Dnešní datum: 18. 02. 2018  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Download :: Odkazy  


Právě vyšlo
NM50

Kontakty
Národní myšlenka

Sobotecká 7
100 00 Praha 10

e-mail: redakce@narmyslenka.cz

Cesta k článku:

Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 614 nalezených)

Uvahy

* Mír mezináboženského Assisi není pokojem Kristovým

Vydáno dne 29. 10. 2011

Středověcí rytíři Zdá se, že ve vztahu papeže a pokoncilní hierarchie k nepravým náboženstvím žádný zásadní obrat nenastal. Srovnáme-li včerejší setkání představitelů náboženských směrů v Assisi s tím prvním v roce 1986, mnoho odlišností nenalezneme. Tou jedinou je snad jen absence společné modlitby během včerejšího programu v bazilice Panny Marie Andělské. Právě zdůrazňováním tohoto aspektu nás představitelé Svatého stolce i samotný papež ujišťovali, že se letošní setkání neponese v duchu náboženského indiferentismu či synkretismu, z čehož je právem viněno setkání z doby před dvaceti pěti lety.

Většina návštěvníků těchto stránek již jistě o pohoršujících událostech z průběhu akce v roce 1986 slyšela či četla, nebudu je zde tedy výslovně připomínat. Kdo je však dosud nezná či si je potřebuje připomenout, doporučuji si přečíst texty ze stránek Vendée. Pro pochopení závažnosti a věroučných souvislostí uvedených skutečností pak se zvláštní naléhavostí doporučuji četbu článku Jak rozumět Assisi 1986 a 2002?.


Celý článek | Autor: Michal Semín | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Kdo v této zemi vlastně rozhoduje?

Vydáno dne 26. 10. 2011

„ A já věřím, že vláda věcí tvých se do tvých rukou opět navrátí, o lide můj český!“

Rezignace Ladislava Bátory z funkce zástupce vedoucího kanceláře ministra školství dokazuje pouze jedno. Ocitáme se v situaci, kdy se zcela jednoznačně začíná prokazovat, že žijeme v období manipulované demokracie, v níž rozhodující roli hrají sdělovací prostředky, které dokážou vytvářet mediální teror takového rozměru, že již fakticky lze mluvit o velmi omezené svobodě slova a tím fakticky o možnosti nezávislého demokratického rozhodování. Toto ovzduší, které je podepřeno jednáním různých nevládních organizací, chovajících se jako samozvané elity vyžadující, aby na základě jejich zbožných přáních následně konal státní aparát. Přitom bez jakékoliv spoluodpovědnosti těchto organizací.

Osmiměsíční štvavá kampaň dokázala jen jedno: Začínáme se nacházet ve stavu úpadku demokracie jako společenského systému demokratického uspořádání a zdá se, že se začíná realizovat výrok vynikajícího německého sociologa Rolfa Dahrendorfa: „21. století bude stoletím autoritativních režimů.“ Ve chvílích, kdy píši tyto řádky jsem poslouchal rozhovor, který v souvislosti s případem Bátora poskytl redaktorovi ČT panu Danielu Takáčovi předseda AV ČR Učené společnosti pan akademik Jiří Drahoš. Bezvýhradně souhlasil s jeho odchodem a používal proti němu všechny nepravdivé výroky z osmiměsíční kampaně, aniž si cokoliv ověřil. Jestliže člověk, který má představovat vrchol vzdělání naši společnosti a národa (pokud se tento pán vůbec cítí být Čechem a za slovo národ se nestydí), se bez jakýchkoliv pokusů o zjištění skutečnosti, stává objektem a hlásnou troubou kosmopolitních novinářů pracujících většinou v cizích novinách za asistence germanizující ČT, pak se nemůžeme divit, jak naše společnost skutečně vypadá. Jaký je rozdíl mezi tímto panem akademikem a panem Tomiou Okamurou, který se jednoznačně za Ladislava Bátoru nejen postavil, ale zcela racionálně uvedl i své důvody. A to se jedná o někoho, kdo má vedle české matky i japonsko korejský původ. Jenže pan Okamura, když se rozhodne k něčemu vyjádřit, tak si napřed zjistí skutečnosti. Předseda AV ČR Učené společnosti se stává obětí novinářské mystifikace, pokud ovšem záměrně se necítí být příslušníkem českého národa, kterého je pořád v naší zemi většina. A když se odvolává na dopis sedmi středoškolských učitelů z Plzně, tak pořádně nevím, kdo je opravdu autorem. Jestli těch sedm nebo jistá paní redaktorka Tydlitátová. K tomu se vyjádřím někde jinde. Ladislavovi Bátorovi přeji v dalším jeho působení nejen mnoho zdaru, ale také to, aby to nikdy nevzdal.


