Banky do rukou duchovenstva?

Autor: PhDr. Radomír Malý <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 04. 05. 2010

Peníze Mám před sebou dokument rady ČBK Justitia et Pax k nadcházejícím volbám, podepsaný J.E. biskupem mons. Václavem Malým a nevěřím vlastním očím. Od r. 1990 se biskupové systematicky bránili zaujmout před volbami výraznější stanovisko morálního charakteru z obavy před "vměšováním se do politiky" - a teď se biskup Malý zcela nepokrytě jménem České biskupské konference, podpořen plzeňským J.E. mons. Františkem Radkovským, jak bylo možno poslechnout si v televizi, vyjadřuje k tak ryze politickým a finančním otázkám, jako je státní dluh. Tím spíše si zaslouží pochvalu a ocenění olomoucký arcibiskup J.E. mons. Jan Graubner, který se jako předseda ČBK od dokumentu jasně distancoval.

Proč je dokument Justitia et Pax špatný? Z jednoduchého a přitom zřetelného důvodu: Přesahuje totiž svoji kompetenci, která spočívá v duchovní a etické rovině, nikoli v úseku ryze technického řešení problematiky narůstání státního dluhu. Toto bylo jasné už ve středověku a je zbytečné zde citovat pasáže ze sv. Tomáše Akvinského nebo Jana ze Salisbury. Středověká Christianitas velice přesně rozlišovala mezi kompetencí duchovenstva a kompetencí světských vladařů. Jako historik neznám žádný dokument, v němž by papež nebo biskup v éře Christianitas "řešil" otázku panovníkova dluhu a veřejné pokladny. Poslání duchovních osob spočívalo pouze v tom, aby upozorňovali na hříchy v této rovině, tj. na rozkrádání, plýtvání penězi a vysoké úroky. Technické záležitosti s tím spojené přenechávala církevní autorita světské moci, neboť jen ona byla kompetentní k jejich řešení, nikoli duchovenstvo.

Jmenovaný dokument však nejenom považuje "neúnosné tempo zadlužování za hlavní téma letošních voleb", ale nárokuje si i známkování jednotlivých politických stran za to, jak míní problém řešit. Samozřejmě žádná strana nebude před volbami říkat, že míní pokračovat v zadlužování, každá má nějaký "recept" na snížení státního dluhu - jenže je opravdu v kompetenci církevní autority posuzovat jeho správnost nebo špatnost? Nikoli, povinnost církevní autority vězí úplně jinde. Církev musí říct, že katolík nesmí volit ty politické subjekty, jejichž program je v rozporu s přirozeným mravním řádem, tj. těžce hřeší, jestliže vědomě volí stranu, prosazující potraty, eutanazii, homosexuální partnerství, sexuální výchovu na školách atd. - i kdyby její sociální program byl pro něho sebelákavější a tvářil se co nejspravedlivěji.

Nemyslím si na rozdíl od mons. Malého, že hlavním tématem letošních voleb je "neúnosné tempo zadlužování". Jsou mnohem závažnější, o kterých uvedený dokument mlčí - ale jejichž vyřešení by otevřelo dveře i k tomuto problému. Jedná se především o morální hodnoty, zmíněné v předchozím odstavci mého článku, k nimž nutno ještě přiřadit neúctu k majetku druhého, rozkrádání, korupci, ale třebas i vazbu ke zločinnému komunistickému systému minulých let. Takový "etický ukazatel" pro katolického voliče je tím, co od církevních představitelů očekáváme. Žel v naší společnosti již skoro nenajdeme stranu, která by onomu ideálu odpovídala. Stačí však dát hlas tomu subjektu (případně tomu kandidátovi), jenž má k uvedenému ideálu relativně nejblíže - a katolický volič určitě není takový pitomec, aby nepochopil, že nelze vhodit do urny lístek pro Zelené, KSČM nebo ČSSD, jejichž program se nachází v diametrálním rozporu s katolickou naukou. A pokud přesto tak učiní, objektivně těžce hřeší zapřením víry, což je nutno natvrdo říct.

Díky Bohu, že takovou "směrovku" v kratičkém prohlášení mons. Graubnera na rozdíl od dokumentu mons. Malého lze najít. Toto od církevních představitelů potřebujeme, ne katastrofické vize řeckého nebezpečí (těch nám před volbami naservírují politické strany více než je zdrávo). Ostatně podívám-li se na problematiku jako volič - tak mohu s klidným svědomím říct: Já na tomto dluhu žádnou vinu nemám, ta spočívá na bedrech těch, kteří si na vyšších pozicích počínali ve finančních otázkách nepoctivě a zlodějsky, tudíž hříšně. A jsme opět u morálky: Mám-li opravdu zájem, aby zadlužování země přestalo - a tento zájem mít musím - tak nemohu volit strany a politiky, kteří je způsobili svým obohacováním se na úkor nás všech.

Jaroslav Hašek založil před I. světovou válkou "Stranu mírného pokroku v mezích zákona". Jeden z bodů jejího recesistického programu zněl: "Banky do rukou duchovenstva!" Nic ve zlém, ale dokument Justitia et Pax na mne dělá dojem, že můj jmenovec mons. Malý vzal tuto Haškovu výzvu vážně a ne jako žert. Jeho "pasování se" do role odborníka na řešení státního dluhu jako by tomu nasvědčovalo. Proto tedy: Banky do rukou bankéřů, finančních odborníků - a řešení problémů státních financí do rukou schopných politiků a ekonomů, nikoli duchovních! "Parketou" biskupů a kněží je celebrace mše sv., vysluhování svátostí a hlásání Slova Božího, nikoli zaujímání stanoviska v ryze odborných světských záležitostech. S tím ovšem souvisí právě to, co u značné části duchovenstva před volbami tolik postrádáme: neustálé připomínání, že tito finančníci, ekonomové a politikové musejí být především na určité morální úrovni. Jen takovým náleží "katolický" hlas ve volbách.

Převzato z webu Institutu sv. Josefa