Dnešní datum: 27. 07. 2017  Hlavní stránka :: Ke stažení :: Odkazy :: RSS :: Atom  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 611 nalezených)

Uvahy

* Navzdory nevzdělanosti a nepravdám

Vydáno dne 01. 04. 2011

Jan Skácel Z mého přítele Ladislava Bátory se stala mediální hvězda. Protože však zřejmě novinářům již došel střelný prach, posunula se celá záležitost až na úroveň akademické obce. Z dnešního Práva (23.3.2011) se dovídáme, že do boje se pustila nejen Filosofická fakulta UK, ale i rektor Vysokého učení technického v Brně. Následně se přidala i Representace studentek a studentů českých vysokých škol. A v časopise Týden se přidal i slovutný teolog pan universitní profesor Halík. Ten nazval Národní stranu, za kterou kandidoval „jako jednička“ za neonacistickou. Jistě, máme u nás požehnané množství novinářů, kteří si z vyslovování nactiutrhačných pojmů mnoho nedělají a čím méně toho vědí, tím radikálněji píšou. To už je běžné. Když, ale toto píše člověk, který by v těchto věcech měl mít jasno, začíná to být na pováženou z hlediska obecné společenské vzdělanosti. Asi před dvěma týdny redaktor časopisu Respekt pan Ondřej Kundra řekl v České televizi k případu Bátora, že dotyčný kandidoval za neonacistickou Národní stranu. Když redaktor odvětil, „snad nacionalistickou,“ dostalo se mu odpovědi, že se jedná o rasistickou stranu, tudíž neonacistickou. Paní redaktorka Hana Čápová, také z časopisu Respekt, v článku „Akce Bátora“ ze dne 28. 2. 2011, pak píše hned v podtitulku, že náměstkem pana ministra Dobeše měl být muž, který kandidoval za fašistickou Národní stranu. V dalším, velmi tučně tištěném mezititulku, pak se dozvíme, že „rasismus ho prý neoslovuje, praxe je však jiná“.

Celý článek | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč hnědne Mladá fronta?

Vydáno dne 30. 03. 2011

PC Česká pravice opět rozbouřila hladinu veřejného mínění , když ultratradicionalisté z konzervativní Akce D.O.S.T. uspořádali veřejné setkání s kontroverzním Ladislavem Bátorou. Na podporu tohoto muže, který, jak jsme již informovali, je proslulý především svým uvažovaným angažmá ve funkci náměstka ministra školství, se včera večer konal diskusní večer Hovory na pravici II. Pozvání k vystoupení přijal Ladislav Jakl, Jana Bobošíková, Hynek Fajmon, Jiří Hejlek a Petr Jurčík. Potud je vše v pořádku, problém je totiž jinde. Věděli panelisté, na čí podporu vystupují? Ladislav Bátora totiž roku 2006 kandidoval jako volební leader kandidátky nacionalistické Národní strany. Bátora se dnes hájí, že kandidoval jako nezávislý. Jenže – obstojí jeho tvrzení? Jistě musel vědět, že Národní strana je strana nacionalistická. Ostatně kdoví, zda příklon k extremismu není v radikálních kruzích ultrakonzervativců běžný. Tradicionalisté se sice hájí poukazem na údajnou svobodu slova, ale ve světle případného údajného angažmá lidí Bátorova typu je třeba se ptát: nenese tento radikalismus jisté stopy extremismu či dokonce – xenofobie? Ladislav Bátora, jehož jméno se v současné době asi nejvíce skloňuje s jeho údajným uvažovaným angažmá na ministerstvu školství, a jeho politováníhodné angažmá v nacionalistické Národní straně tak dostává pachuť radikalismu – tu umně skrývaného za příklon k tradicionalistickému vidění světa, jindy jako vzdorování mediálním atakům. Jenže – kdo tedy doopravdy je tento muž, který už ani neskrývaně určité věci neskrývá? Je to otázka spíš pro politologa. Zakořeněná představa o radikálním přívrženci nacionalistického hnutí tak sice dostává první vážné trhliny, jsou ale tyto trhliny tak významné, aby vyvrátily podezření z extremismu? V extrémním případě je možno tvrdit, že konzervativní vidění světa v podání kontroverzního Ladislava Bátory sice je součástí ultratradicionalistického paradigmatu, ale zároveň je možné se ptát, zda někdejší neúspěšný leader volební kandidátky nacionalistické Národní strany, a jeho uvažované angažmá ve funkci náměstka ministra školství, nejsou vlastně projevem obecného příklonu k fašizujícímu maloměšťáctví.

Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Normalizace na UK: Bátora zažívá déjàvu roku 1975

Vydáno dne 22. 03. 2011

Ladislav Bátora Hon na Ladislava Bátoru nabírá tragikomických rozměrů. Distancovala se od něj jeho alma mater. Jako v roce 1975.

Předseda občanského sdružení Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora měl být náměstkem ministra školství Josefa Dobeše. Po hysterické reakci české politické a mediální scény se jím nestane. Dobeš si proto alespoň vymínil, že mu bude Bátora dělat na ministerstvu poradce.

I to je ale některým lidem trnem v oku. Proti jeho angažmá se postavili někteří čeští akademici, kteří si prý Bátoru na ministerstvu nepřejou - ani jako poradce.

Minulý čtvrtek se totiž Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze usnesla, že „lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce,“ jak se nechal slyšet děkan fakulty Michal Stehlík.

"Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze nesouhlasí s návrhem angažování pana Ladislava Bátory do struktur vedení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Jsme přesvědčeni, že lidé s podobnými xenofobními postoji by neměli zastávat žádné podobné funkce. Vyzýváme i další součásti akademické obce, aby se k tomuto našemu stanovisku připojily," stojí v prohlášení.


Celý článek | Autor: Adam Bartoš | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Bátora? Ani do kotelny

Vydáno dne 22. 03. 2011

Ladislav Bátora Četla jsem v Národní myšlence vtipný článek Jeremy Clarksona, přetištěný z lednových The Sunday Times, o nejhorším dopadu zákazu kouření. Mimo jiné v něm autor konstatuje, že zapálit si dnes na večírku je tak trochu jako vstát a masturbovat. V tomto smyslu je dnes na stejné úrovni pohovořit ve společnosti na téma vlast a národ. Se slabšími jedinci to rovnou praští, silnější povahy se snaží neudusit polknutým soustem. Pilnou a systematickou prací snaživých sdělovacích prostředků se totiž tato slova stala přece výhradním zbrojním arzenálem extrémistů, od kterých se slušná společnost odvrací jako od exibicionisty s rozevřeným kabátem. Ta masáž je neuvěřitelná a posledním soustem, které naše média přežvykují s rozkoší dietáře dopřávajícího si šťavnatý stejk, je Ladislav Bátora.

Všechna uváděná “obvinění” jsou totiž pouze zástupným problémem. Důvodem tohoto honu je jen a pouze jeho práce ve funkci předsedy občanského sdružení Akce D.O.S.T. Budiž řečeno spravedlivě – k nenávisti patřičných míst přispívá toto sdružení opravdu dost. Odpor proti Lisabonské smlouvě a současné podobě EU vůbec, podpora prezidenta Klause, reinkarnace pojmů vlast a národ, trvání na konzervativních hodnotách... Národní konservatismus, prostě a jednoduše řečeno.