Link | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Proč musel odejít Muammar Kaddáfí?

Vydáno dne 24. 10. 2011

Na sklonku zimy vypuklo v Libyi povstání. Pravděpodobně bylo vypuknuto, nic nepukne bez impulsu, přezralé ovoce sice může puknout přetlakem svých vlastních sladkých šťáv, avšak do vejce nutno klepnout. Téměř od počátku bylo jasné, že plukovník Kaddáfí se bude musit dříve či později nějakým způsobem poroučet, jakkoli bylo stejně zřejmé, že vzdát se nehodlá a kdyby náhodou, rozhodně ne lacino. Plukovník, takto "Vůdce revoluce" a jeho věrní předvedli z pohledu nezaujatého obdivuhodný výkon, z pohledu zaujatého prvého statečnost a věrnost, z pohledu zaujatého druhého fanatický odpor. Je faktem, že vládní síly dokázaly vzdorovat letecké převaze vzdušných sil NATO, převaze dobrovolných a najatých arabských bojovníků spolu se speciálními silami vojsk NATO na zemi a rostoucí isolaci v mezinárodní politice více než půl roku. A pravděpodobně ještě zdaleka není dobojováno; Libye, jak ji stvořil Benito Mussolini a přetvořil Muammar Kaddáfí, je zřejmě nevratně minulostí.

Jenže, od vypuknutí "povstání" bylo o plukovníkově osudu vlastně rozhodnuto. A čím déle boje trvaly, tím zjevně v Paříži i jinde poznávali, že jen heslo z indiánských válek "studený Indán dobrý Indián" je potřeba oprášit. "Mrtvý Kaddáfí dobrý Kaddáfí" začalo jistě platit záhy a to hned z několika důvodů - předně plukovník Kaddáfí toho hodně věděl na své nedávné (a je na místě dodat proradné) západní "spojence" a "přátele". A za druhé - zkoušel dělat samostatnou politiku, zkoušel vyvést Libyi z nastražených pastí nadnárodních korporací.

To, že se však malý vládce kdysi veliké Francie spolu s dalšími rozhodl, že plukovníka Kaddáfího zničí stůj co stůj ještě neznamená, že se tak nutně musilo stát. Ne každý skáče (a umírá), jak Sarközy píská a Muammar Kaddáfí není Václav Klaus a už vůbec ne Iveta Radičová. Kaddáfí se hned z kraje dopustil fatální chyby. Za vše platil, a dokonce poctivými penězi či zlatem. Za námezdné vojáky, za zbraně, za informace, za propagandu. Jeho protivníci vše pořídili na úvěr. Proto musí zvítězit, aby mohli úvěr splatit. Však již, podle posledních zpráv, těžařské společnosti obnovují těžbu ropy. Její cena neklesne, na to jsou samozřejmě ložiska v Libyi málo významná. Na to, aby cena při vypuknutí povstání stoupla, ovšem koncem zimy dost významná byla.

Pro nás, Čechy, plyne z tohoto smutného, avšak dnes až příliš všedního příběhu dvojí poučení. Předně si znovu uvědommě, kdo jsou naši "spojenci" a přátelé" a kolik jejich spojenectví a přátelství skutečně váží. Vyváží naši svobodu a neodvislost, jim nedávno obětovanou? A za druhé, kdybychom snad chtěli zmíněnou svobodu a samostatnost získat zpět, vezměme si předem úvěr. Čím větší, tím lépe.


