Kauza Írán, boj s terorismem a americké rakety v ČR

Autor: Ondřej Šlechta <ondrej.slechta(at)centrum.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 02. 07. 2006

Iran Ředitel Občanského institutu Roman Joch publikoval 26.6. v MF Dnes článek s názvem „Test IQ : chcete v ČR americkou základnu?“. Staví se v něm za vybudování americké raketové základny na našem území a vojenský útok vůči Íránu považuje za nutný. Nechci zjednodušovat íránský teokratický režim a problémy z něj vyplývající, ale myslím, že skutečnost je poměrně složitější, než aby se z ní daly vyvozovat jednostranné názory pomocí nějakého „IQ testu“. Diskutujeme-li nějakou závažnou mezinárodní situaci, jakou bezpochyby íránský režim je, měli bychom do ní proniknout hlouběji a nespokojit se pouze s přečtením jednoho článku, ať už tento říká, že se děje dobře, či špatně.

Írán skutečně plní v poslední době úlohu „černé ovce planety“. Výroky íránského prezidenta zpochybňující holocaust, tvrdá protiamerická pozice a v neposlední řadě jeho jaderný program , dohromady tvoří vcelku pevný konglomerát takových postojů, které velice snadno Írán staví (a nutno dodat že často velmi oprávněně) do role jednoho z nejnebezpečnějších států současného světa. Položme si však jednu velmi zásadní otázku. Co se nám při vyslovení slova Írán vybaví? Teroristické útoky v evropských metropolích, vraždy zajatců. Avšak o tom, že by íránský režim kupříkladu podporoval Al-Kajdu, není nic známo.

Atomová bomba v rukou člověka jako je Ahmadínežád skutečně není nic příjemného, ale mějme na paměti, že zdaleka není stoprocentně jisté, zda má Írán skutečně zájem tuto bombu vyrobit. Írán sice vlastní balistické rakety s dalekým dostřelem a vyrábí typ, který by byl teoreticky schopen zasáhnout střední Evropu, to samotné však ještě není důkazem nějakého chystaného útoku. A i kdyby Írán svůj jaderný program skutečně využil k vytvoření atomové bomby? Za následující věty budu jistě napaden coby zastánce nějakého appeasementu, ale já se skutečně nedomnívám, že by měl Írán zájem zaútočit atomovými bombami na USA, potažmo Evropu. Všechny státy, které jaderné bomby vlastní, se dušují, že je mají pouze k preventivním a zastrašovacím účelům. Co když kvůli tomu samému je chce vlastnit Írán? Pro ty, jež jsou v otázce blízkovýchodního konfliktu spíše na straně Izraele to může být těžké pochopit, ale Írán se opravdu cítí ohrožen (i když je to třeba neprávem) ze strany Izraele a USA. Přes to, že osobně například uznávám NATO coby garanta světové bezpečnosti a míru je mi na druhou stranu jasné, že celá americká neokonzervativní politika „šíření svobody a demokracie“ je jen zástěrka vlastních ekonomických (ropných) zájmů. Co když se Írán, jakožto země s obrovskými zásobami ropy cítí ohrožena právě v tomto místě a vše co předvádí je její obranná reakce?

Abych nebyl nařčen ze stranění Íránu, či obviněn z „antisemitismu“, dodávám, že a priori neodmítám nějaká opatření (třeba i silová) vůči íránskému režimu. Osobně se však po jistých zkušenostech obávám takovýchto (jaké předvedl kupříkladu pan Joch, ale slýcháme to často od mnohých médií) přehnaných reakcí, které by svět opět mohly zatáhnout do konfliktu, u nějž by se později zjistilo, že byl veden vcelku zbytečně. Já osobně se považuji za člověka založeného spíše proamericky, avšak oproti dřívějším letům, kdy moje „proamerickost“ byla kovaná, dnes jsem na mnoho věcí svůj názor přehodnotil. Jako třeba na již zmíněnou americkou politiku „šíření svobody a demokracie“. Ve velmi mladém věku jsem zažil americký útok na Jugoslávii, kde jsem později s hrůzou zjistil jeho skutečnou podstatu a dodnes nechápu, jak mohl celý svět uvěřit bludu „o týraných a utlačovaných Albáncích“. Stačí se podívat na dnešní srbskou realitu a s „překvapením“ vidíme, že onehdy „týraní“ jsou v roli tyranů a vyhánějících z domovů právě dnes. Podporoval jsem útok Spojených států vůči Iráku v roce 2002. S odstupem času vidím, že se „cosi“ zadrhlo. Domnělé zbraně hromadného ničení se nikdy nenašly a Irákem zmítá pravděpodobně nekonečná občanská válka. Proč však Spojené státy nezasáhly a nezasáhnou kupříkladu v súdánském Darfuru, kde očividně dochází utlačování jedné etnické skupiny druhou? Co když k útoku na Írán dojde a později se zjistí, že žádnou výrobu jaderných bomb nezahájil? To jsou otázky, které mě velmi trápí a proto bych problémům okolo Íránu věnoval mimořádnou a hlubokou pozornost a varoval bych před unáhlenými řešeními.

