Odešel důstojník a pamětník. Armádní generál Tomáš Sedláček (* 8. 1. 1918 - + 27. 8. 2012)

Autor: Jan Kopal <>, Téma: Dějiny, Vydáno dne: 29. 08. 2012

Generál Sedláček Motto:

Pan generál Sedláček byl příkladem vojenské důstojnosti, skutečným a pravým vojákem, z jehož slov i činů byla patrná zásadovost, věrnost a láska k vlasti a k armádě. Tak si ho budu jistě pamatovat nejen já, ale všichni ti, kteří měli možnost se s ním osobně setkat. I přes mnohé překážky zůstal vždy věrný svému přesvědčení. Nedal se zlomit svými nepřáteli ani těžkými zkouškami, které ho potkaly jak v době druhé světové války, tak během komunistické perzekuce. Vždy byl a zůstával hrdým a čestným vojákem.

Rád vzpomínám na svá setkání s panem generálem a na naše rozhovory, kdy mě dokázal překvapit svým bystrým úsudkem a životní energií. Byl autoritou, která nám měla co říci a jíž se dalo naslouchat. Je dobře, že své aktivní vazby na armádu udržoval až do posledních dnů. Dokázal oslovit i dnešní generaci důstojníků a vojáků - svým osobním příkladem a zkušeností.

Pan generál Sedláček bude naší zemi chybět. Nejen jako důstojník a pamětník, ale především a hlavně jako statečný člověk, který nikdy nezapomínal na svůj domov, na svou vlast. Takových osobností je vždy málo.“

Václav Klaus, Praha 27. 8. 2012

V pondělí 27. srpna zemřel další významný český vlastenec a bojovník za naši svobodu – armádní generál Tomáš Sedláček. Je signifikantní, že náš denní tisk (povětšinou vlastněný zahraničním, převážně německým kapitálem – blíže viz Bořivoj Čelovský: Konec českého tisku, Tilia, Šenov u Ostravy, 2002) této skutečnosti věnoval maximálně okrajovou noticku na nějaké x-té straně. Oproti tomu prezident republiky neváhal na svých osobních stránkách publikovat svůj kondolenční dopis zaslaný rodině, čímž ocenil význam této mimořádné osobnosti.

Generál Tomáš Sedláček udatně bojoval za naši zemi ve 2. světové válce a v době totalitního komunistického režimu byl pro svou věrnost demokratickým zásadám první republiky trestán dlouhým vězením. Byl to voják, který se stal už za svého života legendou a zároveň symbolem tradičních hodnot. Pro celoživotní respekt k těmto hodnotám a pro mimořádný rozsah bojových zkušeností byl a zůstane vzorem pro mnoho generací vojáků. Toto mínění sdílejí i přední vojenští činitelé.

Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918 ve Vídni v rodině důstojníka rakouské armády. Byl nejmladší ze čtyř dětí. Po pádu Rakousko-Uherska se rodina přestěhovala zpět do Čech. Vystudoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v roce 1938 jako jeden z nejlepších. Po okupaci a rozpuštění československé armády krátce působil na okresním úřadu v Jilemnici a počátkem roku 1940 se rozhodl k odchodu do zahraničí. Takzvanou balkánskou cestou se v květnu téhož roku dostal k československé zahraniční armádě ve Francii.

Po porážce Francie nacistickým Německem odešel do Anglie, kde až do léta 1944 sloužil u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Poté byl převelen do Sovětského svazu. Jako náčelník štábu dělostřelectva druhé československé samostatné paradesantní brigády se zúčastnil bojů na Dukle. Dne 7. října 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Poslední válečnou zimu prožil ve slovenských horách.

Po válce byl zatčen v souvislosti s vykonstruovanou protistátní skupinou Irena. V létě 1952 jej soud poslal do vězení na doživotí. Jako vězeň prošel několika věznicemi, od roku 1953 až do propuštění v květnu 1960 byl vězněn v uranovém lágru Bytíz na Příbramsku. Po propuštění pracoval jako dělník a později jako projektant. V roce 1973 odešel do důchodu.

Po roce 1989 byl plně rehabilitován a postupně povýšen až do hodnosti armádního generála ve výslužbě. Podílel se na rehabilitaci dalších vojáků. Byl také prvním předsedou obnovené Československé obce legionářské a posléze i jejím čestným předsedou. Za zásluhy mu byly mimo jiné uděleny státní vyznamenání Řád Milana Rastislava Štefánika a Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Byl čestným občanem francouzského města Agde.

Za statečnost v boji obdržel dvakrát československý válečný kříž a československou medaili Za chrabrost. Byl nositelem řady zahraničních vyznamenání a také nejvyšších vyznamenání ministerstva obrany. Koncem 90. let odešel ze zdravotních důvodů ze všech veřejných funkcí, ale veřejného života se i nadále zúčastňoval. Aktivně vystupoval na setkáních veteránů nebo u příležitosti významných výročí.

Pokora a skromnost, to jsou dvě vlastnosti, kterými vynikal. Jak jinak by mohl pronést následující slova: „Nejsem žádný hrdina a nepovažuji se za žádného hrdinu. Snažil jsem se prostě splnit svoji přísahu, kterou jsem složil tehdy ještě prezidentu Masarykovi – na což jsem velice pyšný. Pokud se mluví o hrdinech, znám spoustu přátel, kteří položili ve válce své životy: jako letci, jako parašutisté, jako tankisté – na východě nebo na západě – a ty je možno považovat za hrdiny… Pokud se chcete setkat se skutečnými hrdiny, navštivte v Resslově ulici chrám svatého Cyrila a Metoděje, zajděte dolů – tam, kde bojovalo těch sedm parašutistů, kteří odpravili Heydricha – a snažte se postát, zamyslet se a představit si, jak těchto sedm parašutistů bojovalo do posledních chvil. To jsou skuteční hrdinové.“

Generál Sedláček byl vždy hrdý na svou vlast a vyjadřoval svou příslušnost k českému národu, stejně jako i odhodlání svou vlast bránit. Nebyla mu cizí ani povinnost dávat a předávám svou víru druhým. Čest jeho památce!