Lustrace novinářů? Samozřejmě ano!

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 28. 06. 2006

MF Dnes K mnoha ji� přijatým opatřením směřujícím k proči�tění politického prostředí u na�ich severních sousedů se má v nejbli��í době přiřadit i roz�íření působnosti polské verze lustračního zákona o novináře narozené před rokem 1972. Strany polské vlády, a zejména nejsilněj�í Právo a Spravedlnost(PiS), tím zásadovým způsobem pokračují v naplňování svých předvobních slibů v oblasti vypořádání se s dědictvím komunistické éry. Po zprofanovaných soudcích, kně�ích a policistech tak bude omezen prostor působnosti i těm novinářům, kteří v minulosti prokazatelně morálně selhali. Cílem takovýchto opatření nepochybně je nejen zvý�ení důvěryhodnosti polského mediální prostředí, ale zároveň i omezení manévrovacího prostoru potenciálních netransparentních skupin, které by mohly právě přes takto kompromitované osoby uplatňovat ve v�ech sférách �ivota společnosti svůj vliv.

�e se zmíněný postup nedočká po celé Evropě pochvaly, netřeba pochybovat. Trnem v oku bude v prvé řadě právě oněm netransparentním skupinám, je� skrze média a dal�í instituce podílející se na formování veřejného mínění prosazují své zájmy. Strany polské vládní koalice útočí přijímanými opatřeními na samu podstatu mechanismu vlivových struktur a to se v dne�ní době, jí� bez nadsázky mů�eme nazvat mediokracií, kdy není důle�ité, co někdo dělá, ale jak, a jestli vůbec(!), je to sdělovacími prostředky prezentováno, musí zákonitě setkat s negativní reakcí. A nepochybuji o tom, �e jsme teprve na samém počátku mediálního antipolského tře�tění. Čím více se v Polsku budou zesilovat kroky vedoucí k omezení mediokracie a posílení demokracie, tím vět�í ryk se dá od "potrefených hus" očekávat. Logicky se dá očekávat, �e ji� jsou po ruce připraveny osvědčené slogany o nepřípustnosti novodobého honu na čarodějnice. Dal�í taktikou jistě bude i sni�ování významu polských změn poukazováním na silné pozice katolické církve v této zemi. Eventualita roz�íření takovýchto opatření i mimo Polsko představuje toti� pro vládnoucí mediálně-politický propletenec smrtelné ohro�ení. Musíme tedy být připraveni, �e zpravodajství a publicistika ze země "Bolka a Lolka" budou v nebli��í době naplněny informacemi o nestabilitě a narůstání "problémů", je� tamní vláda není schopna ře�it. Pozadu samozřejmě nezůstanou ani lokaj�tí politici napříč pravolevým i liberálněkonzervativním spektrem. Zatímco u levicových liberálů hájících své mocné netransparentní spojence(v mnoha případech i zakladatele), nelze o motivech obhajoby "svobody slova" a "nezávislosti médií" vůbec spekulovat, jejich pravicoví kolegové mají ke kritickému postoji důvodů vícero. Jednak nemějme �ádné iluze, i v pravicovém spektru je hodně těch, kdo� jsou pupeční �ňůrou svázáni s osobami a skupinami, stojícími v pozadí mocných médií(nezapomínejme ale i na dal�í podobně vlivné organizace jako např. agentury pro výzkum veřejného mínění). Navzájem se přece doplňují, zatímco jedni podporují druhé přijímáním zákonů a vydáváním podzákonních privilegií, druzí se jim revan�ují poskytováním nadstandartních mo�ností přístupu do médií, zejména tehdy, kdy to nejvíce potřebují, v předvolební době. Dal�ím neméně silným motivem pro tzv. pravicové strany ke kritice polských změn bude nepochybně efekt "nastaveného zrcadla". Nedá se nic dělat, toto okřídlené kli�é přesně vystihuje důvod opatrného a spí�e předpojatého postoje evropské pravice v daném kontextu. Není toti� po celé Evropě bohu�el obvyklé, �e se pravicové strany sna�í důsledně naplňovat své předvolební sliby a prohlá�ení. Nato� pak postavit se médiím! V kontrastu se změnami v Polsku bije polovičatost, nedůslednost, ba a� zbabělost britských konzervativců, CDU či ODS přímo do očí. Příkladů pro takováto tvrzení jako např. postup při zakládání nové frakce v Evropském parlamentu je nepočítaně. Otázkou, která se v souvislosti s vý�e napsaným sama vnucuje, je:"A co u nás?" Odpověď je jednoduchá, samozřejmě i u nás by bylo zapotřebí uzákonit podobné roz�íření lustračního zákona. Ov�em nejen o novináře, ale o v�echny, kdo� se jakoukoliv měrou podílejí na tvorbě veřejného mínění a ovlivňují tak zásadním způsobem proces demokratického výběru politické reprezentace. Zvlá�tě v povolební době si více uvědomujeme, jak dalece je na�e demokracie manipulována, jak výrazné jsou rozdíly v přístupu do médií a jak velký vliv mají nadstandartní vztahy vyvolených politických uskupení s netransparentními strukturami stojícími v pozadí médií a agentur pro výzkum veřejného mínění. Neexistuje v této souvislosti �ádná rovnost přístupu. Typickým příkladem budi� kauza nezodpovědné matky Kateřiny Jaques, která tuto hysterickou extrentričku vynesla a� do parlantních lavic či tyjátr Kocába s �ípkem s vlajkou EU. Vzpomeňme, kolik pozornosti tomu na prvních stránkách věnovala média a porovnejme toto s pozorností akcím tzv. "malých" politických stran. Roz�iřme také u nás lustrační zákon o novináře, politology, vedoucí pracovníky ústavů pro výzkum veřejného mínění a v�echny dal�í, kdo� působí v procesu jeho ovlivňování. Jedině tudy vede cesta ke svobodným médiím a skutečné demokracii.