Link | Autor: Jan Maloušek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Poslechni pravdoláskaře a znič si život

Vydáno dne 18. 10. 2011

Ministr Dobeš si vzal do ruky šroubovák a mocně jím vrtá pod žebry neomarxistů a pravdoláskařů.

Zpochybňuje se jakékoli jeho rozhodnotí, a to i s pomocí argumentů, jež volají po přezkoumání psychiatrem. Naposledy se zvedl mocný odpor proti na pohled nevinnému nápadu se školními turnaji v basketbalu a ve florbalu.

Taková Silvie Lauderová z Respektu považuje basketbalového reprezentanta Jiřího Baumruka za člověka, jenž nikdy nevyvíjel žádnou sportovní aktivitu, co by stála za řeč. Uvažované poradce z řad nejvyššího vedení florbalového a basketbalového svazu opomíjí úplně a místo toho volá po českých klonech Michelle Obama (pro neangličtináře Obamové), která chodí do posilovny, a zpěvačky Beyoncé, protože umí tancovat.

Nenasadili byste jí svěrací kazajku a neposlali ji do blázince?

Všechny podobné řeči jsou samozřejmě pitomost. Děti rády soutěží, rády se zúčastňují turnajů a porovnávají své síly s týmy z jiných škol. Samozřejmě, nejlepší je dát dětem šanci prosadit se při mimoškolních aktivitách v různých sportovních klubech, ale každý tuhle možnost nemá. O současné školské sportovní turnaje je velký zájem a turnaje další, patřičně propagované a s velkou publicitou, budou mít úspěch taky.

Dobešovy nápady staví manipulátorům do cesty nečekané překážky. To, co potřebují, je člověk bez rodiny, bez přátel, osamělý, v depresích, ochotný zírat nekonečné hodiny na televizní obrazovku. Jako se kdysi cpaly husy šiškami přímo do krku, tak dnes manipulátoři prostřednictvím médií manipulují lidmi, kteří si to nechají líbit. Člověk s podporou rodiny a širokým spektrem kamarádů s podobnými zájmy má vždycky šanci najít oporu a vzepřít se.

Naslouchejte narudlým pokušitelům a zničíte si životy; kdo nevěří, může se podívat třeba na nekonečné internetové diskuse žen, které podlehly mámením a svodům „zrovnoprávnění ženy“ a po oslnivé několikaleté úřednické kariéře najednou zjišťují, že kvůli svému věku už nikdy nebudou mít děti. Je to depresivní čtení o jedné ztracené generaci. Ale bude líp. Dělejte jednoduše všechno opačně, než jak vám říkají oni. Vychovávejte z dětí vlastence. Podporujte své školy a klaďte na vlastní děti vysoké nároky. Nechte je sportovat. Ukažte jim výhody života v klasické rodině. Ničím jiným narudlé tolik nenaštvete.


Link | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Mise splněna

Vydáno dne 14. 10. 2011

Vítáme Ladislava Bátoru zpátky do života.

Protože Ladislav Bátora je pro nás důležitější živý, než mrtvý. A Ladislav Bátora mlčící, plnící „v zájmu vlády“ roli umlčeného otloukánka, pro nás význam nemá, ať už by jeho úkol na MŠMT měl být kdovíjak gigantický. Chceme a potřebujeme ho živého, aktivního, burcujícícho.

Mise byla úspěšně splněna. Reklamní agenti mohou jen žasnout, jaké píárko se naší věci dostalo. Hloupý nepřítel vyrazil ze své vozové hradby plnou silou a byl v otevřeném poli nehorázně zmasakrován. Hranice se posunuly. Povinně pobouřená veřejnost se při předkládání strašlivých důkazů viny povinně nebouřila, ale jen krčila nechápavě rameny. Tankové brigády masmédií vyrazily rozdrtit nepřítele svými pásy, ale uvízly v křížové palbě klesajících nákladů, nedůvěřivých čtenářů a nových internetových médií. Nedosáhly ničeho, jen se jim povedlo nafouknout nevýznamnou kauzu do obřích rozměrů.