Celý článek | Autor: Dušica Zimová | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Sprosťák Jandák nechápe génia

Vydáno dne 20. 03. 2011

Petr Hájek Pan poslanec Jandák vystřelil na arcivévodu Ferdinanda a tak to právem schytává od celého císařského dvora. Říci, že je posvátný monarcha nahý, se přece smí jen v pohádkách. Má štěstí, že tentokrát ucedí něco výchovných sprosťáren na jeho adresu jen dvorní šašek pan Landovský aby si s obvyklými vulgaritami mohla odpočinout dvorní dáma paní Holubová. Ostatní buď rozpačitě mlčí, nebo vysvětlují, že arcivévoda stvořil veledílo, kterému pochopitelně sprostý lid neporozumí, ale to už je osud géniů...

Jaký přízemní necita je ten Jandák, že to nepochopí! Pan Havel si přece chtěl jen ke stáru učinit trochu potěšení, splnit si sen každého kulisáka, jak sám upřímně řekl, usednout na stoličku filmového režiséra. Nic víc. Proč se ještě sprostě bavit o tom, co za těch pár desítek miliónů na honorářích přátelům císařského dvora vzniklo? Proč tu drobnou radost polobohu ex machina nedopřát?


Celý článek | Autor: Petr Hájek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Jak se cítí ýbrmenši

Vydáno dne 13. 03. 2011

Televize Mysleli jste si snad, vážení čtenáři, že éra nadlidí definitivně odešla do světa bájí a pověstí poté, co tito polobozi prohráli vprostřed jara léta Páně 1945 azgard, shodou okolností na našem území? Ale kdeže, to je omyl! A nebojte se, nebudu vás otravovat s dalším objevením (údajně) neonacistických piklů a rejdů, ačkoliv (přinejmenším) o totalitářské sklony se ze skutečně jedná.

Naši noví nadlidé určují, co je dobré a co špatné, kdo co smí a naopak, kdo co nesmí (ač třeba podle Ústavy či dalších zákonů by směl). Nesmíme se divit jejich nadlidství. Vlastně je mají tak nějak vrozené. Jedni kádrově, druzí krví. V každém případě jsou z "dobrých rodin". Pravda, kdybych měl dceru, nehledal bych pro ni ženicha právě v těchto domech, avšak pro jejich syny (a dcery) je svět otevřen.

Nepíši však o politicích. Dokonce ani o soudcích. I zde je původ kádrový či/a pokrevní téměř nezbytný. Avšak politici ani soudci ještě nejsou nadlidé. Jsou ve skutečnosti jen ubozí přisluhovači nadlidí, jejichž vyvolenost spočívá snad jen v tom, že s nadlidmi mohou tu a tam obcovat u stejných stolů. Vše ostatní je jen zlatými šňůrami na lokajské livreji.

Pravým nadčlověkem není ani představitel organisovaného zločinu. Čeští "mafiáni", na rozdíl od Siciliánů, jsou v porovnání s politiky a nadlidmi vzorem demokracie, rovného přístupu a spravedlnosti. Pravda, nelze je považovat za morální autority. Avšak i jejich největší nepřítel musí uznat, že za jejich posicí jsou léta práce, dřiny a odříkání. A že jejich postavení je odrazem jejich schopností. Což nelze rozhodně tvrdit o profesionálních politicích.


Celý článek | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč takový povyk? Kalousek jen sestoupil na úroveň médií

Vydáno dne 11. 03. 2011

Michal Semín Morální odsouzení ministra Kalouska šéfredaktory deníků a zpravodajských týdeníků je pokrytecké. A to bez ohledu na to, zda je mu vyčítána manipulace s údajným zvukovým záznamem z jejich jednání, nebo poté, co existenci záznamu popřel, lež. Kalousek tím pouze sestoupil na morální úroveň plátků, jimž pohoršená žurnalistická klaka velí.

Pokud by si Kalousek či kdokoli jiný z jednání šéfredaktorů pořizoval bez jejich vědomí zvukový záznam, nechoval by se jinak než pánové Kroupa, Kmenta a mnozí jiní „investigativci“. Slovy rozhněvaného politruka z lidově demokratické armády – jak vy k my, tak my k vy. Kmenta může? Michálek může? A Kalousek nemůže?

