Dnešní datum: 18. 02. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 614 nalezených)

Uvahy

* Rozkaz zněl jasně - nesmí projít! Nebyl čas přemýšlet, kdo je kdo... dvě dávky!

Vydáno dne 13. 09. 2011

Autobus „Nám to problém nedělá, protože my v té chvíli při zákroku vůbec nerozlišujeme, kdo je kdo. Když se kácí les, tak létají třísky.“ říká v rozhovoru náměstek ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování Ústeckého kraje Bohumil Kotas. Maně nás napadá, zda v daném případě nejde u ozbrojených složek ministerstva vnitra o úřední výklad Langerova policejního hesla „Pomáhat a chránit!“ A nebo snad bezpečnostní složky chystají nové převlečení kabátů pro významné hybatele hospodářského života, jako v r. 1989? Zásahové policejní složky seřežou pokojně a oprávněně protestující občany, po té si radikálněji naladěná část společnosti vybije své emoce a nahromaděný vztek na několika mnohahlavých shromážděních, kde si vyslechne nic neříkající projevy... a bude po všem. A z bakalů, kelnerů a podobných budou buď zachránci svobody a nebo nepostradatelní kapitáni domácího průmyslu, to podle situace.

Celý článek | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Čeká i Děčín varnsdorfský osud?

Vydáno dne 13. 09. 2011

Černoch Asi všichni v současných dnech sledujeme s obavami, co se děje nejen ve Varnsdorfu, ale v celém Šluknovském výběžku + jako přídavek v Novém Boru. Píši „s obavami“, protože se bojím, že tamní události jsou předobrazem věcí příštích, kdy rostoucí natalita nepřizpůsobivých způsobí konflikt daleko většího rozsahu a intenzity.

Nevyhne se mu ani až dosud víceméně poklidný Děčín. Ona rostoucí natalita může být snadno nahrazena importem nepřizpůsobivých odjinud. Již dnes se objevují informace či fámy, že existuje nebezpečí, že bude do Děčína(prý do Boletic) přestěhováno z jiných problémových lokalit 50 cikánských rodin. Asi nejen mne by zajímalo, co je na tom pravdy.


Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Plži, Breivik a Mašíni

Vydáno dne 09. 09. 2011

Po vydatných deštích byla cyklostezka poseta nevídanou spoustou plžů. Déšť se nestíhal vsakovat a hladinka je vyhnala z trávníků na asfalt spolu s menšinou žížal a několika málo hlemýždi, kteří mi jsou z té společnosti snad kvůli své křehosti nejmilejší. Kličkování mezi hromadami slizké hmoty bylo často nemožné. Plzáci španělští jsou takzvaný invazivní druh, nemám je rád, za mého dětství k vidění nebyli a i podle vědeckých informací jsou u nás pozorování teprve od roku 1991. Jsou velmi škodliví, naše přírodní podmínky neposkytují dostatek přirozené nepřátele a s jejich přemnožením v některých místech nelze nic dělat. Přejet takového plzáka bicyklem je velmi nepříjemné. Nejen pro vjem jistého chrupnutí. Části rozjetých plzáků ulpívají dosti dlouho na pneumatikách a vedle neestetického pohledu cyklistovi ještě mnoho otáček připomínají, že si zahrál na pánaboha a ukončil životní cyklus nějakého organismu, byť tak bídného, jako je plzák španělský. Přiznávám, že jsem si mezi těmi bezobratlými těly, jejichž nervovým uzlíčkům naštěstí ani zákon na ochranu zvířat nepřiznává právní ochranu před zahrádkáři (a cyklisty), vybíral. Za každou cenu jsem se vyhýbal žížalám a hlemýždím ulitám. Na plzáky, kteří se hlukovali snad za účelem zplození dalších stovek soukmenovců a dost možná také za účelem požrání svých dříve přejetých nebo utopených slizkých invazivních kolegů, zbyl smutnější osud. Netrefoval jsem se do nich záměrně, na to je přejetí plzáka příliš nechutné, před takovým konáním věrné čtenáře, které neodradil sliz předchozích řádků, varuji.

Celý článek | Autor: Jiří Hojer | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Padne knížecí jenerál?

