vycházejí z jeho atheismu a jsou jednoznačně označitelné jako pahodnoty pekla. Ty se objeví pokaždé, když společnost pohrdne dědictvím křesťanské civilizace a velkolepým, jedině nosným poselstvím Ježíše Krista. Odtud vede cesta jen a jen dolů, k úpadku a rozkladu společnosti a celého světa.