Časy se mění, symboly poroby zůstávají

Autor: Jan Kopal <>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 11. 01. 2009

Kyvadlo Bylo to kouzlo nechtěného? Náhoda? Osud? Vizualizací českého převzetí předsednictví Evropské unie se k velkému údivu mnohých stalo pražské kyvadlo, místo proslulé především coby megalomanská socha Stalina, známá též coby fronta na maso. Co nám tím chtěl básník říci? Jaké je skryté poslání tohoto vzkazu? Bylo to myšleno vážně, že je Evropská unie kolosem na hliněných nohou, který čeká na své odstřelení? Může být! Že tento pokus o nemožné skončí v sutinách a bude zničen a zahuben samotnými staviteli? I toto se může stát! Že falešný kult bude odhalen a zavržen? Náznaky by tu byly a stateční nositelé pravdy také. Že by šlo o pokus, kterak Evropskou unii rozvrátit zevnitř a historicky zesměšnit před současníky i potomky? Z toho bych dnešní proevropsky patolízalskou vládu raději snad ani nepodezíral.

Ač nejsem příznivcem ničení státního majetku, pro tentokrát bych solidarizoval s neznámým vandalem, který vykonal na vlajce s pěticípými vlajkami totéž, co v roce 1942 vykonali příslušníci československého zahraničního vojska Gabčík s Kubišem. Alespoň někdo se snažil štít národní hrdosti uchovat čistý a neposkvrněný.

Ano, doba se změnila, leč symbol útlaku a totality zůstává. Čas na jeho svržení však přichází. Tyrani a uzurpátoři moci (byť dnes odosobnění), jenž jsou v rozporu s národním zájmem, zde nemají místo.