Alibistická politika (části) ODS

Autor: Ondřej Šlechta <(at)>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 16. 05. 2005

Kde jsou ty časy rané ODS, strany stojící v určitých otázkách na pevných základech, strany kterou zakládal Václav Klaus. Mezi tzv. pilíře této strany patřil zejména odpor k evropskému integračnímu procesu. Kdysi silně eurokritická strana, s negativním postojem ke snahám o jakoukoli evropskou federalizaci, dnes začíná z těchto pozic ustupovat.

Podívejme se například na členství ODS v eurofanatické frakci Evropské lidové strany (ELS). Na téma euroústavy dnes jistě uvnitř ODS nepanuje shoda, přesto však určití lidé, například europoslanci a lidé z konzervativního křídla (Jan Zahradil, Hynek Fajmon, Petr Nečas) se k této věci staví velice kriticky. Proto mi celkem nejde na mysl, proč je ODS členem frakce, jejíž přístup je k věci ÚEU až nezdravě kladný. Mějme na paměti, že sám velký kárce prezidenta Klause, Portugalec Vidal Qudras, je jejím členem. Byla to právě ELS, kdo pokáral ODS, že proti euroústavě vede příliš hlasitou kampaň. Od té doby slýcháme z úst jejích čelných představitelů výroky o reálpolitice počínaje, a měkkém ano evropské ústavě konče.

Sám jsem ve věci evropské ústavy vkládal do ODS velké naděje. Dokonce jsem i někde napsal, že bych i byl pro hlasování v parlamentu, pokud by se konalo po volbách 2006, kde by ODS měla naprostou většinu (pokud) a bylo by zaručeno, že euroústavu skutečně odmítne. V tyto v ní vkládané naděje však čím dál více přestávám věřit.

Určitá část ODS to jistě myslí dobře a s kritikou ÚEU skutečně upřímně. Mám však obavy z lidí jako Mirek Topolánek, Vlastimil Tlustý, či Přemysl Sobotka, kteří podle mne dělají víceméně alibistickou politiku. Položme si však několik otázek, proč se kdysi tak silná rétorika zaměřená proti euroústavě změnila v různá měkká, či poloviční ANO ? Nebylo a není to kvůli tomu, že ODS potřebovala hlasy různých třeba ex-sládkovců a podobně? A nyní, když už je nepotřebuje, ustupuje do těchto pozic, kdy se naopak bojí, aby díky kritice euroústavy nepřišla náhodou o hlasy svých „proevropských“ voličů?

Nevím, je těžké na to odpovědět, faktem ale zůstává, že strana, která nemá jasně vyhraněné postoje, vzbuzuje přinejmenším pochybnosti a vyklízí politický prostor „napravo“. Jako národovce mne samozřejmě může těšit, že možnou podporou ÚEU ODS uvolní více prostoru třeba Národní straně. Na druhou stranu je otázka, zda tím také neposílí levicové síly. Tak či onak, je takový (případný) ústup pravicové strany z konzervativních a eurokritických dogmat velice špatný.

Druhou věcí je spíše aktuálnější záležitost, kdy po vyslovení důvěry nové vládě Jiřího Paroubka, prohlásil Mirek Topolánek, že v určitých aspektech hodlá vládu podpořit a o některých věcí jí navržených diskutovat. Již sám Paroubek nastínil, že se mu zdá nynější přístup ODS více konstruktivnější, než dříve. Není to tak dávno, co jsme slýchali fráze o 100% nulové toleranci, nyní je nulová tolerance podle předsedy ODS pouze mediálním klišé.

U ODS je tedy poslední dobou patrný (byť částečný) ústup z některých jejích pozic. Je to škoda, protože ODS by například místo naříkání nad většinou svých „proevpropských“ voličů mohla věnovat víc úsilí tomu, aby svým voličům vysvětlila, že tento dokument je špatný. Případným podpořením euroústavy a ústupem z taktiky nulové tolerance se citelně oslabuje celá pravice a například Národní strana či jiné pravicové neparlamentní subjekty (i kdyby se některý z nich do poslanecké sněmovny dostal) situaci nezlepší. ODS by se v zájmu své pravicovosti měla dál držet svých konzervativních a eurokritických dogmat. Ač na ní můžeme mít různé názory, její případný posun více do středu, by nic dobrého nevěstil, na pravici potřebujeme silný a skutečně pravicový etablovaný subjekt.