Karel Horký o novinářské etice

Autor: Jan Kašpar <(at)>, Téma: Dokumenty doby, Vydáno dne: 26. 08. 2007

Radola Gajda V květnu roku 1933 stanul před Státním soudem v Brně bývalý generál ruských legií a později československé armády Radola Gajda (vl. jm. Rudolf Geidl, 1892-1948), obžalovaný kvůli svému údajnému podílu na tzv. „židenickém puči“. Způsob psaní některých deníků, národně socialistického „Českého slova“ a především „Lidových novin“, s nímž referovaly o průběhu soudního řízení a samotném Gajdovi, přiměl Karla Horkého (1879-1965) k sepsání ostré repliky, kterou uveřejnil ve 4. čísle šestého ročníku „Fronty“ dne 18. května 1933 pod názvem Novinářská perverze. Článek nepotřebuje žádných dalších sáhodlouhých komentářů, sám za sebe mluví dostatečně jasně, avšak lze učinit několik poznámek.

Zmínka o „novém slohu“ brněnských „Lidových novin“, deníku patřícího Jaroslavu Stránskému (1884-1973), souvisí se změnou šéfredaktora „Lidovek“, kdy Arnošta Heinricha (1880-1933), který zemřel 5. května 1933, vystřídal Eduard Bass (vl. jm. Schmidt, 1888-1946). List „Šejdrem“, který Horký uvádí, patřil Jiřímu Stříbrnému (1880-1955) a často býval napadán jako „bulvární plátek“. Okolnost, že se Horký zastal člověka, jenž byl ohavným způsobem vláčen oficiálním tiskem, nebývala u tohoto žurnalisty nijak výjimečná. Spisovatel a kritik František Xaver Šalda (1867-1937) druhdy Karla Horkého nazval „rytířem ulice“, a to jistě ne nadarmo. Stejně, jako se Horký v roce 1933 ujal Radoly Gajdy a vystoupil přitom proti Eduardu Bassovi a Karlu Čapkovi (1890-1938), tak se o pět let později v listopadu 1938 ve fejetonu Do čeho nepůjdeme zastal téhož Karla Čapka a dalších umělců, surovým způsobem napadaných některými národně pravicovými deníky, a mimo jiné si vysloužil uznání právě Bassovo, který mu v osobním dopise napsal: „Děkuji Ti za kurzivu ve Frontě. Nejsem mezi atakovanými, ale trpěl jsem tou nízkostí víc, než kdyby šla přímo na mne. Sám jsem nemohl vystoupit, protože by to nebylo nic znamenalo. Jen jsem čekal, až přijde někdo z druhé strany. Nepíši za nikoho, leda za ty neznámé, kteří jsou také z toho, co se stalo, samá bolest. I oni Ti budou za Tvá slova vděčni.“ Vzácný příklad Horkého profesní morálky a novinářské cti dozajista zůstává hodným následování...