Kdysi tak hrozivý nepřítel dnes vypadá směšně. Dopisy „významných osobností“, „sedmi učitelů“, „96 vědeckých pracovníků“ a „99 pragováků“ žádající nemilosrdné Bátorovo potrestání se v našich rukách mění v mokré hadry, šlehající po nadutých držkách pravdoláskařských nácků a zelených stalinistů se špičatými čumáky. Nepřítel odhodil své maskovací sítě a vystavil se jako na střelnici.

Čert ví, co ministr Dobeš provede se zpracovaným personálním auditem. MŠMT potřebuje po letech zelené hegemonie pořádně vyvětrat a můžeme si jen přát, aby k tomu došlo. Není to však podstatné. Podstatné je, že je nás slyšet jako nikdy předtím, že neomarxisté se přesouvají do defenzivy a horečnatě si kopou své krysí díry a že čas se za posledních pár měsíců šíleně zrychlil a hraje pro nás. Celá Evropa spěje k zásadním změnám a Nový řád ke svému zhroucení. Tak si do něj pojďme pořádně kopnout. S Láďou Bátorou zpátky na naší straně.


Link | Autor: Milan Špinka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Radičová míří do Brusele, nebo někam jinam

Vydáno dne 14. 10. 2011

Lisabon Chápete to někdo? Ambiciózní ženská, která již delší čas prahla po nějaké funkci jí konečně dosáhne a krátce potom udělá něco, na co měla ještě před rokem úplně jiný názor a navíc si může být jistá, že kvůli tomu přijde o vytouženou funkci. Tady přece něco setsakramentsky nehraje. Co to asi muselo být za tlak, který byl na tenhle slovenský důkaz toho, že ani ženy vrcholnou politiku nespasí, vyvinut!

Troufnu si tipnout, že podobný, jakému byl vystaven náš prezident v době rozhodování o tom, zda podepíše či nikoliv Lisabonskou smlouvu. Tedy svérázná eurounijní kombinace mafiánského vyhrožování, lobbystického vysvětlování a negarantovaných slibů. Pro ty, kdo zapomněli, připomeňme ostudnou delegaci eulamentu vedenou Hansem-Gertem Pötteringem, ve které hrál velkou roli zelený revolucionář s pedofilními sklony, Daniel Cohn-Bendit, spekulování o možnosti odvolat Klause z postu prezidenta, rodící se plán lékařských mafiánů zbavit jej svéprávnosti, návštěvy všemožných diplomatů apelujících na to, aby podepsal a sliby, jak se vše příznivě projeví na postavení země a nějaká další smlouva nebo změna této(!) nebude již třeba. Na internetu jsem se dočetl i o fyzických hrozbách autonehodou apod.. Ne, určitě to neměla Iveta Radičová lehké. Na rozdíl od Václava Klause však kapitulovala až příliš rychle. Zároveň míra jejího aktivního zapojení v operaci převedení slovenských 7,7 miliard eur do eurovalu kontrastuje s aktivním vzdorem českého prezidenta.


Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Už mi to chybělo!

Vydáno dne 13. 10. 2011

Lisabon Oči celého světa, a tedy i oči moje, byly v těchto dnech upřeny na našeho východního souseda, na Slovensko. A nebylo to kvůli fotbalu či hokeji, jiskřivým vztahům s Uhry ani kvůli dramatickému růstu cen bryndzy. Důvod byl daleko prozaičtější - hlasování slovenského parlamentu o ochotě finančně podpořit krachující euro.

Na rozdíl od mnoha jiných jsem situaci na Slovensku nesledoval kvůli samotnému hlasování, ale kvůli svým ryze osobním zájmům a potřebám. Je to možná přízemní, ale je to tak. A o jaké že mé osobní potřeby se jednalo? Vysvětlení je jednoduché: o potřebu jistoty a ukotvenosti v naší nejisté a neukotvené době.

Jednou z jistot, kterou v dnešní době máme, nebo kterou alespoň já osobně silně vnímám, je absolutní pohrdání lidmi, svobodou a i tou verbálně tolik vzývanou demokracií ze strany eurokratů a bruselských rozumbradů. Lidi jsou čísla, svoboda je pouze zbraň použitelná proti konkurujícím ekonomikám jako je Čína a demokracie je koncept, se kterého se ve stylu sira Humphreye Applebyho nejlépe zbavíme tím, že o něm budeme hodně mluvit, uvádět jej do nadpisů v dokumentech a… a to je tak všechno.


