Příklad ze Slaného

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 12. 07. 2004

Patrně nejpozitivnější zpráva právě uplynulého týdne přišla ze středočeského města Slaný. Vedení tamní radnice nic nedbalo na nářky všemožných pseudohumanistických ochránců práv netáhlů a parazitů a rázně zakročilo proti jejich chráněncům, když uplatnilo princip takzvané nulové tolerance. Notoričtí neplatiči byli nejprve přemístěni do holobytů a po té, co ve svém dle své logiky nejúspornějším stylu bydlení pokračovali, nemilosrdně vystěhováni na ulici. Mnozí si možná vzpomínáte, jaký nastal poprask. Čelní představitelé úřadů, důvodem jejichž existence je z našich daní placená ochrana těch, kteří sami na sociální stát nechtějí přispět ani padesátihaléřem, se exhibovali v médiích, kterak že to jsou pošlapávána práva našich asociálů. Stačí pouze vzpomenout na tehdejší aktivitu šéfa snad nejzbytečnějšího úřadu v zemi - "mladého Zápotockého" Motejla.

A situace po roce? Poplašné zprávy stylu senátora Bárty se samozřejmě nevyplnily. Nikdo nezemřel hladem a nikdo neumrzl. Ba právě naopak, bývalí neplatiči se mění ve spořádané občany, vracejí se do holobytů a začínají si bydlení zde platit. Dávky se ve Slaném na rozdíl od mnohých jiných českých měst tak používají na to, k čemu jsou ze své podstaty určeny. Jsem přesvědčen, že "slánský postup" je přínosný i pro samy postižené. Nechci se pouštět do přílišných fantazií, jisté však je, že prostředky, jež jsou nyní nuceni uvolňovat na normální úhradu bydlení, jim nutně scházejí na pořizování těch požitků, jež jim ve své podstatě dosud škodily. Míním tím hrací automaty, cigarety, alkohol, možná i drogy.

Slánský příklad není pozoruhodný pouze z regionálního pohledu. I na státní úrovni totiž dosud převládá představa, že činorodí a státu prospěšní jsou povinni se o výsledky své práce dělit nejen se společensky neúspěšnými, ale i s těmi, kteří odmítají jakoukoli snahu se pokusit zajistit si prostředky pro své žití sami svou aktivitou. Tato tendence je při tom škodlivá pro obě strany. Přispívající přicházejí o prostřeky, jež by mohli využít k tvorbě nových hodnot i pracovních míst, příjemci si zvykají na sice skromnější, avšak stále vcelku pohodlný způsob přežívání ve stylu "prasete v chlívku", neuvědomujíc si, že na každé čeká "porážka" třebas i v podobě společensky-adaptačního a morálního rozvratu.

Ovšem přílišné sociální ohledy v české politice nejsou nic nového. Podobný systém platil již za vychvalované Masarykovy první republiky. Právě u osoby našeho prvního prezidenta, přesvědčeného socialisty, lze totiž nalézt kořeny oné převládající levicově-liberální orientace české společnosti, jež nám v budoucnu přinesla nejednu krušnou chvilku a stále je onou pověstnou žábou na prameni, která brání rychlejšímu rozvoji naší společnosti. Dnešní situace je pouze o to horší, že v současnosti neexistuje na rozdíl od například tehdejšího agrárního Venkova či národně-demokratických Národních listů žádné široce rozšířené svobodné médium, které by bylo orientováno pravicověji. Stále čekáme na OSOBNOST, jež najde tu odvahu a proti dominující liberálně-levicové tradici postaví PROGRAM preferující přičinlivé a zodpovědné a donucující alespoň v minimální míře se zapojit i dosud parazitující. Slánský příklad ukazuje, že to jde.