Rozhovor s předsedou Národního sjednocení Františkem Červenkou

Autor: Ondřej Šlechta <(at)>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 11. 08. 2005

Jak byste charakterizoval politickou stranu Národní sjednocení?

Především je třeba říci, že Národní sjednocení (NSJ) je stranou reálně existující, stranou z masa a kostí, která má své členstvo své místní organizace apod., což zdaleka nelze říci o všech mimoparlamentních stranách na české politické scéně, včetně některých subjektů „národoveckých“, jejichž existence je víceméně virtuální.

Dále je možno říci, že Národní sjednocení je stranou konzervativně-národoveckou. Znamená to, že při obraně životních zájmů českého národa, vychází z tradičních hodnot anticko - křesťanské civilizace jako je obnova rodiny, odpor vůči homosňatkům, podpora porodnosti, odpor vůči multikulturalismu apod.

Národní sjednocení navazuje na odkaz prvního československého premiéra Karla Kramáře, který ve třicátých letech založil stejnojmennou stranu, patřící k nejznámějším národoveckým uskupením v předválečné ČSR. Kramář vycházel z konzervativních pozic, byl přesvědčeným antikomunistou a řešení české otázky viděl ve spolupráci s ostatními slovanskými národy. Tyto základní principy plně akceptuje i současné Národní sjednocení.

Spolupracujeme s řadou konzervativních uskupení i výrazných osobností, angažujeme se v antikomunistických aktivitách a cílevědomě budujeme vztahy s národními uskupeními našich slovanských sousedů.

Na druhé straně, žádný politický subjekt nemůže žít jen z tradičních idejí. NSJ je proto otevřeno novým myšlenkám, snaží se hovořit současným jazykem a oslovovat národovce třetího tisíciletí. Proto se také angažuje v mezinárodním Frontu evropských národů (FEN) a hledá cesty jak nejefektivněji sloužit českým národním zájmům.

Co vy a vaše účast v koalici Národních sil ? Počítáte s kandidaturou Národního sjednocení v parlamentních volbách 2006 na společné kandidátce s Národní stranou, Republikány Miroslava Sládka a Českým hnutím za národní jednotu?

Prakticky od listopadu 89 se různé národovecké subjekty pokoušely o integraci. Faktorem „pro“ byla nízká členská základna těchto uskupení a nevelký operační prostor na české politické scéně. Faktorem „proti“, který vždy převládl, byly vůdcovské ambice předsedů jednotlivých subjektů a neschopnost konsensu v programových otázkách. I někdejší relativně úspěšné působení SPR-RSČ bylo v tomto smyslu příliš „osobité“ a Republikáni se nestali bází pro sjednocení nacionálně orientovaných sil a jejich voličů. Znovu a znovu se proto vynořovaly k neúspěchu odsouzené osamělé pokusy malých vlasteneckých partají, které neměly šanci oslovit širší vrstvy voličů. NSJ mělo možnost pocítit váhu této skutečnosti. Od ledna letošního roku, a ještě intenzivněji od březnového sněmu NSJ, se proto účastní jednání „Národní pětky“, resp. (po odchodu Dělnické strany) „Národních sil“ o spolupráci ve volbách 2006.

V souladu se svým názvem chce Národní sjednocení být tmelem a oporou této integrace. Na druhé straně je faktem, že odchod Dělnické strany (jež byl důsledkem starých osobních sporů s předsedou republikánů), poněkud integračním projektem otřásl a spolu s jinak přirozenými programovými spory vnesl do jednání určité napětí. V každém případě jednání o volební spolupráci Národních sil pokračuje, i když se dosud nevyjasnily některé vážné otázky (např. otázka lídra celého uskupení). K průběhu jednání se navíc bude vyjadřovat generální rada NSJ, která bude zasedat 20. srpna t.r. Podávat v této situaci nějaké bližší informace o zmíněném integračním procesu by bylo předčasné.

Národní sjednocení je často prezentováno jako „radikálně - katolická strana“. To je určitě přinejmenším divné označení, ale jak to se vztahem Národního sjednocení ke katolické Církvi je? Vy osobně tuším, jste věřící katolík…

NSJ není konfesně definovanou stranou jako třeba KDU-ČSL, byť je nám to občas bojovnými atheisty v národních kruzích i různými levicovými žurnalisty podsouváno. Faktem ovšem je, že NSJ vychází z postulátů tradiční křesťanské morálky, které považuje za základní stavební kameny kultury evropských národů, tedy i národa našeho. Neumím si představit českou identitu bez vánočních dárků, barokních soch, Karlova mostu či cibulových bání našich venkovských kostelíků.

