Není to všechno jenom vtip?

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 02. 08. 2004

Již vícekrát v historii se situace na naší politické scéně jevila současníkům jako absurdní, ba dokonce jsme měli za hlavu státu i prezidenta, který kromě jiného získal celosvětový věhlas psaním absurdních dramat (ba i jeho způsob vykonávání prezidentského úřadu lze v mnohém jistě právem označit za absurdní, zejména vezmeme-li v úvahu, že až příliš často reálné výsledky jeho činnosti byly přímo protikladné proklamovaným záměrům) a naše zem byla nejednou označována jako Absurdistán. Povaha nynější vládní krize a konání jejích jednotlivých aktérů pak povědomí o jisté nutné absurdní linii našeho politického života pouze posilují. Stačí jenom vzpomenout očividný protiklad vychvalované čestnosti odstoupivšího premiéra v souvislosti s jeho přechodem do funkce evropského komisaře.

A co teprve pravděpodobný nový premiér! Jistě nebude šetřit sliby, kterak bude hájit zájmy prostých lidí, potírat korupci a psosazovat zákonnost. Až budou média zjišťovat názory občanů na novou vládu a jejího premiéra, bylo by dobré dát mikrofon i panu Liboru Ludíkovi. Ano, správně,on je ten nebohý majitel louky, na které nerušeně probíhá mejdan pod názvem Czech-tech. Blbou štafáž celé akci, při níž dochází k flagrantnímu porušení hned několika zákonů (o ochraně soukromého vlastnictví, ochraně životního prostředí, ochraně před šířením toxikomanie, hygienických zákonů), totiž dělají podivní čumilové ve vcelku nových slušivých uniformách s nápisy "Policie České republiky". Jejich neschopnost zjednat průchod zákonnosti, to jest v prvé řadě zabránit dalšímu pokračování akce (vše je přitom tak jednoduché, stačí pouze zabavit pořadatelům zdroj energie a je po srandě) a poté vypátrat a předat justici organizátory, by v normální společnosti byla sama o sobě důvodem k odvolání ministra vnitra. Ne tak u nás. Co jiného, než právě ona tolik nám vlastní obliba absurdna, může stát za tím, že ambiciózní politik, který v poslední době tolikrát selhal (nebyl právě on zodpovědný za mediální obraz ČSSD před eurovolbami?) je rozhodujícími médii vyzdvyhován za vyjednávací schopnosti a komunikativnost. V praxi jsme pak všichni, včetně postiženého pana Ludíka, konfrontováni s mediálním obrazem úspěšného a dle všech dosažitelných průzkumů veřejného mínění i oblíbeného politika.Jaký to paradox, naše veřejnost přitom nepochopitelně přechází skutečnost, že v Boněnově tak katastrofálně neschopná policie byla v posledních několika letech právě v kompetenci budoucího vládního lodivoda?

A že výčet absurdit spojených s tvorbou nové vládní sestavy není konečný lze doložit dalšími jmény. Třeba Karel Kühnl coby ministr obrany. Neskví se pod nevydařenou smlouvou o společném podniku Aera a Boeingu z 30. 3. 1998, která obsahovala pro stát neobvykle nevýhodné podmínky a zbavovala americkou stranu veškerého podnikatelského rizika, právě jeho podpis? V zemi s fungujícími kontrolními mechanismy by nutně byla osoba spojená s takovýmto úletem nejen terčem intenzivního šetření, ale do budoucna i diskvalifikovaná pro aktivity přicházející jakkoli do styku se zadáváním veřejných zakázek. A u nás? Klidně se může v brzké době vrátit na "místo činu" v titulu ministra zodpovědného za další osud českého vojenského letectva. Věnujme v této souvislosti bedlivou pozornost všem krokům nového ministra v dané oblasti.

Sama o sobě absurdní je i dosavadní politická kariéra nepostradatelného ministra kultury Pavla Dostála. Již tím, že je to patrně jediný "disident", který zastával i v dobách tuhého komunismu poměrně slušně ceněnou pozici v regionální kultuře, se vymyká tehdejším zvyklostem. Jeho schopnost přežít navzdory evidentním neúspěchům v práci (stačí vzpomenout pouze, že do jeho kompetence patří i Česká televize) ve funkci všechny premiéry se může v budoucnu stát vděčným námětem pro knihu či film.

Kampak se však v absurdnostech všichni čeští politici dohromady hrabou na naše novináře! Kdepak, naši investigativci se pány ve vládních i parlamentních limuzínách v absurdnostech trumfnout nenechají. Takové blamáže, jakou je několikadenní informování o Czech-techu založené na výmyslech samozvaného "mluvčího organizátorů", totiž nejsou snad ani tolik vysmývaní čeští politici napříč politickým spektrem schopni ani kdyby se sebevíc snažili. Jakkoli k nim můžeme mít mnohé výhrady, tak zas takoví joudové, jakými se v souvislosti s technem v Boněnově ukázali zpravodajové médií rozhodujících pro tvorbu veřejného mínění, čeští politici zase nejsou.