Trestní zákoník – I. část

Autor: Michal Kretschmer <(at)>, Téma: Studie, Vydáno dne: 30. 09. 2007

Spravedlnost Úvod k návrhu trestního zákoníku

Tento článek rozdělený do několika částí se zabývá prvním návrhem nového trestního zákoníku, jak byl publikován na stránkách ministerstva spravedlnosti . Tento trestní zákoník, stejně tak jako stávající, je natolik špatný a přitom pro naše občany významný, že se domnívám, že stojí za to, o něm pojednat.

Vzhledem k tomu, že celý tento kritický text je poměrně rozsáhlý s ohledem na to, že je toho mnoho ke kritizování, byly z velké části vypuštěny přímé citace z návrhu zákoníku, takže je třeba, aby tento návrh měl čtenář zároveň při ruce. Podotýkám, že svým vzděláním jsem matematik, ne tedy právník, a svým přesvědčením tradiční katolík, avšak vzhledem k širšímu okruhu čtenářů budu se snažit uvádět argumenty spíše na základě přirozeného rozumu a mravnosti než na základě katolické theologie.

Úkolem trestního zákoníku je postihovat pouze něco, co je špatné, avšak obráceně neplatí, že by každé zlo mělo být trestáno. Je si třeba uvědomit skutečnost, že trestní zákoník je určen pro tuto naši společnost, která je z velké míry odcizena křesťanství, takže je třeba tolerovat některé skutky, které by trestal stát ovládaný křesťanskými principy, jehož většina občanů by byli křesťané. Trestní zákoník je určen všem občanům, kteří by při běžné inteligenci měli být schopni z něj poměrně snadno zjistit, zda nějaké jednání, o kterém uvažují, je trestné či nikoliv, a pokud ano, jaký trest jim hrozí. Myslím, že to zdaleka nesplňuje, a to i pro ty, kteří jsou schopni dobře logicky uvažovat. Obávám se, že i mezi vystudovanými právníky se budou vyskytovat rozdílné názory na konkrétní případy. Rovněž není splněno, jak zmiňuje důvodová zpráva k němu, aby odpověď na otázku, zda je něco trestné, bylo možné najít výhradně v tomto jednom zákonu, což v některých případech je komplikující a může být zavádějící. Za návrhem trestního zákoníku je určitá státní filosofie, která není explicitně deklarována. Je to filosofie sekulárního humanismu, tzv. lidských práv, upřednostňování ochrany státu a jeho údajných zájmů před ochranou dobra jednotlivých osob, přizpůsobování se zvyklostem a pravidlům Evropské unie. To lze rozpoznat i z návrhu výše trestů za jednotlivé činy.

Odkazy na tuto filosofii se vyskytují v takových formulacích jako „znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby v souladu s účelem trestního zákona byl za trestný čin považován jen čin společensky škodlivý“ (§393 odst. 2), „hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka“ (např. §376 odst. 1), používání slov jako je „diskriminace“, „hanobení“, „mravní výchova“. Tyto výrazy lze chápat a soudcem pak vykládat rozličným způsobem, a proto související ustanovení mohou být zneužita proti těm, kdo je chápou v rozporu s převládající ideologií ve společnosti jak naší tak celé EU. Tato filosofie je v zásadě jak protikřesťanská, tak odporující přirozené morálce.

Z důvodové zprávy vyplývá, že uvalení trestu je chápáno až jako krajní prostředek ochrany jednotlivců a společnosti. V řadě případů jsou však navrženy poměrně nízké tresty, což vede k tomu, že mnoho z propuštěných pachatelů, nebojíce se dostatečně dalšího trestu, pokračuje ve stejné nebo obdobné trestné činnosti. Návrh sice počítá s možností ochranného léčení nebo dokonce zabezpečovací detence, ale tato opatření jsou určena pro duševně choré nebo osoby oddané požívání návykových látek, nikoliv pro pachatele, kteří se ve vězení nenapravili a jsou připraveni opět páchat trestnou činnost. Zapomíná se tu také na to, že úkolem trestu je poskytnout zadostiučinění za spáchané zlo. Úkolem trestního zákoníku je také vynucení minimálních standardů chování a deklarování nedovolenosti některých jednání, takže trestní zákoník má také výchovnou úlohu. U řady jeho paragrafů je však uvedeno, že pachatel „bude potrestán odnětím svobody až na xxx roků“, což připouští, že nebude potrestán vůbec. Vzhledem k tomu, že vykladatelem zákonů je soudce a nikoliv zákonodárce a že neexistuje závaznost postupovat podle chválených precedentů, lze očekávat dosti subjektivní posuzování stejných trestných činů za obdobných okolností různými soudci, což se projeví negativně při jejich stávajících odborných, lidských i morálních (ne)kvalitách. Bylo by proto žádoucí, aby samotný text zákona přesněji vymezil jak jednotlivé trestné činy, tak i běžně s nimi spojené přitěžující a polehčující okolnosti, a to i ve vazbě na výši trestu.

V dalším nejprve shrnu nejzávažnější závady návrhu trestního zákoníku a poté v několika samostatných částech pojednám o některých trestných činech, které jsou uvedeny v tomto návrhu. S ohledem na celkový rozsah tohoto mého kritického textu se nemůže jednat o vyčerpávající kritiku všech paragrafů návrhu zákoníku.

Za nejvážnější závady považuji:

- téměř žádná ochrana počatého dítěte před jeho narozením

- nízké tresty pro pachatele vražd, ublížení na zdraví, nevyprovokovaných znásilnění, loupeží, krádeží, podvodů a dalších činů postihujících jednotlivce

- chybějící nebo nedostatečný postih některých činů souvisejících s lidskou sexualitou

- trestnost některých ideových „zločinů“ jako je hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, potlačování práv z důvodu rasové, etnické nebo jiné příslušnosti (§327 až §329), podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§376 a §377), popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§378) – problémem zde je zneužitelnost těchto paragrafů, nikoliv tedy, že by všechny činy, které se snaží postihovat, byly správné

- u mnoha činů vyšší stanovení vyšší sazby, jestliže čin byl spáchán „na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou rasu, příslušnost k etnické skupině, národnost, politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že je skutečně nebo domněle bez vyznání“

- malé spektrum možných trestů, na jedné straně chybí trest smrti, na druhé pouhá důtka

- nepřiměřená ochrana nejen zájmů státu, ale i mezinárodních organizací. Návrh zákoníku se podobá tak socialistickému trestnímu zákoníku s tím rozdílem, že místo ideologie socialismu je zde chráněna ideologie demoliberalismu. Její odpůrci si budou připadat stejně jako disidenti za socialismu.