Sudetoněmecká otázka – Pandořina skřínka

Autor: Ondřej Šlechta <(at)>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 25. 08. 2005

Vláda dospěla k závažnému rozhodnutí, když se rozhodla svým jménem omluvit československým občanům německé národnosti, kteří aktivně vystupovali proti nacismu a zůstali loajální republice. Navzdory tomu, jak se takové gesto může zdát morálně pěkné a lidské, je jasným narušením integrity tzv. česko-německé deklarace z devadesátých let.

Osobně nic proti občanům německé národnosti nemám a nevidím důvod pro jakékoli antipatie k Němcům jako k celku. Benešovy dekrety a věci s nimi spojené jsou však věci natolik závažné a stojí na nich vlastně celý poválečný vývoj, že jakákoli negace, revize, či jen pouhé zpochybnění dosavadních výsledků česko-německých vztahů by mohlo mít nedozírné následky. Sudetoněmecká otázka je Pandořina skřínka.

Odškodnění antifašistů se může zdát jako rozumný a logický krok. Vždyť antifašisté logicky bojovali či vystupovali proti totalitní hitlerovské mašinérii a pokud na nich byla vykonána křivda, je logické, že by se měli dočkat alespoň omluvy. To je však dosti zjednodušený pohled.

Vezměme v úvahu jeden příklad, jistý člověk mohl tehdy několik let před válkou koketovat s fašistickými myšlenkami, mohl být například nějakou dobu v Henleinově straně, ale později třeba došel k závěru, že dosti šlápl vedle a rychle z takového spolku vycouval. Za války se účastnil protinacistických aktivit. Je fašista (nacista), nebo antifašista? Podle čeho se to bude posuzovat, je hlavním vodítkem v určování fašista x antifašista příslušnost ke straně? Pak má ten člověk smůlu. Ale vždyť se přeci angažoval v odboji! Takových případů bychom mohli najít mnoho. Bylo by velice těžké posuzovat míru, kdo byl a kdo nebyl. Prakticky by to nešlo řešit objektivně. Takže rozum velí, nevměšovat se do toho a sudetskou otázku raději vůbec neotevírat.

Krok k omluvě sudetským Němcům, je krokem nešťastným, krokem, který možná rozjede další vlnu sudetoněmeckých nároků. Otevřeli jsme Pandořinu skřínku, dá se očekávat, že omluva „antifašistům“ způsobí, že „otrne“ mnoha odsunutým Němcům, kteří si budou myslet, že Paroubkova omluva antifašistům znamená krok k revizi Benešových dekretů a nechci to říct, jejich úplnému zrušení. Druhou nemálo nepříjemnou věcí v souvislosti s Paroubkovou omluvou je to, že vláda též vyčlenila částku 30 000 000 Kč, kterou se vláda rozhodla věnovat na „centrum výzkumu“ minulosti sudetských Němců! Těch 30 miliónů má být rozděleno mezi tzv. neziskové (NGO) organizace, což už samotné vyvolává pochybnosti.

Jak jsem již předeslal, otevírání německé otázky je krajně nebezpečné a nerozumné, revizí čehokoliv se ničeho nedosáhne. Sudetoněmecká otázka je natolik závažné a snadno uchopitelné téma, že je lepší jej nechat navěky odpočívat, tuto 60 let starou kapitolu navždy uzavřít a nikdy se k ní již nevracet.