Nahnědlé analogie

Autor: Petr Bahník <(at)>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 10. 11. 2007

NO Na desátého listopadu plánují „Mladí národní demokraté“ pochod pražským židovským městem, prý jako protest proti české vojenské účasti v Íráku. Podle zvoleného data a místa demonstrace se však zdá, že jim jde spíše o prezentaci odporu vůči Židům, než o Írák. Židovští aktivisté, politici předních stran, ba i president republiky, proto bijí na poplach a mobilizují síly proti „hnědému nebezpečí“. Není asi příliš divu. Zřetelná analogie s pochody nacistických bojůvek se tu přímo nabízí, neboť datum připadá na smutné výročí tzv. „Křišťálové noci“ 10. listopadu 1939, velkého pogromu v Mnichově, kterým kdysi nacisté odstartovali své násilné protižidovské perzekuce.

Hlouběji uvažujícího člověka však musí při pohledu na mediální bouři kolem nynějšího pochodu „Mladých národních demokratů“ nutně napadnout, zda v celé té věci nelze vidět i jiné analogie s nacistickou érou. Např. analogii s událostmi kolem požáru německého Reichstagu v únoru 1933. Nacisté tehdy jeho budovu sami tajně zapálili, načež v médiích svedli vinu na své odpůrce a s nově získanou podporou „veřejného mínění“ pak mohli rozpoutat jejich pronásledování. (Ostatně i k odstartování hrůz „Křišťálové noci“ obratně využili médií, která svérázným způsobem „informovala“ o případu vraždy, jíž se dopustil jistý židovský mladík). Při hodnocení mediálních afér je proto na místě ptát se zejména na to, komu nebo čemu v dané chvíli prospějí.

Aféra s „pochodem“ přichází ve chvíli, kdy je demokracie a svoboda skutečně ohrožena, a to v celoevropském měřítku. Hrozbou ovšem nejsou nepočetné skupinky neonacistů, jejichž „pochody“ policie bezpochyby zvládne, i kdyby si pozvali „soukmenovce“ z celé Evropy. Skutečné ohrožení přichází zevnitř, z nitra demokratického systému samotného. Systém sám začíná být téměř zamořen neototalitními idejemi zpochybňujícími parlamentarismus i tradiční pojetí občanských svobod a právních zásad.

Tyto nebezpečné tendence rezonují zejména na půdě EU a jsou vytrvale posilovány (a legitimizovány) šířícími se pocity strachu. (Mimochodem přesně tak, jako kdysi ve Třetí říši). Příčin soudobého strachu je přitom k dispozici nespočet: terorismus, diskriminace, ekologická katastrofa…Čeho se vlastně bát víc? A jak se bránit? Ptá se občan. A mnohé vlivné osobnosti evropské i české politiky odpovídají: Rázně! Zákonem, restrikcí, kontrolou … a zapojením nevolených elitářských korporací (pardon, vybraných subjektů „občanské společnosti“) do vysoké politiky. Zkrátka a dobře: „Sieg new demokracy!“ (holínky a rajtky k tomu nejsou potřeba). Původně demokratický „Van Helsing“, jsa pokousán upírem, sám se upírem stává.

Moc přehnané? Možná. Člověk ale nemusí být až tak velký paranoik, aby si uměl představit, nakolik se právě nyní „pochod maislovkou“, resp. poprask s ním spojený, může mnoha českým politikům hodit. Demokratům proto, že odvede pozornost od vážných sociálních a zahraničně politických problémů, komunistům proto, že dává zapomenout na hříchy krajní levice a novým totalitářům proto, že může mimořádně napomoci prosazování jejich představ do legislativních norem v ČR. Kdekterá „osobnost“ se tedy jistě s chutí zapojí do mediálně vděčného „boje“ proti chystanému pochodu, namísto toho, aby byla celá věc prostě přenechána policii. Občanští aktivisté (a možná i „kouzelník“ Havel) se dokonce budou prezentovat i přímo v ulicích v živém řetězu. Vskutku dojemné.

V takové atmosféře pak antidiskriminační zákon potlačující řadu občanských práv, projde jako po másle. Míří přece na neonacisty (říká se). Člověk by skoro mohl předem citovat různé „pravicové“ politiky, kteří sice „původně byli proti antidiskriminačnímu zákonu, ale když poznali míru neonacistické intolerance, pochopili o jak důležitou normu se jedná a budou hlasovat pro“.

Nemá asi cenu zkoumat, zda kroky „Mladých národních demokratů“ někdo od počátku vede tam, kde je chce mít, nebo zda jejich samostatná „aktivita“ jenom přišla tak strašně vhod. Lze jen s trpkým úsměvem parafrázovat známá slova Františka Palackého: „Kdyby někteří politikové a novináři neměli pochod neonacistů, museli by si ho vymyslet.“