Odvrácená odstrašující tvář Strany zelených

Autor: Národní tisková agentura <(at)>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 21. 04. 2006

zeleni Otevřený dopis z lůna SZ o grandiózním podvodu voličů :

„Konečně změna! Kvalita života!“ Na takové a podobné třpytky loví dnes Strana zelených (SZ) ve všech voličských vodách. V televizních diskusích hraje na voličovu ekologickou, sociální i etickou strunu. Veřejnosti nastavuje tvář odbornosti, sociální ohleduplnosti a slušnosti. Není divu, že jí pak rostou preference jedna radost. SZ však má i tvář jinou. Tvář odvrácenou, leč o to skutečnější. A ta je natolik odpudivá, ba až děsivá, že ji SZ ukrývá jak jen to jde. A sází na to, že do voleb se podaří uchovat ji skrytou pod tlustou vrstvou frází, velkoústých slibů a nablýskaných úsměvů.

Letošní parlamentní volby se mohou stát historickým předělem; lze očekávat, že mimořádně významně a nadlouho ovlivní život v této zemi. Proto jsme se rozhodli my, níže podepsaní současní a bývalí členové SZ, jménem svým i řady ostatních včas seznámit voliče s obsahem nebezpečného cukrátka, které voličům dnešní SZ nabízí. Odhalíme však jen část její odvrácené tváře, neboť není naším cílem voliče vyděsit natolik, že k volbám nepůjdou vůbec.

SZ a ženy

SZ se ráda holedbá skvělým vztahem k ženám a ilustruje to složením kandidátky. Jde však jen o chladnou kalkulaci, neboť dobře ví, že polovinu voličů tvoří právě ženy. Ve skutečnosti současné vedení již téměř rok kryje trestný čin spáchaný na budoucí matce. Bude tomu již rok, co Jan Wünsch, člen pražské organizace SZ, napadl po ukončení schůze v přítomnosti šéfa Ústřední revizní komise (ÚRK) těhotnou ženu tak, že jí tekla krev (podle svědků ji třikrát udeřil pěstí do obličeje). Dodnes za to nebyl ani napomenut. Nepotrestala ho ani ÚRK, ani předsednictvo, ani republiková rada; na jejím zasedání, kde byli přítomní členové vyzváni, aby alespoň vyjádřili svůj názor na čin jmenovaného, reagoval M.Bursík výkřikem „Neodpovídejte!“, P.Uhl hájil pachatele nesmyslným výkladem stanov, členka předsednictva D.Stehlíková se rozlítila, že položit takovou otázku je svinstvo (zatímco čin samotný svinstvem zjevně neshledávala). Proč? Pachatel totiž pomáhal, a to krajně nečestně, Bursík-Uhlově skupině odklízet nepříjemné oponenty (občas i velmi hloupě – viz házení rajčat po bývalých představitelích SZ, kterým šokoval i dítě jednoho z nich).

SZ a lidská práva S obhajobou lidských práv a zájmů menšin bývá nejčastěji spojován Petr Uhl. Pomineme-li jeho podivný přístup k případu zmlácení těhotné ženy, sotva již můžeme pominout skutečnost, že řadu měsíců zneužíval odcizené členské databáze k urážení a pomlouvání členů SZ nebezpečných Bursíkově mocenské skupině (smutnou roli sehrála v této záležitosti i místopředsedkyně Dana Kuchtová). Založil tzv. „Otevřenou platformu“, která, jak se záhy ukázalo, byla hermeticky uzavřena všem, kterým se metody této mocenské sekty nelíbily. Za podpory svých lidí založil rozesílač, kde využil nelegálně nabytých seznamů adres, a začal systematicky dehonestovat (pomlouvat) své odpůrce (jejich odpovědi odhalující pravdu soustavně blokoval) a rozbíjet stranu zevnitř. Ústřední revizní komise i poslední sjezd však jmenovaného pána přikryly dekou mlčení.

Bez zajímavosti není ani skutečnost, že se dne 3. října 2000 P.Uhl zúčastnil recepce na velvyslanectví KLDR, která byla pořádána k oslavě 55. výročí založení vládnoucí komunistické dělnické strany; právě jí padly za oběť tisíce obhájců lidských práv. Boj Petra Uhla za zrušení lustračního zákona, jeho útoky proti Hučínovi či Štětinovi a konflikty s řadou významných disidentů (Mlynárik, Stankovič, Hájek, Vaněk aj.) jsou v tomto světle jen malou třešinkou na dortu. Pikantně pak působí fakt, že byl na parlamentní kandidátku nominován společně s komunistobijcem a signatářem výzvy „Zrušme komunisty“ Jaroslavem Hutkou. Podobných účelových až schizofrenních slepenců je však na kandidátce více.