Vydáno dne 08. 09. 2011

Schwarzenberg V naší vlasti je schopných (myšleno ve všech smyslech tohoto slova) politiků poskrovnu. O státnících si můžeme nechat jenom zdát. Platí-li poučka, že demokracie je vládou průměrných, pak můžeme odvodit další moudro: že naše novosocialistická postdemokratura produkuje vládu podprůměrných. Jeden z mála státníků (byť, při vší úctě, jistě ne státnických obrů) Miloš Zeman se uchýlil do dobrovolného vyhnanství na opuštěné a divoké Českomoravské vysočině. Václav Klaus, další z dvojice státníků naší současnoti, ustoupil z každodenní politiky na sídlo českých vládců. Jodef Lux, velmistr domluv o domluvách a pokračovatel lidovecké Šrámkovi tradice „dohodli jsme se, že se dohodneme“, zemřel. Jana Bobošíková, snad v mluveném projevu trochu afektovaná, ale argumentačně jistě velmi silná diskutérka a výtečná řečnice, bojuje na samém okraji politické arény. Zkrátka, ve vrcholné politice zůstal jediný (všeho) schopný muž, výtečný diskutér tahající pohotově argumenty z paměti i rukávu, zkušený intrikán a brilantní taktik zákulisních jednání, Miroslav Kalousek. Ne nadarmo se o něm vyjádřil před posledními sněmovními volbami poslanecký veterán a krátkodobý ministr Vlastimil Tlustý: ať volby dopadnou jakkoli, vládnout bude Kalousek. Samozřejmě, Miroslav Kalousek není žádný bůh a občas se pěkně utne, jako každý mistr tesařský. Poměňme jen, kdo jediný od parlamentních voleb v r. 1990 pozval do vládních posic komunistickou stranu. Tenkrát jej tento snad až příliš odvážný pokus stál místo předsedy strany. Však to byla snad jediná situace, kdy byl M. Kalousek na veřejnosti zjevně nervosní - a že měl proč, se ukázalo vzápětí.

Celý článek | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Je nacionalismus skutečně škodlivý?

Vydáno dne 04. 09. 2011

I will be... Nejen v souvislosti s „kauzou Bátora“ se opět vynořila otázka vlastenectví a nacionalismu (národovectví). Zatímco nepřekvapuje, že sociálním demokratům a komunistům je tato otázka či vlastně cit – neboť vlastenectví je niternou láskou k vlasti a národu – vzdálený, u představitelů takzvaně konzervativní TOP 09 jistě výroky o nebezpečnosti národovectví musejí překvapit. Podívejme se nyní na pojetí nacionalismu u vybraných význačných českých konzervativců a pokusme se na závěr odpovědět na otázku: Je pro naši společnost nacionalismus skutečně škodlivý?

Je nesmírně obtížné nacionalismus přesněji definovat; není místo zde rozebírat, kritizovat a komparovat jednotlivá pojetí nacionalismu, proto se čtenář musí spokojit s pojetím autorovým, které si nevyhrazuje být jediné správné, přesto z jeho pohledu poměrně přesně vystihuje skutečný obsah pojmu. Domnívám se, že je třeba rozlišovat přinejmenším dva typy nacionalismu: nacionalismus, který právě skrze zdůrazňování hodnoty vlastního národa uznává i relativní hodnotu národů jiných, který tedy netenduje k netoleranci či šovinismu; svou povahou se blíží vlastenectví (patriotismu). A nacionalismus druhý, jenž upírá svobodu jiným národům, jenž klade na první místo vlastní národ, zbožšťuje ho. Takový nacionalismus nemá v demokratické společnosti místo, neboť je nástrojem totalitářských snah jednoho národa či snad přesněji řečeno národního státu.

