Pavel Sedláček je pokrytec a lhář

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 22. 05. 2006

Národní strana Tak mám prý stanout před Národním tribunálem, alespoň to požaduje jistý Martin Verner na webu Národní strany, více viz zde. Abych se přiznal, velice rád bych před tímto tribunálem stanul již jenom proto, aby bylo nějakou důvěryhodnou institucí posouzeno mé provinění a abych si vyslechl za to, že jsem byl v období od 30. září 1987 do listopadu 1989 členem zločinecké organizace a věděl jsem to, nějaký trest.

Nebudu zde podrobnosti svého členství rozebírat, řeknu jenom, že v pokřivené době jsou i motivy lidského jednání pokřivené, přičemž je zároveň každý lidský osud jedinečný a vynášet nad ním soud by mělo vyžadovat pečlivou znalost reálií. Je samozřejmě chybou, že zde dosud taková instituce jako Národní tribunál není a já se plně ztotožňuji s požadavkem politického hnutí PaS po jejím vytvoření. Úplně jiný případ je však, proč je znovu má kauza otevírána právě teď a právě na webu konkurenčního politického subjektu, jenž je plně v režii utojovaného předsedy Politické rady Národní strany Pavla Sedláčka.

Okrajovou otázkou přitom zůstává, zda nějaký Martin Verner skutečně existuje, nebo zda je to další metamorfóza někoho, kdo se za svou činnost a své jméno stydí a píše pod jmény Fořtových, Chocových či ing. Eliášů. Není pravým důvodem tohoto štvavého článku to, že kruhy, kterým podobné útoky slouží, jsou poplašeny kladnou odezvou na kvalitní vystupování zástupců PaSu v médiích. Mohu se mýlit, ale dalším možným impulsem může být můj článek "Jsme v desítce" upozorňující na fakt, že dle agentury Factum Invenio jsme se dostali v prognóze volebního výsledku do první desítky a náš odhadovaný zisk je dvakrát vyšší než odhadovaný zisk Sedláčkova subjektu. Není pravým důvodem pouze závist kombinovaná s chutí uškodit?

Pryč jsou výzvy a závazky představitelů Národní strany vyzývající k neútočení v rámci národně orientovaných stran. Tomu, komu nejde o věc, přece pranic záleží na klidu v národně-konzervativní části českého politického spektra. O čem to svědčí? Pouze o tom, že bohužel jedním z dosavadních pilířů politiky tohoto uskupení je neustále se opakující snaha lhát a podvádět. Stačí jenom vzpomenout na podvržený "dopis předsedy NSJ" a primitivní snahy NS dělat z něj "interní záležitost naší strany".

Ubohost aktuálního útoku nejlépe ilustruje fakt, že mé "členství" v době zakládání obnovené Národní strany panu Sedláčkovi nepřekáželo. Radil se se mnou (zřejmě jako i s několika dalšími) o tom, co a jak dělat, první veřejné vystoupení NS (v oné době ještě neregistrované) bylo v Děčíně a program NS, který je i dnes jedním ze základů současného programu Sedláčkova uskupení, se po dva dny sestavoval na naší chalupě v Lužických horách. "Skvrnou" a "odpadem" jsem se stal až po té, co jsem člověku, o jehož minulosti stále nikdo nic neví (tvrdil sice, že studoval v Itálii, ale zahraniční působení bývá často "krytím" agentů bezpečnostních služeb), napsal, že se obávám, že pro svůj manažerský způsob jednání s kolegy nebude do budoucna pro hnutí postavené do značné míry na kamarádství a vzájemné důvěře přínosem. A obávám se, že mé tehdejší hodnocení se v čase potvrdilo. Veškeré působení tohoto člověka v národoveckém prostředí lze po celou dobu charakterizovat snahami rozvrátit vše, co se mu nepodřídí a odradit všechny, kdož jej intelektuálně převyšují a nechtějí mu sloužit podobně jako kariéristka Edelmannová, která se kdysi jednomu mému kolegovi svěřila, že pro úspěch v politice je odhodlána udělat vše, dokonce prý zamýšlela vstoupit i do židovské obce. O jejím loutkovém postavení ve funkci předsedkyně Národní strany nejlépe vypovídá fakt, že v době intenzivních jednání o vytvoření jednotné kandidátky pro tyto volby pronesla za celou dobu těchto mnohahodinových rozhovorů snad dvě, tři věty. Jinak hovořil jenom "velký loutkař". Smutný je pak počet těch, kteří sedli na lep slibům této podivně tajemné figury o miliónech na předvolební kampaň a aniž by se tázali na záruky a původ slibovaných peněz, upsali se mu. Cožpak neslyšeli, jak kolegovi nacionalistovi hrozí, že na něj pošle Ukrajince? Nebo přeslechli, když na těchto jednáních nazval veřejně jednoho ze současných krajských leadrů kandidátky NS idiotem? A kdepak jsou ty slibované billboardy???!!!! Milionářská Národní strana nebyla schopna ani dodat předvolební rozhlasový spot Copak ještě všichni nepochopili, že cílem činnosti Pavla Sedláčka (je-li to jeho pravé jméno) není posílení pravicové scény, ale její zánik?Republikány se mu již podařilo zlikvidovat, teď byl zaúkolován zlikvidovat PaS. Snaží se, co mu síly stačí, neuvědomuje si však, jak je slabý a jak je pozdě. Nebo snad uvědomuje a jde pouze o zoufalý výkřik zoufalého a neúspěšného tragéda? Jak již jsem v úvodu zmínil, jsem plně za vytvoření Národního tribunálu, před nímž by měli stanout všichni, kdož v dobách před listopadem i po něm českému národu jakkoli vědomě škodili. Jsem přesvědčen, že by jedním z prvních nekomunistických škůdců byl vedle Havla, Pitharta, C.Svobody, J.X. Doležala či L.Palaty i Pavel Sedláček(jmenuje-li se tak), a to za jeho soustavnou snahu odradit od národovecky orientovaných aktivit všechny poctivé české vlastence a rozvracet vše, co jen trochu vypadá, že by mohlo takto orientované aktivisty spojovat. Stačí jenom vzpomenout všech těch, kdož se na vzniku NS původně podíleli bylo jich okolo třiceti, za všechny jmejme pány Martinovského, Trysčuka, Janovce, Hulína, Šibřinu a další) a z nichž nezbyl v Ns po půlroce působení "obnovitele" NS nikdo! Jak nedozírná ztráta pro další vývoj této organizace! Kolik se jenom vytratilo sil a nápadů kvůli jednomu v lepším případě velikášskému sobci, v horším jasnému zrádci. Nejinak tomu přeci ale bylo i se Sedláčkovou vstřícností ke spolupráci jednotlivých vlastenecky orientovaných subjektů. Stačí vzpomenout referendum o vstupu do EU, kde spojili síly všichni, vyjma samozřejmě Národní strany. A ,nalijme si čistého vína, i integrační rozhovory Národní pětky, pozdějších Národních sil se rozpadly také jenom kvůli jednomu člověku. Hádejte kterému. Nejprve od nich s jasným udáním důvodu (Sedláček) odstoupili národní socialisté, následováni dalšími, kteří již v rámci zachování budoucích "korektních vztahů" veřejně deklarovali šechny možné důvody jiné, leč mimo mikrofony a články mluvili jasně: právě Pavel Sedláček je tím jediným důvodem krachu slučovacích jednání a dobře to ví stejně jako to, že by věci národního hnutí u nás nejvíce prospěl, kdyby z něj navždy odešel. Nikdy to neudělá, o prospěch tohoto hnutí mu totiž vůbec nejde.