Stop internetové cenzuře!

Autor: Ondřej Šlechta <ondrej.slechta(at)centrum.cz>, Téma: Cestování, Vydáno dne: 03. 09. 2007

cenzorship Internet zaznamenal v poslední dekádě obrovský boom. Stal se prostředkem k vyhledávání informací, nástrojem sdílení souborů lidí se společnými zájmy napříč celým světem a pravděpodobně nejužívanějším komunikačním prostředkem vůbec. Éra internetu přinesla obrovskou revoluci a mnoho expertů na výpočetní techniku mimo „high-tech“ revoluce mluví právem ještě o „net revolution“.

Nástup internetu znamenal též revoltu v šíření myšlenek a názorů. Jde nejenom o obrovské ulehčení produkce a propagace všemožných přímých politických materiálů, ale také o snadný přístup k nepřímým „nepolitickým“ věcem, filmům, textům a různým kulturním záležitostem, majícím více či méně jasný dopad na utváření myšlení lidí. Stal se skutečně svobodným médiem.

Zarážející proto jsou nedávno publikované informace o jistých snahách internet cenzurovat. Překvapující potom je hlavně to, že volání po cenzuře internetu nepřichází od lidí s otevřeně totalitářskými ambicemi nebo tendencemi. Tento nápad jsem nezaregistroval u komunistů, neonacistů, nebo islamistů (kolik těch -ismů ještě kdy bude?), kde by se tak dalo čekat, nýbrž u lidí, kteří se jinak neustále zašťiťují slovy o „demokracii“ a „svobodě slova“.

Z nedávné doby mám na mysli hlavně dva případy. Prvním je protest ústřední německé židovské rady, která obvinila firmu google, že na serveru www.youtube.com dává prostor neonacistům, antisemitům a vyzvala tuto firmu ke stažení podobných klipů a následnému zamezení jejich opětovného „uploadování“. Druhou a podle mě závažnější věcí je nedávný článek pana Petra Adlera, který vyšel na iDnes a ze kterého přímo číší ono povzdechnutí si nad tou zatracenou americkou ústavou, která je tak zpozdilá, že stále ještě umožňuje na svém území registrovat stránky, laděné na notu „hate speech“.

Jistě, v obou případech je snaha omezit internet směřována směrem k omezení „extremistických“ (uvozovky jsou z důvodu, že samotný pojem „extrémní“, považuji za více než vágní) organizací a myšlenek, ať již jde o neonacisty, nebo popírače holocaustu. Jenže tady je ten problém. Nemá svoboda slova platit pro všechny? Není internet skutečně svodobné médium, úplně pro všechny? V žádném případě nechci hájit neonacisty a jejich názory, odmítám je stejně jako ti, kdo ve jménu boje proti nim volají po cenzuře internetu. Já se ale velmi obávám, že začneme-li cenzurovat současně pravděpodobně jediné skutečně nezávislé a svobodné médium, jakým internet bezpochyby je, časem budou nepřijatelní nejenom neonacisté, ale i další, jakkoli nonkonformně smýšlející lidé, jedno zda z pravého, či levého politického spektra. Kdo bude určovat, co je přípustné a co ne? Kde je například ona hranice mezi „neonacismem“ a „totalitářskou estetikou“ (využívanou tolika světoznámými hudebními interprety), co když budou další na řadě klipy „kující spiklenecké teorie o 11. září“ (pod to by se dalo šmahem zařadit všechno, co by vyjádřilo byť sebemenší pochybnost, či nesouhlas se současnou americkou zahraniční politikou)? Šílené? Ale vůbec ne, vždycky to začíná nevinně.

Německé židy uráží klipy, propagující antisemitismus, nebo popírající holocaust. To naprosto chápu. Mě zas nejsou příliš po chutí například islamistické propagandistické agitky, nebo krátké filmy (očividně vložené nemeckými uživateli), které volají po opětovném záboru Sudet. Ale nikoho žalovat nehodlám, nebudu kvůli tomu volat po jakékoli cenzuře.

Současný modernitní svět se nachází v krizi, na tom se shodují intelektuálové, vědci a filosofové bez ohledu na své konkrétní politické smýšlení, odvětví, nebo zájmy. Chce se bránit „zlým státům“ a netolerantním ideologiím a náboženstvím, ale sám se minimálně v některých oblastech chová jako jeho nepřátelé. Moderna se zkrátka neubrání jistému paradoxu. Stvořila Voltaira s jeho výrokem „nesouhlasím s vámi, ale celý svůj život budu bojovat za vaše právo říct to“, stejně jako netolerantní totalitářské „ismy“, které tuto zásadu popíraly a popírají kde se dá. Jinými slovy, dělá to, co by zde ti „zlí“ zavedli po jejich případném vítězství. V podstatě jim tak usnadňuje práci. Začneme-li hromadně cenzurovat internet, můžeme si rovnou podat ruce s Íránem, nebo Čínou (tam pokud dobře vím, je Youtube zapovězeno úplně), tedy s těmi, o nichž se den co den hovoří coby o těch, ohrožujících svobodný svět. Jen tak dál.

Vyšlo na Britských listech