Co se stalo s premiérem?

Autor: Jiří Hojer <jhojer(at)seznam.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 16. 03. 2008

Parecek k pohledani Mirek Topolánek v poslední době zavdal několikrát důvod k tolik chybějícímu pocitu, že bychom se snad za českého premiéra někdy také nemuseli stydět. Vyznamenal bratry Mašíny a Milana Paumera. Přinejmenším tak projevil odvahu vstoupit na tenký led, kousat do kyselého jablka, atd., tedy dělat i kroky v souladu jen se svým přesvědčením o pravdě a nechovat se pouze podle chladného populistického kalkulu. Na zprávu amerického ministerstva zahraničních věcí o nízkém respektu k lidským právům a spravedlnosti v ČR (s odkazem na kauzy politiků Grosse a Čunka, což zní přece jen trochu přehnaně, jakkoliv si zejména o expremiéru Grossovi snad nikdo už nemůže dělat žádné iluze) reagoval také velmi tvrdě a přitom přiměřeně. Poukázal na schválené používání mučení při vyšetřování vojenských zajatců USA (kteří nejsou ani oficiálně nazýváni vojenskými zajatci, to je samo o sobě zvláštně mravné) a doporučil autorům takových zpráv zamést si nejdříve před vlastním prahem. Jak zní taková slova libě uším českých občanů, kterým už se zajídal nekonečný příval nezávislých a jistě dobře myšlených zpráv nevládních a polovládních agentur ze Západu vnucující nám různé "pokrokové" ideologické mantry s pomocí svých hodnocení naší vyspělosti (ve vztahu k uprchlíkům, cizincům, rovnosti, genderovým měřítkům, apod.)!

Snad jen několik hodin před tím, však ještě český premiér přednášel velmi proamerický (slušně řečeno) projev ve Washingtonu. Zveřejněn byl například zde - http://www.fragmenty.cz/iy739.htm v českém překladu pod názvem "Hodnota transatlantického partnerství v jednadvacátém století". S výjimkou několika myšlenek na dnešní dobu odvážných, jakkoliv jinak zcela logických (třeba ta, že "...o některých pravdách nelze vést mezikulturní dialog") je obsažena i bezpříkladná chvála USA a jejich role ve světě. Zvláštní a příznačné na celé věci je uvedení anglického názvu přednášky, který zní "The Value of American Leadership in 21st Century". V překladu to tedy znamená něco zcela jiného, než jak byla přednáška nazvána pro české čtenáře, a to "Hodnota amerického vůdcovství v 21. století". Rozdíl mezi transatlantickým partnerstvím a americkým vůdcovstvím je více než zřejmý.

V této souvislosti se nabízí srovnání a obava, zda nápad směrovat podobně odlišné vzkazy pro české obecenstvo a americké vedení nestojí i za oněmi v úvodu zmíněnými jinak odvážnými kroky Mirka Topolánka. Horování pro umístění cizí vojenské základny na našem území bez větší možnosti naší kontroly a bez relevantní náhrady (ta víza nahrazovaná jiným systémem kontroly českých turistů jsou přece směšná...) přece jen nevypadá příliš chlapácky (jak by se rád prezentoval tento politik) a nevypovídá nikterak o obraně českých zájmů. Srovnejme například s Poláky, kterým již za raketovou základnu Američané nabízejí značné investice do vyzbrojení jejich armády.

Premiér se zkrátka mohl rozhodnout nabídnout domácímu publiku několik vystoupení v roli tvrdého a rozhodného politika, který si nenechá nic líbit ani od světové mocnosti. Podobně jako u toho odlišně přeloženého nadpisu své přednášky však zatím při skutečných jednáních, kdy o něco šlo, tolik rozhodnosti a vůle hájit české zájmy naneštěstí neprojevil. Kromě nadšeného a bezpodmínečného souhlasu s radarovou základnou USA v českých Brdech vzpomeňme například cestu na schvalovací konferenci euroústavy do Berlína. Tam jel s mandátem, podle nějž by tuto přejmenovanou euroústavu odevzdávající další část pravomocí centrálním orgánům EU, musel odmítnout. Nakonec s tzv. Lisabonskou smlouvou nadšeně souhlasil zcela v režii německé kancléřky Merkelové a nijak nepodpořil Poláky, kteří nakonec zůstali i podle něj jedinými "problémisty".

Do budoucna bude zajímavé sledovat, nakolik byly sympatické premiérovy výroky z minulých dnů začátkem jeho rozhodnější politiky a obrany českých zájmů na mezinárodní scéně a nakolik jen onou naznačenou dvojí (divadelní) hrou