Článek pana Jocha v tomto vyzněl jakoby k hypotetickému jadernému útoku ze strany Íránu mělo dojít snad zítra. Pojďme se však na tuto věc podívat z více realistické stránky. Ani sebefanatičtější režim přece není režimem sebevražedným. Čili že neudělá něco tak hloupého a zároveň radikálního, kde může čekat, že to vyvolá obrovskou a velice ničivou reakci svých protivníků. Írán tak podle mě jadernými zbraněmi zkrátka nezaútočí, když ví, že by v následné jaderné válce neobstál, žádná mocnost vlastnící jaderné zbraně by se nepostavila na jeho stranu. Rusko sice jakýkoli zásah proti Íránu vehementně odmítá, je to však jen z obavy o rozšíření amerického vlivu na východě. Těžko si představit, že by se v hypotetickém konfliktu Rusko postavilo na stranu Íránu. Strašení tím, že nově vyvíjené balistické střely jsou schopné zasáhnout střední Evropu je nošením dříví do lesa. Pokud by kdokoli dnes chtěl odpálit na území Evropy jadernou nálož, vyjde mu levněji odpálit nějakou „kufříkovou bombu“, kterou propašuje přes hranice. Tomu žádný protiletadlový deštník nezabrání. Takovou akci by spíše provedla jedna z mnohých teroristických skupin, žijící v anonymitě, nikoli stát proti kterému se dá snadněji zasáhnout. V souvislosti s tím však samozřejmě vyvstává otázka, co když určitá teroristická skupina bude pracovat na objednávku určitého státu (třeba Íránu)?

Terorismus je skutečně velmi palčivý, ne-li nejpalčivější problém dneška. Režimy terorismus podporující, jen přilévají olej do ohně. Pod pojmem „terorismus“, však dnes rozumíme převážně terorismus spojený s islámským fundamentalismem. Uvědomme si však, že za rozmach islámského fundamentalismu a terorismu v Evropě, nemůže ani až tak on samotný, nýbrž my sami. Je to západní společnost, netečná a apatická k útokům na ni samotnou, otevřená rozkladným živlům a falešným humanismem zaslepená tak, že nedokáže adekvátně vzdorovat svým nepřátelům. O tom, že islám zrovna prožívá „svůj středověk“, dobu expanze a vrcholné vitality, již bylo řečeno mnoho a nemá cenu to zde rozebírat, je to však prostá a nepříjemná pravda. Terorismus nezastaví bomby na tábory radikálů v Afghánistánu za předpokladu, když jsou hranice Evropy otevřeny tak, že pro radikály není problém najít v dané zemi azyl a pokud evropské státy staví svou politiku vůči imigrantům na nefunkčním multikulturalismu, který umožní vytvoření takových vůči většinové společnosti kulturně odštěpených a nepřátelských ghett, jež jsou pro šíření nábožensko-extremistických idejí jako stvořená. A koneckonců spoustu dnešních nepřátel Západu si v minulosti mnohé západní mocnosti vyškolily a vyzbrojily samy. Proto mi politika dnešních neokonzervativců připomíná spíše chození s křížkem po funuse. Snaha o export západního pojetí svobody a demokracie současnou palčivou situaci nevyřeší, konflikt spíše ještě prohloubí. Západní hodnoty se kupříkladu na blízkém východě podle mě uchytit nemohou, alespoň ne pokud jsou nadiktovány shora. Dochází tak k paradoxní a zčásti schizofrenní situaci. Neumíme dost dobře bránit své hodnoty doma a místo uchování je vyvážíme ven.

V souvislosti se záměrem stavět na území České republiky jednu ze základen chystaného amerického raketového deštníku nezbývá než zopakovat jedno : osobně se jaderného útoku Íránu neobávám, tato hrozba podle mě v podstatě neexistuje. Stejně tak jako v případě jakéhokoli možného zahájení útoku vůči Íránu, tak i otázce americké základny v ČR by se však měla věnovat dlouhá a široká diskuse a osobně bych se zde velmi zasazoval o vypsání referenda. Myslím, že jde o natolik velmi závažnou věc (přítomnost cizích vojsk na domácím území), že by neměla být řešena pouhým kupčením s hlasy v parlamentu. Mnozí mohou namítnout, že americká základna učiní Českou republiku bezpečnější. To pravda může být, ale jeví se to spíše jako klišé. Přítomnost amerických vojsk jistě nevyřeší domácí kriminalitu a co se týče „vnějšího nepřítele“, marně hledám nějaký stát, který se staví k naší republice výslovně nepřátelsky. Dá se samozřejmě namítnout, že jsme partneři v NATO, a proto by byla jakási „slušnost“, umožnit americké vládě zde základnu postavit. Z členství v NATO však žádné závazky ve smyslu poskytnutí svého území ke stavbě vojenského objektu aliančnímu partnerovi nevyplývají. Navíc žádné státy kromě USA své základny na území států partnerských nemají. V souvislosti s tím bychom si ale také měli vzpomenout kupříkladu na čerstvý spor ohledně amerických víz pro české občany, kdy ze strany americké vlády není vůle tato opatření vůči našim občanům přinejmenším zmírnit. Pokud nedojde ke změně v této otázce, tak ohledně americké základny na území ČR nemůže být vedena ani diskuse. Osobně se k tomuto americkému záměru nestavím na 100% odmítavě, v současné době jej však příliš nevítám. Zároveň si myslím, že by, jak jsem již zmínil, měla být v tomto udělena rozhodující pravomoc občanům ve formě referenda. Také bych uvítal, kdyby mnozí politici zmírnili v souvislosti s touto otázkou svá prohlášení a vzpomněli si, že o tom, co je „strategický zájem ČR“, nerozhoduje hlas jednoho člověka.