Názory na Mašíny

Autor: Jiří Hojer <jhojer(at)seznam.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 10. 03. 2008

MasinoveV uplynulých dvou týdnech udělil premiér Topolánek vyznamenání (čestnou plaketu předsedy vlády) bratrům Mašínům a Milanu Paumerovi. K této události bylo v uplynulých dnech sepsáno a vysloveno tolik komentářů a názorů. Proto se mohu v tomto textu nazvaném parafrází na jednu starší protimaloměšťáckou agitku slabší úrovně od M. Viewegha zaměřit na to, o čem vypovídá taková reakce české veřejnosti na toto ocenění a reakce na činnost „skupiny bratří Mašínů“ vůbec. Jedním z mála objektivních postřehů uvedených ve zpravodajství tzv. „hlavního proudu“ bylo, že toto ocenění rozdělilo Čechy na dvě poloviny stejně jako názory na tuto českou protikomunistickou odbojovou skupinu, která se jako jedna z mála dostala i k ozbrojenému boji. Z toho by se mohlo zdát, že polovina Čechů souhlasí s brutálním terorem, kterého se u nás zcela jistě dopouštěli komunisté a jejich pohůnci přinejmenším v 50. letech 20. století. Nebo přinejmenším část z té poloviny a zbytek tvoří ghándíovci, podle nichž se jedinci neměli tomuto teroru (snad přesněji lze hovořit o bolševických prasárnách). Obě možnosti by byly pro mne velmi smutné, nemluvě o tom, že tolik vyznávačů Ghándího tu prostě není.

Podle mé zkušenosti je příčina naprosto jinde. Záporně na ocenění i „Mašínovic skupinu“ reagují i lidé, kteří s komunismem, natož s Ghándím nemají vůbec nic společného a s odporem proti komunistickému útlaku by patrně souhlasili. Většina lidí s takovým postojem jej odůvodňovala tím, že přece „...probít se na Západ a zabít přitom několik lidí není žádné hrdinství...“. Oni prostě neznají celou historii Mašínovy skupiny, neznají její kořeny a pozadí. Nevěděli, že skutečně vše nasvědčuje tomu, že se její členové (nejen sami bratři Mašínové, s nimiž je kauza často zosobňována) snažili vytvořit základ pro pozdější odpor proti komunistickým utlačovatelům a fanatikům (z nichž některé paradoxně dnes mnozí uznávají jako oběti stalinismu – viz případ Slánského) v blízké budoucnosti. Vše nasvědčuje také tomu, že k přechodu hranic se rozhodli teprve když zjistili, že rudí jsou jim na stopě a lidové povstání se konat asi nebude vzhledem k plošnému rudému. To vše jsou známé skutečnosti lépe popsané jinde, přinejmenším ve dvou knížkách. K podobnému závěru a zkušenostem došli asi nyní i sami Mašínové, když takové nejasné přijetí českou společností jeden z nich komentoval „...ti lidé asi málo čtou...“.

Posud by vše bylo jasné, ale nejpříznačnější na celé věci je, že ti lidé mohou číst třeba od rána do večera, ale když budou číst právě jen žurnalistiku „hlavního proudu“, nic o skutečné historii se nedozvědí. Při komentování předaných ocenění většina novin psala o „...skupině, která se probila na Západ a zabila 6 lidí...“ nebo „...protikomunistické skupině, která se podařilo přejít přes mnohatisícovou východoněmeckou armádu a má na svědomí asi 6 životů včetně problematického zabití spoutaného SNBáka a ozbrojeného pokladníka“. Ať už záměrně nebo z neznalosti a vlastní nezměrné povrchnosti čeští vlivní žurnalisté nepopisují skutečnost důsledně správně a v souladu se skutečností. Zřetelně upřednostňují bulvární přitažlivost před proklamovanou seriózností, kterou tak musí zcela znechutit uvažujícím konzumentům.

Podobná úroveň informování veřejnosti probíhá například u aktivit nacionalistů a nacistů (nerozlišování pojmů) nebo naopak v případě Srbského Kosova (za všechno zlo na Balkáně mohou jednoznačně Srbové a uzmutím Kosova jim pomůžeme). Ať už je příčinou záměr nebo nedostatečné schopnosti či charakter a redaktoři se jen vezou s hlavním proudem, výsledek je stejný. Mimochodem s případem onoho SNBáka mám osobně také určitou potíž a nemohu ji hodnotit spolu se zbytkem historie celé skupiny jednoznačně pozitivně. Právě proto si však celá věc zaslouží důkladnější rozbor a veřejnou diskusi založenou na skutečnostech a ne na bulvárních matoucích zkratkách. Popsat delší příběh neuskutečněného snu o protikomunistickém odboji zkratkou o akční skupině bezohledně postupující na Západ.

A pak se divme, kolik čtenářů si raději rovnou koupí bulvár v podobě Blesku a podobných titulů, které se k bulvárnosti alespoň rovnou přiznávají! Při takové úrovni zpravodajství, která tu nyní panuje, považuji onu polovinu Čechů, kteří udělení premiérského ocenění spíše schvalují, naopak za znak výjimečné schopnosti nepodlehnout stupidní propagandě, dohledat si informace a dojít k vlastnímu názoru!