SZ a zákony Právní stát, dodržování zákonů a vymahatelnost práva patří mezi velmi oblíbená témata politiků SZ. Ve skutečnosti je však ve vlastním vnitrostranickém životě nectí ani méně než málo. Jedním z mnoha příkladů je podzimní mimořádný sjezd, kde se za cenu řady nečestností zmocnilo vlády ve straně současné vedení. Ne náhodou vyústilo takové jednání v oficiální vnitrostranický podnět na zrušení sjezdu. Vzdor stranickým předpisům následovalo opět zaryté mlčení (nereagovala ani ÚRK, ani předsednictvo, ani republiková rada). A tak byla záležitost začátkem února 2006 na základě rozhodnutí skupiny členů SZ, kterým se bezohledná nafoukanost stranických prominentů a jejich totalitní manýry začaly zajídat, postoupena soudu na Praze 10. V žalobě důkazně dobře podložené je vyjmenováno nejméně deset případů porušení zákona či stanov a navrženo zneplatnění sjezdu. Najde-li soud sílu žalobě vyhovět, pak vlastně potvrdí, že současné vedení strany je nelegální. Dojde-li k tomu však až po volbách, nebude již mít rozhodnutí valný význam, neboť viníci (kryti imunitou) už budou sedět v parlamentu.

SZ a ekologie Vnitřní vyváženost a provázanost jakož i sociální a lidský rozměr původního programu jsou v troskách. Platí to i o největším „trháku“ zelených – ekologické daňové reformě. SZ chce mj. daňově těžce zatížit majitele starších vozidel, čímž bolestivě zasáhne sociálně slabší rodiny – zejména v odlehlých regionech, kde veřejná doprava téměř nefunguje. Výtěžek sice hodlá využít ke zlevnění pracovní síly, jenže to sotva pomůže těm, kteří pracují na hranici minimální mzdy, důchodcům či lidem bez práce. V médiích už se také provalilo, že SZ chce zakázat topit uhlím; sociálně nejslabší občané tak budou nejspíš přinuceni se zadlužit, aby uhradili přestavbu svého domku či bytu na jiný zdroj energie. Nedostanou-li půjčky, pak si mohou vybrat: buď v zimě zmrznou, nebo skončí pod mostem z titulu exekucí na majetek, které na ně budou uvaleny pro neplacení pokut za topení uhlím. Přitom ve fondech EU se válejí obrovské prostředky pro ochranu životního prostředí, stát vydělává na obchodu s limity na znečisťování ovzduší, ČEZ se topí v nehorázných ziscích a neví už pomalu, kam peníze za předraženou energii nacpat, plynaři kráčejí v jejich šlépějích atd. Ale to Stranu zelených zjevně netíží. Raději bude trestat sociálně nejslabší občany za to, že jsou chudí. Obdobně se chová SZ v případě jaderné energetiky: přivírá oči před problematickou elektrárnou Temelín a za tichého potlesku ČEZu se alibisticky ohání vystoupením z jaderné energetiky (vidí je jasně, jenže v nedohlednu – až v roce 2030); tuto rozpolcenost lze dobře sledovat i u místopředsedkyně D. Kuchtové, bývalé šéfky Jihočeských matek. A také v mnoha rozporech mezi současným volebním programem Bursíkova vedení a původním dosud platným politickým programem „Vize ekologické demokracie“.

SZ a její jednota Martin Bursík rád deklaruje, že SZ je díky jemu jednotná. Opak je však pravdou. Jeho skupině se podařilo za vydatné pomoci Petra Uhla stranu rozdělit na dva tábory a nepohodlné lidi otrávit natolik, že se stáhli do pozadí nebo ze strany odešli. V důsledku zmíněných a mnoha podobných událostí opustila stranu řada skvělých lidí a vynikajících odborníků – ať již členů nebo sympatizantů. Část z nich založila v únoru 2006 politické hnutí Zelení. Aby nemohli být jeho členové označováni za neuspokojené kariéristy, rozhodli se do parlamentních voleb nekandidovat, ačkoliv by se stali pro SZ soupeřem více než vážným.

SZ a její politická orientace Nejsme vpravo ani vlevo, ale nad – a tím i před ostatními!“ Tento politický nadčasový přístup se nám začátkem tohoto tisíciletí podařilo zakotvit jako pilíř politické práce SZ. Otevíral v politice cestu nezištnosti, moudrosti, práci pro celek, harmonii a vyšším principům mravním. Přinášel tedy do politiky zcela nový přístup a skutečně silný svěží vítr. Žel, po příchodu Uhla a Bursíka z něj nezbylo nic. I to něco napovídá o politické a lidské orientaci současného předsedy SZ, který vstoupil do SZ ani ne před dvěma roky zjevně proto, aby se zmocnil vlády nad velmi slibně nastupující stranou. Díky podpoře špičkových dezinformátorů a manipulátorů se mu to podařilo v rekordním čase - téměř za jediný rok.

