Proč nepřijmout euro?

Autor: Ondřej Šlechta <ondrej.slechta(at)centrum.cz>, Téma: Hospodářství, Vydáno dne: 29. 11. 2005

eu Projekt ekonomicky a měnově jednotné Evropy byl od počátku adorován jako navýsost skvostná věc, oficiální přijetí eura bylo ohromně slaveno, strůjci eura vyslovovali předpoklady a hádali se, zda euro dožene dolar za 5 let, či „až“ za 10 let. Počáteční optimismus byl však zanedlouho vystřídán přinejmenším realistickým vystřízlivěním. Postupem doby, jak vycházely najevo skrývaná fakta a pravda o ceně za přijetí eura (například v Nizozemsku vláda uměle podhodnotila tamní gulden) a ekonomické statistiky, ukazujíc, že euro hospodářský růst nepřineslo, spíš naopak, vystřídala realismus tvrdá skepse.

Došlo to až tak daleko, že kromě hudrování Holanďanů a Němců nad společnou měnou, vystoupil proti euru italský ministra za Ligu Severu Roberto Maroni, který žádal dokonce přímo vystoupení Itálie z eurozóny a nedávno jej v kritice podpořil sám Silvio Berlusconi, který označil „přijetí eura za Prodiho přinejmenším za unáhlené a krátkozraké“. Diskuze nad eurem se pomalu stahuje i nad Českou republikou, pojďme si připomenout závažná fakta, která by nás přinejmenším měla donutit se kriticky zamyslet nad společnou evropskou měnou.

1. Dopady společné měny pár let po přijetí

Občané 12 z 15 států uvěřili politikům, kteří slibovali, že zavedení eura přispěje k hospodářskému růstu. Naděje těchto politiků se však ukázaly jako liché. Již dnes se ukazuje, že euro zabránit trvalé stagnaci evropského hospodářství nedokázalo a jednotná měna má na jednotlivé členské státy eurozóny spíše než stmelující efekt, efekt opačný. Zavedení eura například způsobilo u Irska (které bylo téměř ve všech eurokampaních vydávané jako vzor, příklad „úspěšného rozvoje“ kandidátským zemím) vyšší míru inflace než před zavedením eura a u Německa, kde je několik let patrná obrovská hospodářská stagnace patrně vinou eura dojde k deflaci. Příklad těchto dvou států tedy nejlépe ukazuje, že víra v rychlé uchycení se a prosperování eura byla naivní, přechod od národních měn moc rychlý a nutí k zamyšlení, zda k zavedení společné měny vůbec existoval a existuje nějaký racionální ekonomický důvod.

2. Euro brzdí ekonomický rozvoj Evropy

Ty státy, které se vzdaly svých národních měn a přijaly společnou měnu, přišly o přirozený vyrovnávací činitel toků peněz ve formě měnového kurzu. V tom případě ten činitel pak v dané národní ekonomice absentuje a důsledkem toho se množství peněz v ekonomice stává neovladatelnou veličinou. Každé zvýšení exportu nebo příliv investic pak sice znamená zvýšení množství peněz v ekonomice, ale na druhou stranu pokles vývozu logicky množství peněz sráží. Euro, jak již bylo nastíněno, zvyšuje inflaci. Navíc, skrze euro směřuje evropská ekonomika k harmonizaci daní, což (třeba v našem případě) by nebylo slučitelné s navrhovanou patnáctiprocentní daní jak navrhuje ODS (pokud to myslí vážně). Existují studie, které dokazují, že (opět v případě Německa) pokud by si nechali marku, ta by výrazným způsobem depreciovala a vrátila tak německou ekonomiku na růstovou dráhu. Na druhou stranu, stát který euro nepřijal - Velká Británie, tradičně zachovala chladnou hlavu a nepodlehla falešnému eurovábení. Nyní tak sklízí ovoce svého postoje. Britská ekonomika roste už delší dobu asi dvakrát rychleji než eurozóna. Není divu, že Tony Blair prohlásil, že „v současné době v Británii neexistuje ekonomický důvod pro přijetí eura“.

