VĚRA TYDLITÁTOVÁ – Golda Meierová dneška

Autor: Adam Bartoš <(at)>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 23. 08. 2010

Tydlitátová V době, kdy se médii přetřásá hrdinství či nehrdinství těch či oněch účastníků třetího odboje, chtěl bych obrátit pozornost ctěných čtenářů k jinému hrdinovi, který stále žije mezi námi.

Dost možná hrdinovi, který – s trochou nadsázky – je průkopníkem čtvrtého odboje. Čtvrtého odboje proti neonacismu, který v českých zemích pomalu a plíživě roztahuje své kořeny a kořínky.

Je skromný a asi by se přízvisku „hrdina“ bránil. Pro mne ale hrdinou je a zůstane.

A protože jde o něžné pohlaví, tedy – hrdinkou.

Statečná žena, která bdí nad demokracií v dnešní z kloubů vymknuté době. Žena, která by měla být vyznamenána, nebo alespoň navržena na vyznamenání, byť by ho sama ve své skromnosti zcela jistě odmítla. Žena s velkým smyslem pro spravedlnost, žena, která je postrachem všech totalitářů a lidí libujících si v nedemokratických idejích.

Žena bojující za pravdu, jdoucí proti proudu, proti všem, s korouhví hrdě vztyčenou, jak Johanka z Arku – bojovný pohled ve tváři, odhodlána bránit demokracii a lidská práva proti všem těm, kteří by je chtěli znevážit.

To je Věra Tydlitátová.

Od svého mládí si této ženy velice vážím. Chce se mi psát – „Ženy“ s velkým „ž“. Protože intelektuální výzbroj, morální čistota, pevnost charakteru a celková kalokagatia činí z Věry Tydlitátové skutečný vzor všech mladých žen a dívek.

Jakoby již jméno Věra předznamenalo pevnost jejího přesvědčení, pevnost její víry. Nenechá se ničím zviklat, nenechá se svést zhoubnými ideologiemi, byť se tyto tváří nevinně. Dokáže rozpoznat zvrácené myšlenky tam, kde by je nikdo jiný nečekal. Vidět fašizoidní rysy tam, kde by jiný naivně důvěřoval.

Když je pak rozpozná a identifikuje, nemá s nimi slitování. Jde tvrdě za svým cílem, odhaluje zločince, podobně jako Simon Wiesenthal odhaloval nacistické válečné hrdlořezníky.

Málokterá žena v politice by se jí vyrovnala. Našel bych snad jedinou. Goldu Meierovou.

Tolik odhodlání, tolik odvahy, tolik cílevědomosti, které Věru Tydlitátovou provázejí. Ti, kteří ji dobře znají, mohou má slova potvrdit. Kolik špíny už bylo na Tydlitátovou vykydáno, kolik malých čecháčků si na ní léčilo své komplexy, ale přesto se nikdy nenechala zastrašit. Jakoby jí všechny útoky jen posílily, zocelily.

Svou sílu čerpá z hluboké vnitřní víry, z prastaré víry abrahamovské. Z víry, na které stojí současný hodnotový systém naší civilizace. Z víry, která dala světu úctu k lidským právům. Právě proto má velice vytříbený smysl k rozpoznání myšlenek, které, pod pláštíkem různých -ismů, se dnes snaží tyto hodnoty zpochybňovat. Tydlitátové vnitřní přesvědčení jí je v těžkých chvílích oporou i motorem jejích ušlechtilých lidských činů.

Stejně jako Golda Meierová ve své době, je i Věra Tydlitátová vzorem čestné, neúplatné, demokraticky smýšlející dámy, která má tah na branku a nebojí se jít do riskantních operací. Bojuje do posledního dechu, nevzdává se, nezná slitování se zlotřilci. Její silná a tvrdá pěst nemilosrdně dopadá na všechny fašisty, drtí nacistické myšlenky nebezpečně se uhnízďující v naší společnosti. Její odvaha, s jakou potírá nebezpečný jed neonacismu, je v českém prostředí nevídaná. Málokterá žena jde tak tvrdě a svěřepě za svým cílem, jako Věra Tydlitátová.

Podobně jako Meierová řekla antisemitismu sousedních arabských států DOST, stejně tak říká DOST i Věra Tydlitátová antisemitismu českých klerofašistů. Jde příkladem v tom, jak se nebojí pojmenovat věci pravým jménem. Jak si stojí za svým. Jak s jakousi intuicí dokáže rozpoznat zlo, který by jiný přehlížel, nebo omlouval.

Nebojí se dát svůj život všanc, riskovat. Drží ruku nad slabými, chrání menšiny. Je vzorem ctnosti a proto nepřekvapí, že ji v některých kruzích nemají rádi. Tak to bývá – když někde rozpoznají velikost charakteru, snaží se ho udusit, uštvat, pohanět a otrávit, aby umlčili své svědomí.

Já si jí ale nesmírně vážím. Jsem hrdý na to, že jsem mohl jako jeden z prvních připojit svůj podpis pod prohlášení jí založené Ligy proti antisemitismu, kterou vede.

Při všem svém politickém nasazení je přesto Věra Tydlitátová něžná, citlivá a vnímavá žena vytříbených mravů a jemných zvyků. Miluje poezii, umění, kresby, krásné fotografie, přírodu. Své nitro nám otevírá na svém blogu, kde lze najít mnoho citátů a krásných a vznešených myšlenek, které tato nesmírně vzdělaná a pokorná žena neustále nachází v množství moudrých knih, ve kterých od malička vyrůstala.

Ve Věře Tydlitátové se snoubí wiesentálovsky sveřepé odhodlání drtit zlo a potrestat nespravedlnost s citlivou duší romantické a křehké ženy.

Naši zákonodárci by se měli vážně zamyslet, jestli při hledání nového veřejného ochránce lidských práv nepřehlíží osobnost, která by si tuto funkci zasloužila zcela právem.

Myslím, že o Věře Tydlitátové ještě hodně uslyšíme. Pozorně jí naslouchejme, protože nám má co říci.

Věro Tydlitátová, děkuji.

Věro Tydlitátová, Goldo Meierová dneška, držte se.

psáno pro MF DNES, 29. února 2010