Celý článek | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Propouštění vězňů a další šílenosti

Vydáno dne 11. 10. 2011

Totentanz 1 Včera zveřejněný záměr ministra Pospíšila předčasně propustit z našich kriminálů cca 10% vězňů mě natolik naštval, že i tak líný člověk jako já usedá po ránu ke klávesnici a píše tyto řádky. Nedlouho po zprávě o chystaném záměru ministra totiž následovaly další „lahůdky“ – záměr jeho kolegy Kalouska zvednout živnostníkům mandle(daně samozřejmě) a oblíbené „Krimizprávy“, které názorně ilustrovali, jak vypadá ona „drobná kriminalita“ jejíž pachatele se na nás chystá vláda z lochu vypustit. Třeba tak, že zloděj krade za dne a brání-li se prodavačka, dá jí jednoduše „dělo“. To by dle mého za tento a podobné nápady spíše zasloužil ministr Pospíšil. Ale nejen on.

Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Kamery a čipy nás dovedou do ráje

Vydáno dne 04. 10. 2011

Elektronický koncentrák Jak jsme mohli žít, když nebyla televize, ten nejsilnější zdroj zábavy i poučení. Já jsem se kupříkladu nedávno až z televizní reklamy dozvěděl, že jeden mobilní operátor uvádí novou službu – možnost neustále sledovat pohyb vlastních dětí přes mobilní telefon. V marketingové novořeči se tomu říká nějak jako „chytré hlídání dětí pomocí GPS“, nicméně nejde o nic jiného, než o monitorování pohybu dítěte. Co že je na tom chytrého, to opravdu netuším. Abychom dotyčnému operátorovi nekřivdili, musíme doplnit, že na trhu se samozřejmě takovéto štěnice monitorující pohyb oštěnicované osoby již nějakou dobu vyskytují, o štěnicích odposlechových a kamerách nejrůznějších druhů ani nemluvě.

Když se navzájem nahrávají a šmírují naši vrcholní představitelé, poslanci, ministři a funkcionáři různých obskurních politických stran, tak to můžeme podle míry vlastního cynismu považovat buď za ostudné a smutné, nebo za komické a ilustrativní. Pokud však rodiče dlouhodobě sledují a třeba také odposlouchávají vlastní děti, pak se kromě zanedbatelného počtu případů, kdy k tomu mohou mít skutečné a závažné důvody, podle mého soudu jedná o selhání rodiny, alibismus a pohodlnost rodičů a další symptom rozkladu.


Celý článek | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Pomáhat a chránit se

Vydáno dne 28. 09. 2011

Auto Vážení přátelé, spoluobčané, vlastenci a vlastně všichni, kdo tu se mnou spokojeně žijete.

Toto pondělí (26. září) jsem měl tu čest opět poznat, jak to vlastně u nás chodí a funguje. Pracuji jako řidič taxislužby v České Lípě. V pondělí odpoledne si v poklidu stojíme spolu s mým kolegou na našem „štaflu“ a dopřáváme si zasloužené cigaretky po pár hodinách služby naším zákazníkům. Opodál postával hlouček cikánů, tedy přesněji dva cikáni a jedna cikánka.

Spokojeni si pokřikovali na kolemjdoucí občany a asi po deseti minutách se rozhodli, že se svezou taxíkem. Nevím, jestli měli v plánu zaplatit, ale bohužel se stává, a to dost často, že na to zapomínají. Když jsme je s kolegou viděli přicházet, tak jsme již měli jasno, že je určitě nepovezeme. Nejen že byli dosti podnapilí, ale i agresivní. V mé práci často vozím i příslušníky menšin, ale tito cikáni se chovali tak, že jsem jednal úplně stejně, jako bych jednal u kohokoliv jiného.


