Pochybná aktivita Reflexu

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 16. 01. 2005

Abych se hned na úvod přiznal, ani já nepatřím mezi odborníky na drogovou problematiku, přesto mi to nedá a jako vcelku pravidelný čtenář týdeníku Reflex musím i já vyjádřit své pochybnosti nejen nad přinejmenším kontroverzní záštitou časopisu Reflex nad akcí s výmluvným názvem "Canabis cup", ale i nad "nezávislostí" veškerých článků, jež v tomto periodiku publikuje na drogové téma J. X. Doležal.

Jsem totiž přesvědčen, že vedení časopisu neuvážilo mnohé souvislosti pořádání takovéto akce a v lepším případě nevědouc, co činí, kývlo na aktivitu zmíněného propagátora "hulení" a spojilo jméno svého periodika s pořádáním této akce. To se ovšem dopustilo vážného (logického i právního) pochybení a lze pouze doufat, že orgány státní moci a správy naleznou tolik odvahy, aby se striktně řídily dikcí zákona a nehledíc na značný mediálně-politický vliv pachatelů po zásluze nejen iniciátora, ale i garanta celé akce potrestaly.

V dnešní době je přeci všem jasné, že výroba a prodej drog (a tou marihuana nade vší pochybnost je) je sice trochu nebezpečný, ale především neobyčejně výhodný byznys. Dealeři tohoto zboží jsou ochotni v každém regionu, městě, čtvrti i ulici prakticky ve velice krátké době dodat smluvené množství a celý kšeft je o to více výhodnější, že se z něj neplatí žádné daně. A jako každé zboží i "marijána" potřebuje reklamu. Není tedy divu, že u nás (stejně jako ve světě) kvůli velice chabé ochraně společnosti před propagací drog nevzniká téměř žádný nový film ze současnosti, aby si v něm "Stars" nedávali "jointa". Zajímavé a hodné pozornosti jsou v této souvislosti především poslední zahraniční studie o propagaci tabákových výrobků poukazující na fakt, že filmové společnosti a některé hvězdy (například Sharon Stone) dostávají štědré dotace za to, že si ve filmu zapálí cigaretu. Máme snad právo se domnívat, že v případě filmových "jointů" tomu tak není. Povšimněme si prosím i té maličkosti, že "filmoví huliči" jsou vždy vykreslováni v přímém protikladu k realitě (např.osobnosti redaktora Doležala, který může sloužit za předpokladu, že nelže a opravdu neužívá tvrdé drogy, jako zářný příklad devastujícího vlivu "marušky" na vzhled a osobnostní charakter uživatele)pozitivně jako bezkonfliktní a pohodoví obyčejní lidé. Vzniká tak všeobecně rozšířená iluze, že "hulit" je prostě "in" a kdo tak nečiní, natož se mu to nelíbí a něco proti tomu dělá, je zabedněnec a konzervativec (v horším případě fašista).

Stejný charakter, na jaký jsme zvyklí ze všech televizních, rozhlasových a novinových reklam, mají i články zmíněného redaktora v Reflexu. Jako by ani neexistovaly důkazy o negativních důsledcích užívání marihuany. Autor sám ji často srovnává s užíváním alkoholu. Nikdy však ve svých článcích neuvádí ty srovnávací ukazatele, v nichž ze vzájemného porovnávání marihuana vychází špatně, např. fakt, že zatímco jakékoli množství alkoholu odbourá organismus nejpozději do 70-ti hodin, pak u jednoho "neškodného jointa" toto trvá až 72 dní (!). Tradičně matoucí je i informování o míře tolerance vůči marihuaně v jednotlivých zemích. Běžný občan pak může být překvapen informacemi o velice tvrdých trestech nejen v Asii a arabském světě za obchod s "trávou", ale i v Německu či USA. Spíše to vypadá, že kromě tradičního Holandska, kde je prodej spojen výlučně s coffee-shopy, se stáváme další zlatou zemí šíření marihuany my. Výrobci a distributoři konopné drogy musejí být z článků v Reflexu určitě nadšeni, vždyť jim zajisté přihrávají nejednoho zákazníka. Otázkou zůstává, zda tak Reflex a J. X. D činí nezištně. Ve hře jsou přeci jenom obrovské částky.

Až do současnosti zůstávala podivnou v dané souvislosti i nečinnost policie a státních zástupců vůči očividnému porušování zákona o ochraně před toxikománií. Nebo že by orgány státní moci a zprávy vůbec bující trh s drogami nezaregistrovaly? Je potřeba bedlivě sledovat, jak s trestním oznámením na Reflex a propagačního pracovníka Doležala naloží orgány k tomu určené. Případ je to totiž bezprecedentní, neboť organizátoři tím, že vyhlásili anonymní soutěž umožňují soutěžit i dětem. Vyzývají přitom k pěstování a šíření drogy, čímž logicky naplňují skutkovou podstatu trestného činu dle $188a zákona č. 140/1961 Sb.

Způsob řešení této kauzy bezpochyby na dlouhá léta ovlivní justiční praxi v dané oblasti. Buď zůstaneme zemí, ve které si mafiánské skupiny vcelku nerušeně provozují za podpory vlivných médií a vybraných "osobností" svůj pochybný byznys, nebo se zase o krok posuneme blíže k zemím, kde právo platí pro každého a kde hodnota zdravého lidského života stojí výše, než obchodní zájmy mafiánů a osobní sláva mediálních manipulátorů.