Tak trochu punk, tak hodně gender

Autor: Petra Hozáková <(at)>, Téma: Fejetony a básně, Vydáno dne: 06. 04. 2009

Adobe Photoshop Otevřela jsem si jednoho pošmourného zimního rána časopis Ona Dnes – pěkný, z lesklého papíru, který nezahřeje ani bezdomovce, co si ve studených měsících strkají pod kabát poctivý novinový papír, ani v kamnech, protože strašně špatně hoří a podpálit s ním třísky je čirá copperfieldovská iluze – a přejela očima stručný přehled obsahu. Nic zajímavého tam na pohled nebylo, ale člověk je po ránu ospalý minimálně do doby, než si prolije krkem pořádný hrnek kafe, a tak je docela jedno, zda si k chlebu se salámem rozloží společenský časopis nebo spisy německých voluntaristů.

Vařit dobrovolně nebudu, toho mám i tak dost; módní fotopřehlídky jako kdyby z objektivu vypadly středověkým tancům smrti, jen ty pohřební rubáše na bezmasých kostrách nejsou zatím ještě samá díra. A hele, je tu i fejeton – jenže opisovat se nemá a beztak zvládnu lepší. Je to tak?

Reklamy, pryč s nimi, už takhle nemám ani na telefonní kredit. Tady se nám zase někdo svěřuje se svou oblíbenou knihou, prý Hledání ztraceného času. Tak ať hledá, já otáčím stránku... A hleďme, máme to tu ale chytlavý titulek: „Doufám, že mám pořád číro v mozku, tvrdí šéfka feministek“. Asi něco pro ranní salámové intelektuály. Tak do toho.

Slečna S. je socioložka, podle svých slov do dneška tak trochu punkerka a anarchistka. Ale jen taková umírněná, úzkostlivě korektní, takže na fotbal by třeba i zašla, ale vůbec by ji nenapadlo ošklivě nadávat soupeři a rozhodčímu. To nemá slečna anarchofeministka ráda. Pěkně si sednout, koupit si colu, pěkné akci zatleskat a kdo si stoupne, toho udat pořadatelům. Muže i ženy, padni komu padni. Tomu já říkám správný genderový přístup. Samozřejmě, feministka je především bojovnice. Nepodléhá diktátům módy. To dřív si, když jí bylo nějakých dvaadvacet, kupovala jen značkovou kosmetiku. Ulétala na módních časopisech. Ale teď už ne. Nastal čas boje za rovné příležitosti. Boje proti tomu, aby malí chlapečci neosahávali malé holčičky ve školních šatnách. To není žádná sranda, tahleta válka. Kult ženské krásy musí jít stranou. Tak trochu anarchistkám a o kapku méně punkerkám už dávno došlo, že obecné standardy krásy jsou jen zákeřnou zbraní v rukávech zarytých sexistů.

Slečna S. si starosti dělat nemusí. Na přiložených fotkách vypadala opravdu dobře; na focení si vzala ze svého šatníku jen samé nové šik věci a před objektivech profesionálního fotografa předvedla celou řadu naprosto přirozených póz, hrozících vykloubením končetin. Hezky se nalíčila a předvedla dokonalou pleť. Zapšklí chlapi nemají pravdu. Feministy a genderoložky jsou pěkné holky, které všechno dělají z pouhé přesvědčení, ne proto, že by snad nemohly nikoho ulovit.

Byla jsem unesena. Cítila jsem, že se můj pohled na život obrací naruby. Odhodila jsem časopis. Převrhla hrnek s kafem na kočku a té slezly chlupy. Chleba se salámem spadl na zem salámovou stranou. Zapnula jsem PC a spustila Google. Zadala do kolonky příslušné heslo. A můj svět se zhroutil. Z obrazovky na mě civěla umolousaná obtloustlá bytost ve vytahaném triku a v ruce držela půllitr piva.

A já pochopila jinou zásadní pravdu života. Není důležité dobře se učit. Není důležité poctivě žít. Pro život je zcela zásadní jiná věc. Ovládnout Photoshop.