Nacionalismus se rozvinul při procesu vzniku moderních národů v době průmyslové revoluce a často byl nedílnou součástí emancipačních snah, jejichž cílem bylo nahrazení zpravidla absolutistického stavovského ancien regimé demokratickou občanskou společností, jejíž základní jednotkou je národ jakožto společenství sobě rovných lidí téhož jazyka, téže kultury, zvyků, tradic. „Myšlenka o suverenitě národa jako politické entity, na jehož základech nějaká politická elita formuluje své požadavky, je základní formulí moderního státu do dnešních dnů.“ (Hanák, 2007) F. Palacký se domníval, že svoboda národa je zárukou svobody každého jednotlivce a toho, že každý z nás dokáže v celém mechanismu nalézt to pravé místo. Tato idea jistě vychází z konceptu moderní demokratické společnosti, jež pokládá národy za základní organizační jednotky (oproti řecké demokracii, jež odvozovala svoji legitimitu od plnoprávného obyvatelstva daného městského státu; po dlouhá desetiletí v novověku probíhaly diskuse o tom, zda je možné demokracii pozvednout na úroveň národního státu, nikoli pouze polis; kupříkladu J.-J. Rousseau byl přesvědčen, že nikoli. Podobně je dnes aktuální otázka, zda proces evropské integrace alespoň zachovává stejnou míru demokracie a jejích mechanismů.)


Celý článek | Autor: Ladislav Zemánek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Cena Emanuela Jarolíma Biľaka

Vydáno dne 29. 08. 2011

PC Když jsme přibližně před dvěma lety na zasedání Národní myšlenky vymysleli a vypilovali cenu „Kolaborant roku“, rozhodně jsme netušili, jak zásadní vliv na veřejné dění jednou bude mít. Že její existence nejenže neunikne panu Tomáši Jarolímovi, místopředsedovi vládní strany, ale dokonce ho pobídne k ještě horečnatějšímu boji za konečné vítězství pravdy a lásky.

Důkazem toho, jak vážné obavy o rozkvět naší demokratické společnosti pan Jarolím má, je nejen jeho návrh na rozpuštění našeho občanského sdružení, ale i série článků a reakcí, které se tímto tématem zabývají. Jen pro připomenutí třeba zde:

http://www.narmyslenka.cz/view.php?nazevclanku=takove-potrebujeme&cisloclanku=2011080058

http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/206431.aspx

My jsme před těmi dvěma roky měli spíš jinou starost – koho vybrat jako prvního laureáta, vždyť adeptů byla obrovská fůra. Komu bychom jen mohli udělit toto ocenění? Dnešní kolaborant musí splňovat náročné předpoklady, aby se mohl stát laureátem této ceny.


Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Šluknovský výběžek – oběti proti obětem

Vydáno dne 28. 08. 2011

Je až komické sledovat, jak se hlavní viníci vyhrocené situace ve Šluknovském výběžku, mediální a politické elity, snaží najít zástupný důvod pro vysvětlení nastalé mezietnické krize. Tu je jím premiérem zmiňované nebezpečí extremismu, jindy zase sestěhovávání nepřizpůsobivých z jiných částí republiky nebo nezaměstnanost. Podstatou vší téhle kamufláže není nic jiného, než snaha oddálit ještě na nějaký čas kolaps realizace ideálu, který skutečné mocenské elity již nějakou dobu protlačují jenom pomocí omezování demokracie a zužování prostoru pro občanskou svobodu.

Oním umělým stále zjevněji více a více neživotaschopným ideálem není nic menšího než sociální stát kombinovaný s vizí multikulturní společnosti.

Je stále zřejmější, že sociální, ve své podstatě však socialistický, stát tak, jak je praktikován nejen u nás, nýbrž i prakticky ve všech zemích EU, naráží na nepřekonatelné limity, dané z jedné strany strany ekonomickými zákonitostmi – nelze donekonečna žít na dluh, z druhé lidskou přirozeností – ne každý je ochoten ze své práce živit stále větší a větší počet příživníků, ohánějících se „právem“ na určitou životní úroveň bez ohledu na to, jak vysoký podíl na vytváření prostředků na uspokojování tohoto pochybného práva ten který jedinec přináší. To prostě nemůže fungovat do nekonečna. Obzvláště ne v situaci, kdy důsledky ekonomické krize dopadají na obě strany, jak donátorskou, tak stranu příjemce. A co teprve, je-li životní úroveň příjemce namnoze vyšší, než životní úroveň donátora!


Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Takové potřebujeme

Vydáno dne 27. 08. 2011

Mobilni soud Tento článek mohl původně vypadat docela jinak. Po vzoru některých novinářských výtečníků a jistých věhlasných politiků bylo možno pana místopředsedu Jarolíma řádně „prokádrovat“, nastudovat historii jeho politické dráhy a pokusit se třeba zjistit i další věci, které nebývají v současné české politice nijak neobvyklé: kupříkladu zda jeho asistent nestrávil nějaký čas pobytem v nápravném zařízení nebo jestli na pana místopředsedu náhodou někdo nepodal v poslední době žalobu za zpronevěru.

Na redakční mail jsme obdrželi jeho reakci na naše prohlášení ohledně snah zrušit občanské sdružení Národní myšlenka. Pana Jarolíma si svým způsobem vážíme, neboť svou aktivitou se sám postavil do role „užitečného idiota“. Jen ať dál podává návrhy, ať se rozkřikuje v novinách, zůstane nám to milé potud, dokud se bude zvyšovat návštěvnost našeho webu a prodej námi vydaných tiskovin. Podobné lidi potřebujeme a je potěšitelné, že se vždy nějací najdou.


Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Jak ze mě novináři udělali nácka

Vydáno dne 26. 08. 2011

Vězení „Nevím, proč se náckům říká ultrapravice, když to jsou přece národní socialisti, kterým nic na světě nevadí víc, než normální kapitalismus. Nesnáším přiblblé rasistické koženohlavce, nemám rád ani hloupé lidové rasistické předsudky, zásadně nepřesílám ani ty vtipy o cikánech, které jsou v jádru pravdivé. Mezi kapelami jsou různé vypatlané makovice, které zpívají fakt nesnesitelné hovadiny. Jedny se zeleným čírem na hlavě vášnivě vykřikují proti soukromým bankám a zvoleným parlamentům, jiné vyřvávají proti negrům a žlutým. Jsou to pitomci, které by rodiče měli vytahat za ušiska.“

Víte, kdo je autorem těchto slov? Já. Ano já - člověk, ze kterého se před pár dny mediální fronta horlivě snažila udělat nacistu nebo alespoň podporovatele jejich kapel. A nejen to. Tato slova pocházejí přesně z toho textu, kvůli kterému ze mě nacistu dělají. Jde o můj téměř dva roky starý blog (22. 10. 2009) s názvem Nechte je zpívat. Nácky i pankáče. Píšu v něm totiž také zhruba to, že navzdory často nesnesitelným textům různých kapel, ať už vyjadřují nenávist k bohatým, muslimům, prezidentům, Yankeeům nebo holičům, je nemáme kriminalizovat, zatýkat a dokonce se nabourávat na jejich uzavřené akce a ty rozmetávat státní mocí. Myslím si to ne poslední dva roky, myslím si to celý život.

Ano, vůči tomuto mému postoji lze vznést mnoho námitek. Není to postoj samozřejmý. Však také nejsem zvyklý psát pouhá slohová cvičení na předem jasné a obecně přijatelné téma. Námitky dobře znám. Vím, že na počátku všeho je slovo. I na počátku odporného násilí. To nelze podceňovat. Vím, že pokud neuhlídáme hranici mezi přímým návodem k násilí a hulákáním frustrovaných pitomců, hrozí vážná rizika. Já si ale myslím, že snad ještě vážnější rizika hrozí i tehdy, pokud do muziky vpustíme trestní právo.


Celý článek | Autor: Ladislav Jakl | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Kdo je tady "nácek"?

Vydáno dne 25. 08. 2011

Ladislav Bátora Tak jsme se v nedělních otázkách Václava Moravce dozvěděli hrůzostrašnou novinku: máme na ministerstvu školství "nácka". Kdo jím je? Samozřejmě pan dr. Ladislav Bátora. A kdo to řekl? Nikdo menší než sám pan ministr financí a místopředseda strany TOP 09 Miroslav Kalousek. Fuj! Nacista na ministerstvu školství! Tak to tu ještě nebylo.