Celý článek | Autor: Národní myšlenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Nevědomost a pokrytectví

Vydáno dne 24. 09. 2011

Ladislav Bátora Pan redaktor Jan Jandourek ve 37. čísle časopisu REFLEX ze dne 15. září 2011 se zabývá osobou pana Ing. Mgr.Bc. Ladislava Bátory PhD. Příště již jen Ladislava Bátory. A na závěr píše:

„Jeden umlkne a další začnou mluvit nejpozději do konce týdne.“ Musím konstatovat, že má pravdu. Čekal jsem až celá kausa skončí, jenže bych se asi načekal. Když při návštěvě pana premiéra ve státě Izrael tam ve směru k Ladislavovi Bátorovi vypukly určité připomínky, položil jsem si jen otázku, mají-li to jeho dnešní obyvatelé zapotřebí v době, kdy se tato země ocitá v silné mezinárodní izolaci dané pádem prozápadního Mubarakova režimu, případně konfliktem s dlouhá léta spřáteleným Tureckem, který daleko přesahuje rámec běžných diplomatických rozporů. Zřejmě i Židé v dnešním rozbouřeném světě začínají ztrácet smysl pro realitu a kriterium hodnot. Podotýkám, že tento článek nemá být jen obhajobou mého dlouholetého přítele, ale zrcadlem naší politické současnosti, míry vzdělanosti představitelů našeho politického života, charakterových vlastností novinářů. V širší míře se dá hovořit o dlouhodobé krizi celé naší civilizace, o jejímž osudu rozhodují ekonomicky nevzdělaní lidé a parazitně myslící představitelé bankovního sektoru. Nebudu se vracet k příčinám, které dlouhodobě postavily Ladislava Bátoru do hledáčku kosmopolitně myslících novinářů. Na některé věci jsem již odpovídal dříve, ale ke skutečnostem a kampani vedené proti jeho osobě od února letošního roku se pokusím odpovědět v některých jednotlivostech. Nyní konkrétně k jednotlivým obviněním.


Celý článek | Autor: Mgr. Jan Skácel | Infomail | Tiskni

Uvahy

* O myších a lidech

Vydáno dne 22. 09. 2011

Vejce Údajně až deset procent světové populace trpí nějakou tou fobií, tedy úzkostným a iracionálním strachem z nějakého předmětu, zvířete či situace. Ač se to možná bude zdát překvapivé, i já mezi tuto, bohužel naší vládou ani Evropskou unií nezvýhodňovanou, menšinu patřím. Již od dětství mám totiž fobii z myší a jim podobné havěti. Nikdo mi nevymluví, že myši, krysy, potkani, rejsci, morčata a krtci nejsou agresivní šelmy, které při první vhodné příležitosti napadají lidi, koušou a přenáší mor. Potkana či krysu bych do ruky nevzal ani za… no abych to zase nepřehnal… ani za několik málo desítek tisíc.

Tuto svoji roztomilou psychickou poruchu jsem si připomněl na počátku tohoto týdne, když jsem před nejmenovaným vlakovým nádražím v Praze na Smíchově kráčel kolem vyvýšeného křoví. Z křoví se ozýval podivné šustění a hýbaly se větve. Ač to mohlo mít celou řadu jiných důvodů, např. bezdomovec, narkoman nebo toulavá kočka utíkající před bezdomovcem či narkomanem, má fobií postižená mysl si představila křoví plné slintajících a krvelačných potkanů, kteří s vražedným výrazem v očích jen čekají, na koho z procházejících skočí a roztrhají ho na kusy. Ještě teď, když si na onu situaci vzpomenu, mi jde mráz po zádech.


Celý článek | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Vysmívá se vláda nízkopříjmovým slušným rodinám?

Vydáno dne 22. 09. 2011

TelevizeJak jinak totiž chápat včera např. zde: zveřejněný schválený záměr vlády, že děti z „vyloučených lokalit“ budou povinně navštěvovat předškolní zařízení, přičemž náklady na jejich dopravu, stravu a pomůcky v řádu miliard bude platit….. hádejte kdo, samozřejmě ti „blbci“, kterým nezbývá nic jiného, než platit daně.