A obvinění ze lži? Jistě, lhát se nemá. Ale nepůsobí to zrovna přesvědčivě, když vodu káže někdo, kdo má jinak pití vína za normu. Mám dlouholetou zkušenost s mnoha novináři, že o události, jíž jsem byl svědkem či tématu, kterému rozumím, píší nepravdivě. Nemusí to být hned čirá lež, mnohdy si vystačí s polopravdou či účelovou manipulací s fakty. Až na pár světlých výjimek neznám médium, které by se za zveřejněné nepravdy obětem pomluv a omylů omluvilo. Případ za všechny – stále ještě nekončící mediální bátoriáda. Vím hned o několika nepravdivých tvrzeních, které novináři o minulosti či politických názorech Ladislava Bátory bez ustání opakují. Dané novináře jsem na jejich prohřešky upozornil, přesto se neměli k tomu, aby se L. Bátorovi omluvili. Našli se i tací – jako například Roman Krištof v Lidových novinách, jenž v soukromé korespondenci svůj poklesek přiznal – kteří ve svých dalších článcích na téma „Bátora“ množství mystifikací ještě znásobili. Z hlouposti? Ze zlé vůle? Z vůle šéfredaktora či vydavatele?

Ohrožení svobody slova, před kterým novináři varují, proto nepřichází primárně od M. Kalouska, ale od médií samotných.


Link | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Zachraňte Kaddáfího! Nebo…

Vydáno dne 08. 03. 2011

Michal Semín Padnu-li, zaplaví Evropu milióny černochů, prohlásil plukovník Kaddáfí v pondělí ve vysílání francouzské zpravodajské televize. Věří, že s rasovou kartou může v tomto nelítostném pokeru ještě nějaké to euro uhrát. Dnešní Evropa, jakkoli okázale obětující na oltářích politické korektnosti a sekulárního humanismu, není ještě zcela zbavena soudnosti, a proto si tu a tam přiznává, že idea multikulturní společnosti, v níž zcela rozdílné světonázorové perspektivy utvoří jeden harmonický celek, je utopická. Nepochybuji o tom, že ze strany Kaddáfího se nejedná o víc než o pouhé vydírání, jehož cílem je vlastní přežití a přepychový exil, třebas i v Berlusconiho pověstné vile, což ovšem nemění nic na tom, že nikým neřízená Libye se stane územím, z něhož budou do Evropy nekontrolovaně proudit desetitisíce Arabů i černochů ze subsaharské Afriky.

Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Bátora a národní pospolitost

Vydáno dne 04. 03. 2011

Vlastimil Podracký Bátorovo rčení: „Raději národní pospolitost než občanská společnost“ je mu vyčítáno kosmopolity až tak moc, že se na jeho obranu ozval i prezident. Přitom oba pojmy se nevylučují, občanská společnost může existovat v národní pospolitosti, dokonce taková symbióza je víc než potřebná. Nicméně národní pospolitost se v krajním případě bez občanské společnosti obejde (třeba ve feudálním systému, v totalitním nebo diktátorském režimu), ale obejde se občanská společnost bez národní pospolitosti? Domnívám se, že ne. Je to mýtus multikulturalistů, kteří by rádi viděli občanskou společnost mnoha národů a kultur. Někteří „fandové“ občanské společnosti jim sedli na lep. Že to nefunguje, vidíme už v západní Evropě s muslimy. Pro občanskou společnost je tedy národní rámec nutný.

