Rudý pokus o myšlenkový puč

Autor: Ondřej Šlechta <ondrej.slechta(at)centrum.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 28. 01. 2009

Komunista - sídlo KSČMČešti komunisté na to jdou slibně. Používají tradiční stalinistickou taktiku. Aneb kdo nedrží hubu a krok a zve bývalé politické vězně na besedy s žáky, ten je (neo)nacista.

Komunistům vadí, že semináře a přednášky o novodobých dějinách dělají ve školách různá antikomunistická sdružení a účastní se jich pamětníci z koncentračních táborů, nebo lidé, kteří byli přímými svědky některých osudových okamžiků s komunistickou vládou spjatých. A kteří komunisty pochopitelně nemilují.

Odbor školství KSČM poslal vládě jakési memorandum, ve kterém vyzývá k přehodnocení dosavadní výuky dějepisu. Předsedkyně tohoto odboru, známá agitátorka a učitelka Semelová tvrdí, že učebnice pro střední a základní školy poskytují jednostranný výklad historie a svým antikomunistickým zaměřením vedou mladé lidi k neonacismu.

To je skutečně typická bolševická taktika. Vzpomeňme si na 30. léta, kdy antifašismus sloužil (nebo lépe byl zneužit) komunistickou internacionálou k mobilizaci sympatizantů po celém světě. Všechny své odpůrce prohlásil za fašisty a prohlásil za ně i ty komunisty, nebo levicově orientované lidi, kteří se zdáli příliš vlažní. Zatímco ovšem „starý“ antifašismus mohl vést do koncentračního tábora, nebo ke kulce ve sklepení Pankrácké věznice, dnešní nový antifašismus, který s oblibou využívají (nejen) čeští komunisté, je pohodlným postojem, který se pokouší vytvořit nepřítele, na kterého se svede všechno zlo světa a vede maximálně tak na stránky novin a do masmédií. To se Semelové podařilo.

Nemyslím si, že je na vině fakt, že komunisté po roce 1989 nebyli zakázáni, ani sociální demokracie, která jim čím dál více otevírá náruč. Komunismus je mrtvá ideologie. Světová proletářská revoluce, po které za tlumeného svitu pochodní touží rezavé legie nostalgických staříků a mladých šašků v rudých šátcích, nehrozí. Fenomén totalitarismu však mrtvý není a my s komunisty prohráváme boj na kulturním poli a o myšlení dětí.

Komunisté se těžko mohli transformovat do moderní levicové strany (jak si mnozí po revoluci přáli), když jejich ideologie nebyla zpochybněna a vyvrácena. Na veřejnosti se sice nosí odsuzovat komunismus a říci, že to bylo špatné, ale mnozí stále máme v podvědomí zafixovanou zvrácenou myšlenku, podle které to přece všechno bylo původně myšleno dobře, selhali jedinci a soudruzi nás chránili před vnitřními nepřáteli a revanšisty.

To je chyba. Soudruhy, kteří chtějí cenzurovat učebnice neporazíme zákazy, ani parodickým antikomunismem ve stylu senátorů Mejstříka a Štětiny, kteří budí rozpaky a komunisty paradoxně posilují. Musí být zpochybněn celý fenomén totalitarismu jako celku, ve kterém jsou nacismus a komunismus dvojčata, kdy jedno nelze bez druhého pochopit. Odezva české společnosti na memorandum soudružky Semelové bude zkouškou, jak si na tom ve svém vnímání totalitarismu stojí. Zda se postaví stejně rázně, jako se postavila provokaci na Starém městě v listopadu 2007. Jak řekl historik Stáphane Courtois, jeden ze spoluautorů Černé knihy komunismu, „smrt kulackého dítěte, které stalinistický režim záměrně vydal na pospas hladomoru, je stejně závažná, jako smrt židovského dítěte ve varšavském ghettu".