Právě jsem pochopil, proč premiér Nečas, který se při své cestě do výběžku tak zbaběle, jak je mu příznačné, vyhýbal jakémukoliv kontaktu s místními obyvateli(vyjma Romů), navštívil předškolní zařízení. Ono se to tak prostě dělává, ukázat se s dětičkami a rozdat bonbónky. Problém ovšem je, že ty bonbónky nedal dětičkám, ale jejich rodičům a zaplatily je mimo jiné rodiče dětí, které předškolní zařízení již hradí dětem svým.


Celý článek | Autor: Miroslav Červenka | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Saint-Denis: ukázka evropské budoucnosti?

Vydáno dne 20. 09. 2011

Saintdenis Před několika dny jsem v rámci pobytu v Paříži navštívil i Saint-Denis. Příliš jsem toho o této čtvrti, jež je dnes součástí francouzské metropole, nevěděl; snad jen, že se zde nachází slavná gotická bazilika a že se díky konfliktům s přistěhovalci těší nepříliš dobré pověsti. Realita ovšem byla horší, než jsem myslel.

Asi jsem byl trochu naivní, když jsem očekával, že poté, co vystoupím z metra na lince 13 ve stanici St Denis-Basilique, ocitnu se na prostranství obklopeném zelení, jemuž bude dominovat starobylá bazilika. Skutečnost byla o poznání drsnější; člověk totiž vyleze v úzké ulici, jež je svírána neobyčejně nevzhlednými betonovými hranatými domy, které svým odporem k symetrii a šedí vyvolávají spíše pocity úzkosti. Příjemně nepůsobí ani závěje odpadků, jimiž se prodírají zástupy černochů, muslimů a Asiatů. Bílých Francouzů – snad mi čtenář taková označení odpustí – potkáte velmi málo. Navzdory nevraživým pohledům „domorodců“ jsem se vydal tímto betonovým sídlištěm k místu, kde má bazilika stát. Dalo mi skutečně hodně námahy, abych se dokázal vyrovnat s tím, co jsem viděl. Tohle že je jedno z nejvýznamnějších míst v zemi? Místo posledního odpočinku francouzských králů? Člověk, jemuž alespoň něco málo říká tradice a úcta k ní, musí pocítit zklamání; i když to není to pravé slovo – snad spíše lítost a stesk po něčem, co moderní věk odvál kamsi daleko. Kde je ta sláva francouzské historie, jež by měla být cítit všude kolem? Místo ní je cítit leda nelibá vůně nepořádku a cizáctví.


Celý článek | Autor: Ladislav Zemánek | Infomail | Tiskni

Uvahy

* Štěně v kanále

Vydáno dne 14. 09. 2011

Štěně Již delší dobu se systematicky vyhýbám televiznímu zpravodajství, protože mě dílem nebaví a dílem uráží. V neděli jsem však nedopatřením na prvním kanále Havlovy televize v hlavní zpravodajské relaci, která zde běží od sedmi hodin večer, shlédl část reportáže o vyhrocené situaci v severních Čechách, která mě z jistého úhlu pohledu zaujala.

Ne, nebojte, nebudu přispívat dalším moudrem do diskuse často již tak mělké, že by se v ní neutopil ani ochrnutý neplavec, o tom, kdo co zanedbal, kdo co zneužívá a kdo by kam měl jít a v ideálním případě se už nevrátit. Přidávat k tomu další rádoby odborný komentář mi připadá stejně zbytečné, jako nosit sovy do Athén či vodit pitomce do parlamentu.

V oné části zpráv mě zaujalo něco jiného a to sice úspěšná aplikace PR metod do prezentace poklidného života ubohé a utiskované cikánské rodiny. Údajně za velkou louží při přípravě volebních kampaní již před lety přišli na to, že u voličů nejlépe zabírají děti a zvířata. A tak se na každém druhém plakátu kandidát nejen v Americe, ale postupně už i nás (schválně si všimněte) tulí ke štěňatům, koťatům, jehňatům či jinému dobytku, a na těch zbylých pózuje s rodinou, zejména s tou její částí, která se batolí, žvatlá a vypadá aspoň z poloviny tak roztomile, jako štěně retrívra.


Celý článek | Autor: Jakub Kryštof | Infomail | Tiskni

Web site powered by phpRS

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.