Můžeme se asi poněkud přít o význam výrazu „národní pospolitost“, protože může být míněn na etnickém nebo kulturním principu nebo zcela ve shodě s občanským principem. Nicméně nedejme se oklamat: zcela jednoznačně se musí lidé s rámcem pospolitosti identifikovat a cítit sounáležitost. Právě ten rámec, který je nejčastěji kulturně národní, sjednocuje lidi do společenstva, k národu se potom hlásí všichni bez ohledu na náboženství nebo politickou příslušnost, bez ohledu na názorovou orientaci a jednotlivé spolky jsou vlastně nějak propojeny národní sounáležitostí a tím i případnou solidaritou. Bez tohoto zastřešujícího principu nemůže společnost spolehlivě existovat, jinak jsou si jednotlivé prvky občanské společnosti nepřátelské a stojí proti sobě, vznikají neustálé spory, lidé se na ničem nedomluví. Muslimové se v západní Evropě do národní pospolitosti nezačlenili, a proto společnost spěje k vnitřní válce. Pokud k tomu zatím otevřeně nedošlo, je to jen proto, že menšiny jsou upláceny sociálními podporami a je různě nadbíháno jejich požadavkům. Ale jak dlouho je to možné?


Celý článek | Autor: Vlastimil Podracký | Infomail | Tiskni

Uvahy

* J. X. Rasista

Vydáno dne 04. 03. 2011

Jiří X. Doležal publikoval včera na internetových stránkách Reflexu stěží uvěřitelný článek, v němž laicky podle fyziognomie od oka rozebral původ Ladislava Bátory a dovodil si z toho, že jde o „přivandrovalce“, „potomka Čingischánovy hordy“, který by sice mohl působit ve státní správě, ovšem v Maďarsku.

Zmínka o Čingischánovi v Maďarsku je ten nejmenší problém, víme už dávno, že mainstreamovým novinářům dělají zhusta problémy dějepisná data, dokonce i ta, která by měl hravě zvládat i žáček na druhém stupni základní školy. Vzdělanost se v takových médiích nenosí, ostatně, byla by na překážku obvyklému postupu, kdy zaměstnanci často jen poctivě plní zadání vydavatele. U dělníka někde u pásu taky nehledáme klasické vzdělání a média zkrátka fungují podobně, jen z nich vychází větší procento nepovedených zmetků. Pár set let tam a zase zpátky, s tím si Doležal hlavu neláme.

Horší je to samozřejmě s rasistickým podtextem jeho výtvoru. Když se dr. Bátora proti článku ozval a nadhodil, že mu autor za trestní stíhání nestojí, začal Doležal couvat s tím, že článek nelze brát vážně, že by to měl čtenář poznat podle „dementní argumentace“. Problém s Doležalovým psaním je ovšem v tom, že u něj nelze rozeznat, kdy „dementní argumentaci“ používá záměrně a kdy je jen výsledkem jeho řemeslného neumětelství. Nebo že by byl Doležal tak rafinovaný a psal poslední hezkou řádku let záměrně tak, aby pak mohl případné výhrady postižených s úsměvem zlehčit, nevinně rozhodit rukama a vyhnout se následkům? Nevěřím.

Musím se přiznat, že mi v první chvíli po přečtení článku blesklo hlavou, zda se Doležalovo zhuntované tělo jen nevrací do mladých let, kdy se aktivně účastnil skinheadských proticikánských bojůvek. Však to znáte, pes je jednou štěnětem… Nakonec, celoživotní bojovníci proti něčemu často jen potlačují své vlastní latentní tendence. I proto si tolik antinacistů osvojilo náckovské móresy, i proto bojuje tolik lidí za pravdu a lásku lží a nenávistí. Nechci se ale vrtat zrovna v Doležalově nitru.

Poslouchal jsem totiž tuhle v nějakém pořadu jeho novomanželku a její zpověď o Doležalově impotenci. A já nějak nemám ve zvyku vysmívat se veřejně mrzákům. Zvlášť ne těm, co se ještě ke všemu zlému špatně oženili.