Kromě toho se podle mého soudu stále zřetelněji ukazuje oprávněnost varovného hlasu, jímž katolická Církev se značným časovým předstihem upozorňovala na různá, dnes vysoce aktuální společenská nebezpečí, jako je radikální feminizmus, Gay-propaganda, vymírání evropských národů, apod. Mnoho inspirativního nachází NSJ také v tradiční katolické sociální nauce.

Pokud jde o členskou základnu NSJ, nacházejí se v jejích řadách lidé různé světonázorové orientace, které ovšem sjednocuje upřímné národovectví a respekt k uvedeným kulturním a morálním hodnotám. Nejde tedy jen o otázku víry, my se snažíme dělat politiku a dokazujeme, že s lidmi dobré vůle a zdravého rozumu je to možné.

Je ovšem pozoruhodné, že ačkoli NSJ není deklarativně křesťanskou stranou, nachází mnozí politicky angažovaní křesťané více obhajoby křesťanských zásad v naší činnosti než v působení KDU-ČSL a stáváme se pro ně volební alternativou. Právě tak i pro ty tradiční voliče „lidovců“, kteří nesouhlasí se zahraniční „proevropskou“ politikou této strany.

Pokud jde o mou osobní víru jsem praktikujícím římským katolíkem a jako takový jsem rád, že existuje strana, která stojí na morálních zásadách jež respektují a zároveň hájí národní zájem a razantně vystupuje proti současné EU.

Jste jedním z bývalých signatářů Charty 77, pokud se nepletu? Jaký máte na Chartu s odstupem času názor? Co říkáte na stále stoupající preference komunistů?

Pletete. Nejsem signatářem Charty 77, jak vyšlo v jednom článku na Národní myšlence, což jsem také autorovi dementoval, ale působil jsem v disidentských kruzích, v kterých jsem se podílel na vydávání samizdatových tiskovin a brožur. Za tuto činnost jsem byl mnohokrát vyslýchán StB. V okruhu disentu jsem poznal řadu čestných lidí, kteří často s nasazením osobních obětí nezištně pracovali pro svobodu svého národa. Někteří ze signatářů Charty 77 patří i k současným členům Národního sjednocení. Jako např. publicista a historik PhDr. Radomír Malý, politický vězeň Jindřich Koudelka či katolický aktivista Ladislav Malý.

Ti a mnozí další potvrzují, že velká většina řadových disidentů byli a jsou poctiví lidé. Něco jiného byli mluvčí, kteří často vycházeli vstříc svým sponzorům z kruhů "Nové levice" na západě, která dnes tvoří páteř utopického projektu zvaného EU.

Ti se hned po listopadu 1989 postavili do čela protinárodních aktivit, ať už politických nebo v tzv. neziskovém sektoru, který je ve skutečnosti vlivným mocenským centrem. Správně toto nebezpečí pojmenoval nedávno prezident Václav Klaus, když na semináři CEP hovořil o této hrozbě.

Pokud bych měl tedy trochu generalizovat, přikláním se k výkladu, který ve své Analýze 17. listopadu předložil Miroslav Dolejší, že totiž špičky Charty byly ve své většině zpravodajskou bází socialistické internacionály a nadnárodních lóží. Tyto skupiny podle něho nakonec připravily i vlnu tzv. středovýchodních revolucí v roce 1989 ve spolupráci s odcházející komunistickou nomenklaturou.

Z toho také vyplývá současný vliv komunistů, kteří neoperují zdaleka jen v KSČM. Dokonce bych řekl, že v KSČM, zůstala ta „prostší“ garnitura. Ta paradoxně zcela nekopíruje zničující recepty „Nové levice“ rozkládající rodinu a ohrožující bezpečnost státu i jeho občanů. Paradoxně více nebezpečné jsou podle mého síly "Nového světového řádu", zakotvené ve strukturách ČSSD a Unie svobody, programově ničící kořeny tradiční společnosti.

To levicově orientovaní lidé zřejmě podvědomě cítí a proto často raději volí přátele „Husákových pořádků“, kteří mají ještě stále většinu v KSČM (i když i tam jsou síly „Nové levice“, prostřednictvím tzv. „reformního křídla“ rovněž přítomny).

