Kauza Tobiáš – svoboda slova není pro všechny?

Autor: Ondřej Šlechta <ondrej.slechta(at)centrum.cz>, Téma: Odjinud, Vydáno dne: 31. 08. 2006

Freedom of speech Voltaire kdysi řekl, „nesouhlasím s Vámi, ale do smrti se budu bít za Vaše právo říct to“. Městský policista Milan Tobiáš byl vyloučen z řad pražské městské policie za účast na víkendové demonstraci před izraelskou ambasádou. Předem chci upozornit, že zde nehodlám a nebudu podporovat či obhajovat neonacisty, i když takové reakce vůči sobě samozřejmě čekám. Podívejme se však na celý případ bez ideologického balastu. Dotyčný se v civilu účastnil legálně povolené demonstrace (znovu opakuji, pomiňme to, co byla většina účastníků zač) za což je následně propuštěn, vyšetřován, propírán a stigmatizován v českých médiích.

Dalo by se ještě pochopit, kdyby byl Tobiáš policií propuštěn za nějakou aktivní účast – vyřvávání hesel na hraně zákona, ztropení výtržnosti a podobně. Tobiáš se však dle svých slov účastnil demonstrace jen jako pouhý pozorovatel s kamerou a jeho vlastní internetové stránky tento fakt dokazují. Milan Tobiáš je očividně člověk, který si našel koníčka v účasti na všemožných veřejných akcích a manifestacích, které následně zaznamenává a v různě zpracované podobě publikuje na svém webu. Je toto skutečně důvodem k vyhazovu a obviňování z antisemitismu, popírání holocaustu a nevím ještě čeho?

Pan Kotrba jde ve svém článku Popírání holocaustu ještě dále. Podivuje se nad tím, že se Tobiáš chce s policií soudit za pomluvu (že si dovolil klást odpor využitím svého občanského práva) a z tónu jeho článku jsem trnul obavami, zda se níže neobjeví třeba volání po veřejném lynči.

Obvinění z „extremismu“ jsou typickým příkladem účelovosti a zaujatosti. Neznám pomalu relativnější a subjektivnější pojem než je „extremismus“. Co to je účast na „extremistické akci“. Přímá účast? Natáčení akce na kameru (co tedy třeba takový pan Cakl)? Kdo jsou oni „extremisté“? Lidé, hlásající totalitní názory? Lidé, narušující při svých akcích (více či méně) veřejný pořádek? V tom případě tedy nejenom neonacisté, ale i komunisté (jízlivá otázka : byl by vyloučen policista za účast na akci KSM?), technaři, hip-hopeři a nevím kdo ještě. V tomto pojmu nemá jasno nikdo, ale používá ho skoro každý.

Svoboda slova buď je nebo není. Rozdíl je v uplatnění myšlenek v praxi, ale pokud jde o názory, jejich svobodné hlásání a projevování, stát, který se označuje za demokratický, by je měl tolerovat. I když s nimi nesouhlasí. Říci o kauze Milana Tobiáše, že jde o jasně varovný příklad obrany svobody slova, je silně kontroverzní. Přesto to řeknu. Ono se totiž snadno může stát, že za chvíli budeme vylučováni za účast na „extremistické“ akci, když půjde třeba o protest vůči vstupu do EU, protestní shromáždění vůči terorismu před budovou muslimské obce a podobně.

30.8. vyšlo na Britských listech