Link | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* V budově rozhlasu vraždí české vlastence

Vydáno dne 02. 03. 2011

Od včerejška je na naší webové stránce umístěn odkaz na středeční rozhlasové interview s dr. Ladislavem Bátorou. Kdyby nestačily všechny ty hory pomlouvačných a nactiutrhačných článků, všechna ta zlostná vyjádření z per i úst místní uvědomělé, pokrokové a řádně svazácky sešikované levice (Tomášem Halíkem počínaje, přes nešťastnou paní Šiklovou, záštiplnými výlevy na internetových blozích konče), tak právě tento rozhovor musel všem nepředpojatým posluchačům dokázat, že proti panu Bátorovi bylo zahájeno nemilosrdné tažení.

Český rozhlas již nejspíš není apolitické a nezávislé médium. Pan Bátora byl podroben výslechu, který v dějinách rozhlasového vysílání snad nemá obdoby. Že je termín „výslech“ příliš silný? Ani zdaleka ne! Cožpak nestačí redaktorova dikce? Anebo nepřeslechnutelné hlasy v pozadí, které mu napovídaly otázky? Není potom divu, že pan Bátora, zjevně zaskočený neskrývaným redaktorovým nepřátelstvím, nebyl ochoten za tak ponižujících okolností tomuto nezdvořáku na cokoliv odpovídat. A nejpozději v okamžiku, kdy větou „Jenom abychom si, pane Bátoro, ujasnili vzájemné pozice,“ pojal Martin Veselovský interview pěkně po gestapácku, bychom na místě pana Bátory rozhovor okamžitě a rázně ukončili. Pokud tedy náhodou neodpovídal pod odjištěným lugerem. Tak či onak mu patří čest a chvála za to, s jakým klidem a morální převahou přemohl samozvané fízly z Radiožurnálu.

Protože pan Bátora je dlouholetým a milým spolupracovníkem Národní myšlenky, a protože zastává ideje skutečně pravicové, konzervativní a vlastenecké, cítíme jako svou povinnost vyjádřit mu podporu. A přejeme mu mnoho sil do dalších bojů!


Link | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Před branami Mordoru

Vydáno dne 28. 02. 2011

Pravdoláskařský šaman Tomáš Halík zavelel k útoku, ale nevšiml si, že armády Mordoru se již delší dobu nacházejí nejen v defenzívě, ale přímo na pokraji porážky. Tak dlouho líčili a stražili past na Ladislava Bátoru, až se do ní nakonec sami chytili. Šakalímu vytí se podobají nářky radikální feministky (feminicky) Marksové a rádobypolitologa (spíše směšného brepty) Doležala, kteří reagují na to, že se prezident republiky Václav Klaus přidal na stranu proskribovaného Bátory a plně se přihlásil k myšlenkám D.O.S.T.u a jeho předsedy.

Je evidentní, že začíná vznikat silná fronta, která je připravena havlismu a všem jeho odstínům a přisluhovačům nejen odporovat, ale i svést s nimi rozhodující bitvu. Mnoho dosud přihlížejících vstává z laviček diváků, rozcvičují se a oblékají dresy a výzbroj na straně odporu proti politické korektnosti, NGOismu, feminismu, lžihumanismu a kosmopolitnímu europeismu. Co zaseli, to i sklidí! A na úrodu nemusejí ani čekat do švestek.

A nejkrásnější na tom všem je, že pravdoláskaři mají strach nejen v očích a cejch porážky vypálený na čele. Čítankovým příkladem je sám Tomáš Halík, který se po ránu chvástá a nešetří silnými slovy. Když je mu hozena rukavice a má se večer účastnit televizní debaty s Ladislavem Bátorou, zbaběle odmítá a posílá za sebe maskota české polistopadové (pseudo)sociologie Jiřinu Šiklovou, známější především pracemi ve stylu dopisy vnučce a chronickým organizováním výzev v duchu nepolitické politiky. Na to, aby bylo jasné, že duel Bátora – Šiklová skončí pořádným a nefalšovaným výpraskem havlistů, nemusí být člověk prognostik, ba ani biotronik.