3. Evropa není optimální měnovou oblastí

Zavedení společné měny a vytvoření jakékoliv měnové unie předpokládá, že jednotlivé státy jsou na přibližně stejné ekonomické úrovni. Dále se předpokládají v jednotlivých regionech takové unie jednotné sociální dávky, jednotnou minimální mzdu apod. U eurozóny však vidíme pravý opak. Ptám se, jak chce Evropská unie vyvářet jednotnou měnovou unii na jedné straně se státy bohatšími, s vyvinutějším sociálním systémem, státy nastavenými spíše na terciární hospodářský sektor, se státy na ekonomicky nižší úrovni, nebo orientovanými hodně na zemědělství? Uvažujme na příkladě sjednoceného Německa v roce 1990. došlo ke sjednocení bohatého západního Německa s chudým východním Německem. Východní Němci od té doby používali k platbě stejnou marku jako západní Němci. Ovšem například struktura zahraničního obchodu byla v obou částech odlišná. To samé nezaměstnanost. Východní část se potýkala s obrovskou nezaměstnaností a hospodářskou stagnací. Po sjednocení obou bloků musela západní část investovat do té východní obrovské dotace, což sice znamenalo, že východní část Německa se začala té západní ekonomicky zčásti vyrovnávat, ve skutečnosti to však prokázalo oběma částem medvědí službu. Ekonomická nerovnoměrnost je v Německu patrná dodnes. Důsledkem eura je samozřejmě také růst exportu v bohatých zemích EU, jenomže také s tím související pokles ekonomického růstu a logický nárůst nezaměstnanosti v chudších zemích EU a doplácení bohatších zemí EU na chudší. Je to bludný kruh.

4. Důsledky případného zavedení eura pro ČR

ČR svým vstupem do EU (de facto i de iure přijetím Maastrichtské smlouvy) euro již vlastně přijala. Nyní, po dvojím odmítnutí euroústavy a nastalé krizi EU vyvstává na povrch otázka, zda vše půjde dál nastavenou cestou, nebo bude otázka eura znovu vytažena a novým zemím EU bude třeba dána možnost se ke společné měně vyslovit. Česká republika je rostoucí ekonomika zažívající příliv kapitálu. Tento příliv kapitálu každoročně zhodnocuje korunu cca o 10%. Přijetím eura by znamenalo nejen konec zhodnocování koruny, ale také návrat každoroční inflace dosahující v určitých případech až deseti procent. Začlenění ČR do eurozóny by také dřív nebo později vyústilo v další zvýšení inflačního cíle Evropské centrální banky, což by, v extrémním případě mohlo inflaci vyhnat dokonce i nad 10%. V neposlední řadě by přijetí eura v ČR znamenalo nejen zrychlení růstu cen, ale také pokles reálných mezd a v neposlední řadě také to, že by inflace byla řízena a nastavována centrálně ze sídla ECB.

Závěr

Přijetí eura a vytvoření eurozóny tedy ukázalo, že se společnou měnou je a bude více problémů než se čekalo. Společná měna zajisté přinese (a přinesla) měnovou unii, odpadlo složité vyměňování peněz při cestách do zahraničí (i když na druhou stranu přijetí eura znamená, že se stát vzdá nemalých příjmů z emise národní měny), euro rozhodně přispělo mnohým podnikatelům a exportérům. Na druhou stranu třeba příklad Velké Británie které zdá se, nepřijetí eura vůbec nevadí, spíš naopak, dokazuje, že žít se dá i bez něj a rozhodně nelze euro nazvat nějakým ekonomickým spasitelem pro 21. století. Výše zmíněná fakta související s přijetím společné evropské měny ale zůstávají závažná a měla by nás nutit k zamyšlení nad celým problémem a nepodlehnutí falešnému eurofilnímu vábení. Také by neškodilo zamyslet se, zda je celý projekt eura opravdu nutný a zda opravdu nejde jen o ambiciózní a navíc křehký ekonomický projekt bruselských úředníků.