Podobenství o kamenité cestě

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 04. 03. 2005

Nejsem asi jediný, kdo s pocity radosti i očekávání přivítal dlouho očekávanou zprávu o dohodě pěti pěti národovecky orientovaných politických stran z 29.1.2005. I já považuji její obsah za maximum v dané chvíli dosažitelného. Věřím, že se může stát dobrým základem pro další prohlubování spolupráce, jejímž konečným cílem musí být parlamnentní zastoupení českých národovců a následné důsledné hájení bytostně českých národních zájmů, jakými jsou například zachování státní suverenity, zastavení imigrace spojené s podporou natality českých rodin, státní podpora (zejména v resortech ministerstev školství a kultury) procesu obnovy národního ducha atd.

Je logické, že užívám-li pojmu "maximum v dané chvíli", musím charakterizovat i obsah k dané problematice vztahujícímu se pojmu "ideální". Tím bych se odvážil charakterizovat takovou dohodu, která by stvrzovala splynutí zmíněných pěti stran v jednu silnou názorově jednotnou formaci s charizmatickou všeobacně uznávanoui osobností v čele. Z napsaného ihned vyplývá, že k ideálnímu stavu máme ještě hodně daleko, neboť jednak zatím chybí nejen onen mnohými vzývaný všobecně akceptovatelný "národní vůdce", ale i názorová shoda má poměrně úzce vymezené hranice, za kterými leží značně široké pole oblastí (a mnohé z nich jsou dosti významné), ve kterých si nejsou programy sbližujících se stran příliš blízké. Je však třeba chápat jednotlivé subjekty, že nechtějí hned při prvních kontaktech ztratit svou mnohdy těžce získanou politickou existenci, zvláště když jsou ještě v čerstvé paměti mnohé nedávné přehmaty nových partnerů a v potaz je nutno rovněž brát všemožné vzájemné antipatie leadrů i aktivistů z dob, kdy ještě potřeba vzálemné spolupráce necenzurovala projevy nepřátelství vůči kolegům nebo byli dokonce konkurenty v rámci volebních sněmů svých stran.

Užil-li bych podobenství, tak mi domluvivší se pětice připadá jako skupinka poutníků, která se hledajíc shodný ideál národní sounáležitosti, řádu, spravedlnosti a morálky sešla po bloudění v hlubokém lese na rozcestí, z něhož vede několik cest. Většinu z nich již všichni z této skupinky několikrát prošli. Jsou to klikaté, avšak umetené úzké cestičky pouze pro jednoho izolovaného cestovatele vedoucí k bludišti slepých uliček, ve kterých čas od času může dojít ke srážce s podobně bloudícím kolegou a z nichž jediná smysluplná cesta je strastiplná a zdlouhavá cesta zpět. Pak je zde ale ještě poměrně široká, ale nesmírným množství kamenů posetá cesta, jež dosud unikala pozornosti poutníků skryta mlhovinou vzájemné nevraživosti, úzkoprsosti a povýšenectví. To je právě ona tak dlouho kýženě hledaná cesta k národní obrodě. Chůze po ní (natož jízda) je však velmi obtížná, mnohdy dokonce téměř nemožná. Ony kameny jsou totiž různé velikosti - od balvanů navalených sem nepřátely (kosmopolity, pseudohumanisty, arogantní státní mocí, posluhovači cizích zájmů a levičáky všech rangů) přes šutry pomluv a lží až ke kamínkům, které sem mnohdy v důsledku své neobratnosti a zaslepenosti svalili za bloudění po stezkách izolace i sami poutníci. Všem je nyní jasné, že bez vzájemné tolerance, spolupráce, velikého nasazení a nezměrné vytrvalosti nelze cestu od kamenů vyčistit. Přitom naši nepřátelé již zpozorovali, že se námi delegovaní poutníci dobrali počátku cesty a snaží se na ni naházet další a další kameny, co to jenom jde. Šutry v podobě lživých a nenávistných článků metají z ultraliberálních střílen různí Do-Dové prakticky pernamentně a účelově je znovu obnovena i práce v lomech na kámen v podobě "nezávislých" soudů, kde je již dokončován nový obří balvan v podobě žaloby kvůli předlužení (sledujme pozorně průběh procesu, na základě tohoto zákona bude třeba jednou možno soudit i současnou vládu). Největší strany pak v současnosti usilují o svalení zřejmě nepřekonastelného balvanu v podobě většinového volebního systému.

Naši cestovatelé nesmí ztrácet ze zřetele i eventualitu, že i v jejich řadách nebo mezi jejich doprovodem mohou být jedinci sloužící nepřátelům společné věci. Osobně se domnívám, že by bylo tedy dobré sepsat čestné prohlášení, v němž by se všichni zainteresovaní zapřísáhli, že nejsou členy ani spolupracovníky žádné netransparentní organizace a že prokáže-li se někdy v budoucnu, že v tomto bodě lhali, svolují k tomu, aby se s nimi nakládalo jako se zrádci se všemi pro toto označení pro ně vyplývajícími důsledky (podobný návrh by měl dle mého směřovat i k ústavě země jako podmínka pro všechny kandidáty do parlamentu ČR či pretendenty na význačná místa v exekutivě, porušení dané přísahy by pak mělo být sankcionováno nepodmíněným trestem odnětí svobody).

Nemohu nezmínit i tu skutečnost, že mám za to, že někteří z našich cestovatelů sebou ve svých tlumocích vláčí i některá závaží, která jim cestu vpřed budou znepříjemňovat a pro která se mnohdy stanou snadným terčem nepřátelských "práčat". Za taková závaží pokládám některá dogmata, jež jsou v národovacké subkultuře "tabu", např. přesvědčení značné části této scény o jakémsi zákulisním spiknutí, přemrštěně negativní hodnocení našeho polistopadového vývoje, přehnané idealizování si Ruska a slovanských "bratrů", až nenávistný vztah k Němcům, atd. Chápu ale, že nastolená témata jsou důvodem širší diskuze a že toto podobenství nedisponuje potřebným prostorem pro jejich podrobnější analýzu.

Poutníci jistě rovněž cítí neodkladnou potřebu vybrat ze svého středu někoho, kdo celou skupinu povede vpřed a bude řídit odklízení kamenů. Je nezbytně nutné mu pro to poskytnout potřebné pravomoci a důvěru. Na druhé straně by však bylo záhodno zároveň nastavit takové mechanismy, které umožní včasné reagování na potenciální omyly vůdce a jeho bezproblémové nahrazení v případě, že se jeho volba ukáže buď omylem nebo jenom krátkodobě prospěšnou. Právě ovzduší otevřené nezaujaté konkurence různých variant postupu je předpokladem úspěchu. Pouze aktuální prospěch celku musí zůstat jediným kritériem přínosnosti toho kterého jednotlivce. Nikdo nesmí mít právo na výsadní postavení na základě "zásluh". Ty totiž zatím nemá téměř nikdo, neboť i to nemnoho, co se časem podařilo, bylo vždy bohatě vyváženo neúspěchy.

Času tedy není nazvbyt, je zapotřebí dohodnout se neodkladně, avšak s uvážením všech alternativ na základním postupu a ihned přiložit ruku k dílu. Pomoci bychom ale měli dle svých možností všichni, kdož máme podobný ideál. Někdo návrhem optimálního postupu při odklízení bugrů, někdo příspěvkem na nákup potřebné techniky, všichni však vysvětlováním a šířením pravdivých informací o započatých pracích.