Každý vřed či nádor časem dospěje do stádia, kdy pro životaschopný organismus není vyhnutí – podlehnout nebo se jej chirurgickým řezem zbavit. V našem případě to vypadá na tu druhou variantu.


Link | Autor: Jan Kopal | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Případ Bátora aneb Soumrak české demokracie

Vydáno dne 28. 02. 2011

Můžeme si kolektivně oddychnout, České republice už nehrozí nacistický převrat. Poděkovat za to můžeme nejen premiéru Nečasovi, ale také jeho novému spojenci - KSČM. Jak on, tak komunisti totiž nikdy nepřipustí, „aby se člověk s minulostí Ladislava Bátory stal náměstkem na ministerstvu školství“. Jistě, na rozdíl od bývalých komunistů, kteří v Nečasově vládě nejen náměstkují, ale v případě Jiřího Bessera dokonce ministrují! Mějte mne třeba za blázna, ale já tvrdím, že jsme tu svědky procesu dobře známého z mašinérie totalitních režimů.

Od chvíle, kdy se provalilo, že si ministr školství Dobeš přeje za náměstka Ladislava Bátoru, neminula hodina, aby se někdo z novinářů a jimi dezinformovaných politiků nad tím „statečně“ nepohoršil. Škoda, že se mezi sebou neuradili, zda je horší být neonacistou, nebo českým nacionalistou. Přestože se tyto postoje navzájem vylučují, byl z nich Ladislav Bátora souběžně obviňován. A to především proto, že si dovolil kandidovat za Národní stranu. Bude dobré si připomenout několik skutečností. Píše se rok 2006. Národní strana byla stranou legální, jejíž zákonnost tehdy nebyla formálně zpochybňována. Jen o pár měsíců před tím, než Bátora za stranu kandidoval, jednal s předsedkyní NS Petrou Edelmannovou o možné spolupráci i předseda ODS Mirek Topolánek. Stínová ministryně školství Bohdalová (ČSSD) na adresu Bátory před několika dny veřejně prohlásila, že „proslul rasistickými výroky, kdy volal po dobrovolném přesunu Cikánů do země zaslíbené“. Tento její výrok je žalovatelný, neboť je veskrze lživý. Autorem tohoto výroku je Jiří Gaudin a pochází až z roku 2009, tedy z doby, kdy Bátora neměl s NS nic společného. Kdo si dá tu práci a seznámí se s autentickými Bátorovými názory četbou jeho článků či projevů na akcích iniciativy D.O.S.T., pak ví, že není ani rasistou, ani neonacistou. Je konzervativním národovcem, jehož kandidatura za NS, které nikdy nebyl členem a s níž po roce 2006 žádné vazby neudržoval, byla okázalou formou protestu proti zradě voličů ODS, mezi něž patřil, když tato původně pravicová strana začala vycházet vstříc myšlenkám omezení státní suverenity ve prospěch Evropské unie a ideologii politické korektnosti.

Právě z těchto myšlenkových pozic vychází i mediálně politický lynč Ladislava Bátory. Některé složky ministerstva školství se za předchozích vlád staly převodovou pákou různých levicových nátlakových skupin. Do projektů z jejich líhně tekly nemalé finanční prostředky ze státního rozpočtu i prostřednictvím eurofondů. A nyní hrozilo, že těmto penězovodům někdo vystaví účinnou hráz. Vypukl povyk, který znemožňoval objektivní posouzení vhodnosti Dobešova návrhu. Média určila tón, který nejvýstižněji rezonoval ve slovech moderátora ČT Jakuba Železného, když pod tlakem odpovídajícího ministra Dobeše poučoval, že „v demokratickém státě určují témata média, nikoli politici“. Je vám to dostatečně jasné, pane ministře, kdo v této hře na politickou demokracii ve skutečnosti vládne? Je nejvyšší čas, abychom v této zemi změnili kurs. A pokud k tomu nenajdeme dost sil, tak už snad bude lepší, když si ODS přestane hrát na pravici, vezme Bohdalovou a třeba i celou KSČM do vlády a zakroutí Bátorovi, mně a všem reakčním silám krkem. Ať je ten zápas o duši a statky našeho národa alespoň trochu důstojný.