SZ a etika Podle činů poznáte je!“ Málokde lze uplatnit tuto odvěkou křesťanskou moudrost lépe než na SZ coby kazatele morálky. Neboť SZ hlásá vodu a pije nejen víno, ale dokonce i podloudně vyráběnou kořalku nejnižší kvality. Výše uvedené skutečnosti to dokladují více než výmluvně. A tak se sotva můžeme divit, že Uhl-Bursíkovci ignorovali veškeré výzvy k vnitřnímu smíru, dokonce i návrh Programu vnitřní soudržnosti SZ a jeho etický rozměr - nikoliv pro jeho nadčasovost, ale proto, že se bezprostředně dotýkal jich samotných. Mnohem snazší je totiž předepisovat etické chování jiným, než korigovat chování vlastní. Za hlubší úvahu stojí ještě jedna mimořádně zajímavá pozoruhodnost: ačkoliv po Bursíkově zvolení do čela strany se preference nezměnily, dokonce údajně vykazovaly mírný pokles, z ničehož nic vyskočily (bez jakékoliv významnější aktivity SZ, ba co víc - ještě před zveřejněním volebního programu) začátkem tohoto roku najednou o více než 100 %, což je jev v politice naprosto unikátní. Že by zázrak? O skutečné příčině lze jen spekulovat, neboť získat důkazy natolik průkazné, aby na jejich základě bylo možno podat trestní oznámení, je mimořádně obtížné. Velké otazníky se vznášejí i nad dotací Bursíkovy nemovitosti v době, kdy působil jako zastupitel na pražském magistrátu. O skutečné etické úrovni SZ vypovídá i v tisku publikovaná informace, že všechny parlamentní strany (s výjimkou ODS) ruší volební TV spoty a ušetřené prostředky věnují na obnovu záplavami zničených oblastí; Strana zelených, která by měla mít k přírodě a člověku nejblíže, však o rušení spotů nechce ani slyšet. Velmi výmluvné! V tomto kontextu již nepřekvapuje, že letos poprvé strana své kandidáty nelustruje a otevírá tak cestu do parlamentu lidem s více než podivnou minulostí.

Poslední aktualita Jelikož řetěz nečestností přes veškerá varování a předlouhou řadu vstřícných kroků stále nekončí, byl dne 5.4.2006 podán (opět členy SZ) návrh na pozastavení činnosti Strany zelených. Pokud tento podnět nezablokují nejvyšší orgány tohoto státu, měl by Nejvyšší správní soud šanci zasáhnout ještě před volbami, tedy dříve než bude pozdě.

Co by měl volič vědět

Jakkoliv se snaží Martin Bursík v TV pořadech předstírat opoziční chování vůči ODS, ve skutečnosti vykročil stejným směrem. Ne náhodou ihned po svém zvolení deklaroval, že nevidí žádný důvod, proč by nemohl spolupracovat s ODS, zatímco občanům sociálně orientovaným neposlal poselství žádné. ODS není naivní a moc dobře si uvědomuje, že ekologicky a sociálně orientované voliče se jí v tomto čase prostě získat nepodaří. Alespoň ne přímo, a tak hledá cesty, jak to zařídit nepřímo. V úvahu přichází řešení nad jiné jednoduché: získat vhodného politického podnikatele, navléci ho do zelených maskáčů, a posadit se pod křesťanský kříž. Možná, že se karikaturisté nechají po volbách inspirovat budoucí koalicí (ať už oficiální či utajenou) a vytvoří sousoší, kde bude obtloustlý modrý pták v zelených maskáčích sedět na kříži ovinutém nejedním hadem a kázat o léčivosti hladu.

V tomto kontextu lze obě profilující volební hesla Strany zelených lehce parafrázovat:

„Konečně změna? Ano - jenže k horšímu!“ „Kvalita života? Jistě - ale jen pro horních deset tisíc!“

Autoři tohoto dopisu místopřísežně prohlašují, že nikdo z nich neměl a nemá v těchto volbách ani nejmenší osobní ambice. Bez výjimky dali v posledním roce k dispozici veškeré své funkce a účast na kandidátce SZ ve volbách do PS PČR předem odmítli. Za kolektiv autorů: O.Lukáš - Plzeň, V.Drbohlav – Praha, E.Hlasová - Tábor (bývalá členka)