Nyní se vraťme k aktuálnímu dění. Asi nemá cenu abych já rozváděl řeč ohledně „dopisu z Hradu“. V této kauze asi není z vaší strany povolanějšího člověka než Vás. Přenechávám Vám tedy slovo…

NSJ se k této kauze vyjádřilo již ve dvou oficiálních prohlášeních (můžete je najít na našich webových stránkách www.nsj.cz) , nicméně přesto se pokusím ještě jednou celou věc stručně objasnit. NSJ zachovává po celou dobu své existence vyhraněně kritický postoj k současné EU i k myšlence politické integrace Evropy vůbec. Jsme zastánci existence národních států.a jakékoli evropské sjednocení musí existenci těchto států akceptovat. Tento náš konzistentní postoj je v některých aspektech blízký postojům současného prezidenta ČR Václava Klause. Proto jsme formou jednoho z našich prohlášení podpořili prezidenta v době útoků některých europoslanců na jeho angažovanost ve věci Evropské ústavy. Za tuto podporu jsme obdrželi poděkování prezidentské kanceláře, které jsme zveřejnili na svých webových stránkách, aniž jsme tušili, že celá záležitost bude se značnou časovou prodlevou zaznamenána a zneužita levicovými a havlistickými médii k novým útokům na hlavu státu a k brutální diskreditaci NSJ. Kampaň, která se rozeběhla, měla však dle mého názoru opačný účinek. Ukázala na neudržitelnost teze o ignorování vlastenecké pravice pomocí nálepek tzv. extremismu. Otevřela naopak debatu o nebezpečnosti účelového označování ideových odpůrců takovýmito přívlastky. Zejména ukázala nejasné metody MV ČR pro vyhodnocování označení některé politické strany jako extremistické. NSJ napsalo v této souvislosti "Otevřený dopis poslancům všech demokratických stran", v kterém je vyzýváme, aby se na celou záležitost dotázali ministra vnitra. Věřím, že se najde dost zákonodárců, kteří si toto nebezpečí uvědomí.

Dosti nepěkně se o Národním sjednocení vyjádřil týdeník Respekt a časopis Týden. Hodláte s tím něco dělat? Vyzvali jste dotyčné autory k omluvě?

Pokud se týká útoku v týdeníku Respekt, který v článku „Slušně sjednocený Klaus“označil Národní sjednocení za neonacistickou stranu, zaslali jsme Respektu žádost o omluvu. Stejnou žádost jsme zaslali i inzertním novinám Annonce, které v komentáři Petra Zavorala použily stejných dehonestujících výrazů na adresu NSJ.

Pokud neuveřejní tyto listy námi navrhovaný omluvný text a nedementují v zákonné lhůtě tuto nehoráznou lež a pomluvu, přikročíme k podání trestního oznámení. Pokud jde o útok v časopise Týden, podala již na něj trestní oznámení Národní strana. My zvažujeme, že se NSJ patrně zachová podobně.

Co říkáte na dvojí odmítnutí euroústavy… Je podle vás tento dokument dnes již mrtvý? Má cenu pořádat referendum v České republice?

Výsledky referend ve Francii a v Holandsku jsme uvítali v našich prohlášeních a oslavili šampaňským, a to tím raději, že jsme v předvečer francouzského referenda vydali „Výzvu k francouzskému národu“ definovanou heslem „Johanka z Arku by řekla EU ne!“. Tuto výzvu jsme přečetli a poté předali zástupcům francouzského velvyslanectví v Praze. (Byla to překrásná a romantická akce při svíčkách a věřící mezi námi se k té Janě z Arku modlili)

Opakované odmítnutí euroústavy je podle nás třeba vnímat jako definitivní konec zdiskreditované ideje evropského superstátu a zahájení cesty ke svobodě evropských národů.

Euroústava je tedy podle nás dokumentem mrtvým a kříšení myšlenky referenda o něm v ČR považujeme za trapný oživovací pokus zdejších euronadšenců.

Na závěr, co vidíte jako největší úkol vaší strany do nejbližší budoucnosti?

Jde o to, jak blízká by ta nejbližší budoucnost měla být. V současné chvíli je to např. další budování a upevňování stranické struktury, rozšiřování členské základny, vybrušování programových otázek i vyjasnění vztahu k našim partnerům v Národních silách. Z poněkud delší perspektivy pak pochopitelně úspěch v parlamentních volbách 2006. A konečně z hlediska dlouhodobého je to uhájení naší národní samostatnosti, obnova národního charakteru českého státu a náprava věcí veřejných na základě přirozených konzervativních hodnot.