Link | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Afrika a my

Vydáno dne 28. 02. 2011

Tváří v tvář vynořujícímu se problému nejasného přechodu moci v zemích severní Afriky Evropská unie opět jen dokazuje svou zoufalou impotenci. Diskuse o posílání finanční pomoci, plané žvásty o nutnosti neřešit konflikty silou, výhružky embargy či halasné odsuzování diktátorů, kteří přitom Západu často velmi dlouho a velmi užitečně pomáhali, jen podtrhuje naprostou odtrženost vůdčích evropských politiků od reality. Vrcholem idiocie jsou pak radostná volání po nastolení liberální demokracie v islámských státech.

Netvrdím, že by Evropané neměli v minulosti zkušenosti s likvidací nepřátelských kultur podobnými prostředky. Tvrdý alkohol či deky po nemocných nešťovicemi dokázaly při lámání odporu třeba na americkém kontinentu mnoho. Z tohoto pohledu by byl vývoz politického systému, jehož působení Evropa vděčí za poslední dvě stovky let za několik celoevropských válek, vyhubení mnoha desítek milionů svých nejlepších mužů, za svou slabost a neschopnost, za svůj pád z výšin civilizačního náskoku, vcelku logickým krokem. Pohled na Orient zasažený potratářstvím, antikoncepcí, poklesem porodnosti, rozvratem hodnot a neschopností hájit zděděné tradice by jistě potěšil nejednoho ke všemu odhodlaného vůdce starého Západu.

Na to však ještě nenastala doba. Nástup liberální demokracie vyžaduje po generace trvající usilovnou snahu rozvratníků, kteří se do panujícícho hodnotového systému pustí ze všech stran a postupně jej oslabí natolik, že nebude schopen odolat a podlehne nástupu nihilismu. V současné době by však každé svobodné volby skončily jen posílením islamistických skupin v jednotlivých zemích a zároveň by zřejmě byly i volbami posledními. Bin Ládin to chápe, evropští politici ne. Každý zločinec totiž nemusí být zároveň i úplný blbec.


Link | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Případ Bátora. Návod, jak zničit člověka

Vydáno dne 26. 02. 2011

Adam Bartoš Ladislava Bátoru osobně znám a vím, že je to morálně rovný člověk. Vedle této, v dnešní době ne nedůležité charakterové vlastnosti, je to také člověk nadmíru sečtělý, vzdělaný a také - a to především - vlastenecky smýšlející.

Poprvé jsem se s jeho jménem setkal před několika lety v souvislosti s úctyhodným dílem "Česká revue. Můj národ a má vlast“, jakési čítanky, ve které Bátora ze zapomnění vytahuje na světlo světa české vlastenecky píšící autory 19. a 20. století - tedy více než tisícistránková záslužná práce, jaká u nás nemá obdoby. Už jen kvůli tomu by měl každý před ním smeknout.

Jak je ale možné z takového člověka vytvořit odporného ideozločince, extrémistu, neonacistu, mediálně malomocného člověka, kterého se raději ani nedotýkat? Jako někdo, kdo pracuje v médiích a něco o jejich fungování ví, nabízím krátké vysvětlení. Nebo spíše návod. Návod, jak zničit člověka.


Celý článek | Autor: Adam Bartoš | Infomail | Tiskni

Doporučujeme:

Petice za zrušení ministerstva bolševického pokroku

Zentropa

Nacjonalista.pl

Casapound

Akce D.O.S.T.

Časopis Te Deum

Stránka Pata Buchanana

Stránky generála Gajdy

Alternative-s

Červenobílí

Reformy.cz

Freeglobe.cz

Slovenské hnutie obrody

The Brussels Journal


Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Počítadlo.cz