Myslím, že o nacismu vím poněkud více než pan ministr Kalousek. Nejen jako historik, který napsal knížku o pronásledování Katolické církve hitlerovským režimem, ale též jako syn protinacistického odbojáře, vězněného v koncentračním táboře. Proto jsem na účelové politické žonglování tímto pojmem obzvlášť citlivý. Být na místě pana dr. Bátory, podám na ministra Kalouska okamžitě trestní oznámení, neboť je snadno doložitelné, že pan Bátora "náckem", čili nacistou nikdy nebyl a není.

Vyplývá to už z ideového a politického programu, k němuž se hlásí. Netají se svojí inklinací ke katolicismu. To se s německým nacionálním socialismem kategoricky vylučuje. Stačí jen přečíst si Rosenbergův "Mýtus 20. století" (hlavní ideologický pramen NSDAP) a Goebbelsovy či Himmlerovy výpady proti křesťanství, aby každý rozumný uznal, že katolíci představovali pro hitlerovský režim hned po Židech nepřítele číslo 2.


Celý článek | Autor: PhDr. Radomír Malý | Infomail | Tiskni

Uvahy

* TOP 09 – škodná na politické scéně České republiky

Vydáno dne 24. 08. 2011

TOP 09 Když jsem dnes slyšel reakci premiéra Nečase na rodící se návrh Drábkova ministerstva, úplně jsem oněměl. Nikoliv radostí z odmítnutí návrhu, nýbrž z toho, že dnes existuje ve vládě naší země ministr, který byť jen na vteřinu uvažoval o takové šílenosti, jakou bezpochyby je zavedení karet pro výběr sociálních dávek(v perspektivě i důchodů) u jedné(!!!!!) vybrané banky.

Tohle je ministr vlády rozpočtové zodpovědnosti a boje proti korupci? Těžko si lze představit výběrové řízení, jež by vytvářelo větší prostor pro korupci, než výběrové řízení na banku, přes kterou potečou desítky miliard korun z MPSV. Jak tohle vůbec mohlo někoho napadnout? Zajímalo by mne, zda jde o sólo nápad ministra Drábka, nebo jej konzultoval v myšlenkovém trustu TOP 09. Nevěřím totiž, že by mohl takovouto zběsilost rozpracovávat bez toho, že by vše neprobral s ekonomickým mágem strany Miroslavem Kalouskem. Pakliže nikoliv, vzniká pochybnost o fungování vnitřní komunikace strany, pakliže věc s ministrem financí probíral, máme tu důvodné podezření, že náš hlavní „šetřil“ s námi hraje pěkně vypečenou hru, když minimálně toleruje vypracovávání mechanismu krajně podezřelých forem toku státních peněz. Nezdá se mi, že si toho „nejlepší ministr financí zemí EU“ nevšiml. Není možné přehlédnout takovouto absurditu. I mně, ekonomií téměř nedotčenému, je jasné, že přece nemůže být žádný problém zasílat peníze na příjemcem zvolené účty v různých peněžních domech. Dnes takto přece bezproblémově putují všemožné platby. Proč by si tedy všichni obyvatelé ČR, pobírající sociální dávky, museli zřídit účet u jediné Drábkem vybrané banky?

Stačí však tento evidentní lapsus k označení TOP 09 za největší škodnou na naší politické scéně? Z ekonomického hlediska možná ano, já přidám však i hledisko politické.


Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Bátoriáda: z tragédie tragikomedií

Vydáno dne 23. 08. 2011

Ladislav Bátora Dění okolo osoby Ladislava Bátory začíná připomínat tragikomedii. Zpočátku šlo o „pouze“ o nové dějství vícedílné hry (snad tragédie), v níž se pravdoláskaři snaží obnažit své nepřátele z řad vlastenců a konzervativců, veřejně je zesměšnit a zcela je zbavit vlivu na věci veřejné. Fabuli ani syžet snad netřeba znovu reprodukovat. V několika posledních dnech ovšem děj graduje a získává nový rozměr. Ve hře se začínají objevovat nové postavy a proměňuje se i jejich mluva. Čeho jsme tedy vlastně svědky?

