Přisluhovačí komunistů

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 01. 04. 2005

Vcelku průhledná byla taktika KSČM při pátečním hlasování o vyjádření nedůvěry vládě S. Grosse, komunisté jednoduše chtěli vytěžit ze stávající vládní krize maximum politické moci, a to se jim alespoň pro tuto chvíli 100 % zdařilo. Budou to právě oni, kdo bude zásadně ovlivňovat veškerou činnost české vlády v nejbližších dnech a týdnech. A lze se důvodně domnívat, že tato vláda bude muset při svých rozhodnutích brát na názory komunistů, bude-li chtít do budoucna ještě nějaká rozhodnutí přijímat, značný ohled.

Za pozornost jistě stojí i fakt, že komunistický poslanec Kováčik citoval ve svém proslovu před hlasováním o nedůvěře Jiřího Dienstbiera. Otázkou zůstává, čím je souznění komunistů s Dienstbierem způsobeno, zda návratem bývalého ministra zahraničí ke svému původnímu přesvědčení či názorovým posunem vyznavačů uhlířské víry směrem k liberálnímu kapitalismu.

Nejtrapnějšími úseky hlasovacího maratónu však byly ty chvíle, kdy se vyslovovali poslanci za US-DEU. Právě oni totiž pomohli přežít vládě existující pouze díky libovůli KSČM, která bude, jak dala i před volbou jasně najevo, podporovat vládu jenom v těch konkrétních případech, kdy se budou její rozhodnutí krýt s komunistickým programem. Z toho vyplývá, že to jsou právě tito poslanci, kdož se stali největšími přisluhovači komunistických zájmů. Zapamatujme si jména těchto novodobých Fierlingrů, jména jako K. Kühnl, T. Fischerová, S. Karásek a další. Ti všichni svou aktivní činností napomohli enormnímu vzrůstu faktického politického vlivu komuinistů. Jejich jména zůstanou do budoucna synonymy v politice tak negativních hodnot jako jsou korytářství a krátkozrakost. Hanba jim.

Neměli bychom ale zapomínat ani na toho, kdo stál za vznikem tohoto uskupení neschopných a všehoschopných, na bývalého prezidenta Václava Havla. Právě teď sklízíme plody jeho zákulisních čachrů prezentovaných jako nepolitická politika, tlustá čara za minulostí a "nebudeme jako oni". Málo kdo má na sílícím vlivu komunistů, kromě našich (v mnoha případech však jejich) novinářů, takovou zásluhu jako on.