Svou stručnou analýzu (či interpretaci založenou úmyslně na aplikaci literárněvědné terminologie) započnu okamžikem, kdy Pražané mohli spatřit, jak ulicemi starobylého hlavního města naší republiky pochodují homosexuálové, kteří se podobnými akcemi snaží společnosti vnutit názor, že jejich orientace je zcela normální a přirozená. Bez ohledu na fakt, že není, má jejich počínání i další důsledky. Odhaluje, nakolik jsou novou ideologií, již v českém prostředí prosazují pravdoláskaři a jež pro nás není o nic méně nebezpečná než hrozba komunismu v době první republiky, nakaženy i ty politické strany, které by se proti ní měly jednoznačně vymezovat. Nejde o to homosexualitu jako takovou potírat, ale pouze ji odsunout tam, kam patří, tedy do soukromí. V této zemi nejsou homosexuálové diskriminováni, mohou dokonce uzavírat tzv. registrované partnerství, což již za hranicemi soukromí je. Otázkou jinou je ovšem homosexualismus, jak ideologický proud, který je v rozporu s tradicemi a kulturou naší křesťanské civilizace, pojmenoval prezident Klaus. Proti homosexualismu musejí konzervativci vystupovat; jak ukázala akce Prague Pride, domněle konzervativní strany tak nečiní, někteří dokonce této akci vyjádřili svoji podporu (zmiňme zde alespoň pražského primátora Svobodu). Jakožto konzervativní subjekt proti převzetí záštity nad akcí ze strany primátora i proti její podpoře ze strany velvyslanců protestovala například Akce D.O.S.T. v čele s předsedou Bátorou.


Celý článek | Autor: Ladislav Zemánek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Dva červené nosy jen ti trapní nosí

Vydáno dne 23. 08. 2011

Vyjít s červeným nosem na veřejnost je výsadou v zásadě dvou skupin lidí: klaunů a opilců. Skupina těch, kterým nos omrzl v zimních zákopech v Karpatech, je již tak malá, že s ní v dalších úvahách nebudeme počítat.

Můj vztah ke klaunům je poněkud ambivalentní: V dětství při návštěvě cirku se mi klauni obvykle příliš nelíbili. Buď jsem jejich vystoupení nerozuměl, nebo mi přišlo hloupé a dětinské. Naladit se na stejnou vlnu se nám zkrátka nedařilo. Na druhé straně mám i oblíbené klauny, většinou zpoza velké louže – namátkou mohu jmenovat třeba Laurela a Hardyho či Šášu Krustyho.

K opilcům mám naproti tomu poměr spíše negativní. Ač jsou někdy rovněž vtipní jako moji oblíbenci uvedení v předchozím odstavci, a ač řada historických postav, ke kterým chovám z různých důvodů jisté sympatie, měla k alkoholu více než vřelý vztah, obecně vzato vnímám opilce spíše tak, že jsou to lidé, kteří neovládají své vášně a v očích veřejnosti tak degradují můj oblíbený toxin.

Uvedené kategorie nositelů červeného nosu se však mohou i prolínat. Klaun jistě může být opilcem, a pokud se alkoholu bude věnovat dostatečně, možná i ušetří za nosy na gumě. Zřejmě to však bude na úkor kvality jeho práce jako takové. Naproti tomu opilec se rovněž může pokoušet státi se klaunem a být při svém opojení vtipný. Na střízlivé publikum to obvykle příliš nefunguje.

Nejsmutnější možnou kombinací však podle mého soudu je, když je opilec komický, ač se naopak snaží být vážný, seriózní a v extrémních případech dokonce i zásadový. Mohou jistě nastat případy, kdy je takováto situace lidsky pochopitelná. Např. dlouholetý nezřízený milovník ohnivé vody a zároveň morálně pochybený člověk, který k alkoholu mohl získat vztah např. již při studiích chemie, může být řízením opileckého štěstí a vlastního dosud nezastřeného rozumu postaven do pozice, kdy je od něj očekáván odborný výkon, např. na poli národního hospodářství, a zároveň dodržování jistých etických norem, a on objektivně není ani jednoho schopen. Pokud se však i přesto tváří, a svým okolím je v tom i utvrzován, že je nejen odborníkem, ale snad i arbitrem morálky, stává se právě shora uvedeným smutně komickým opilcem. A dva červené nosy, které si takovými jednáním oprávněně vyslouží, na své tváři ponese až dokonce života.


Link | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Schwarzenbergovo virtuální šlechtictví

Vydáno dne 22. 08. 2011

Po léta budovaný mediální obraz předsedy TOP 09 se povážlivě rozpadá. Své předchozí výroky, pohybující se na hraně vulgarity a osobních urážek politických protivníků, ještě ustál. Jeho písaři, rozmístění po českém, poněkud jednorozměrném mediálním prostoru, vždy pohotově přesvědčovali pochybující o tom, že to je vlastně roztomilé, že to u něj sedne jako „prdel na hrnec.“

Proto jsem byl příjemně překvapen tím, že se ministr zahraničí do často nevybíravých útoků proti Ladislavu Bátorovi zpočátku nezapojoval. Zmýlil jsem se v něm. Jeho veřejný výrok o Bátorovi jako pomatenci a pazdeří v jisté části těla, kterým si vykoledoval shovívavou a pro média neurčenou Bátorovu reakci, není hodný šlechtice. Proč se od poddaného očekává vyšší míra slušnosti než od vrchnosti s modrou krví, je mimo mé chápání.

Ministr Dobeš se mu opakovaně za Bátorův výrok omluvil a distancoval se od něj. Na tiskové konferenci se dokonce vyznal z jistého obdivu k panu ministrovi, když pravil, že Bátorovy výroky na jeho velikosti nic neubraly a obrazně řečeno slíbil, že Bátoru pošle do nedělní školy slušného chování. A jak na to šlechtic zareagoval? „Zkuste na ministerstvo školství strčit nos a uvidíte, proč jsem to řekl. Kdyby to byl účetní na ministerstvu zemědělství, tak proti tomu nic nemám. Zrovna s těmi názory na školství, to nejde. To je jako kdybych ustanovil známého pedofila ředitelem dívčí školy.“

Pevně doufám, že ministr Dobeš pochopí, že někteří šlechtici, zvláště jsou-li řízení Miroslavem Kalouskem a jeho zájmy, chápou shovívavost jako slabost, jíž okamžitě využijí k útoku.

Nejsou mi známy všechny motivy jednání TOP 09. Patrně jsou ve hře projednávané zákony, zdaňující hazard, pokračující boj na vytlačení VV z vlády, a jistě také obava z možnosti vytvoření konkurenční, tentokrát autentické pravicové strany, zaštítěné podporou či přímou účastí Václava Klause.

Příslušník slavného franského rodu už rodový majetek získal zpět. Má k němu i odpovídající společenské postavení. Ty však ještě z člověka šlechtice nečiní. I takové je poučení ze zatím poslední vlny bátoriády.


Link | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Cejch spikleneckých teorií

Vydáno dne 22. 08. 2011

Manipulace Centra dohledu nad myšlením obyvatel, situovaná v redakcích mainstreamových médií, vymýšlejí stále další a další klasifikační cejchy pro označení nepohodlných názorů, tj. takových, které nejsou v souladu se základními ideodogmaty typu univerzální přínos multikulturalismu, humanismu a demokracie, stejnost pohlaví a ras, či v poslední době i stále silnější potřeba globální vlády. Ukázalo se totiž, že na četné kritiky již nestačí jenom klasické nálepky jako populista, extremista, fašista či neonacista, které jednoznačně definují zavrženíhodnou podstatu oběti „jedovatého plivance, jenž se stává důkazem“, ale je zapotřebí nálepkovací arzenál inovovat o pojmy, jež přímo neklasifikují provždy oponenty do nějaké zdiskreditované skupiny, ale naznačují pochybnost o jejich intelektuální úrovni, když se odvažují uvažovat o něčem, o čem se prostě v „slušné“, rozuměj politicky korektní, společnosti neuvažuje. A tak se na scéně objevuje nálepka „spiklenecká teorie“ pro mnohá témata, která se mezi lidmi objevují spontánně a stávají se konkurencí témat nastolovaných vyvolenými institucemi.

Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.