Opatrně s lidskými právy

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Z domova, Vydáno dne: 19. 04. 2004

Kdykoli se náš bývalý hradní intrikán a excentrik začne polititicky reaktivizovat je třeba být ve střehu, jakou kulišárnu sám nebo ve spolupráci se svými vlivnými blízkými chystá. Možná jsem proti Václavu Havlovi příliš zaujatý, ale asi to bude tím, že mne zkušenost naučila, že říká-li A, výsledkem jeho činnosti bude na 99% B a je dost pravděpodobné, že i Z. Typickým příkladem budiž jeho "antikomunismus", kdy odmítl nabídku Karla Kryla, který se chtěl politicky angažovat. A to na hradě působilo okolo 400 "poradců", z nichž mnozí byli bývalými agenty StB.

Havlovy aktivity přitom působí nekontroverzně. Pravdu říkajíc, o situaci v Barmě toho vím málo a je dost dobře možné, že tam opravdu k závažnému porušování lidských práv dochází a každé upozornění na tento stav má svoji váhu. Pochybnosti však vyvolává právě osobnost toho, kdo na situaci v Barmě, a nejen tam, upozorňuje. Mám totiž v dobré paměti podobnou starost tohoto několikanásobného pretendenta na Nobelovu cenu míru o situaci v Kosovu. Nedomnívám se, že by tamní současná situace byla z hlediska lidských práv lepší, než tomu bylo před vyslyšením výzev těch, kteří se o porušování charty OSN v této jugoslávské provincii tak zajímali. Ba právě naopak, mám za to, že dílčí excesy byly nahrazeny vyvražďováním a vyháněním veškeré srbské populace za téměř nečinného přihlížení "mírových sil" a při úplné mlčenlivosti Havla a jemu podobných.

Nejinak tomu patrně bude i s tolikrát propíraným Běloruskem. Nepochybuji o tom, že i tamní režim má ke svobodě a demokratickým standartům daleko. Otázkou však je, zda je v dané oblasti jediný, neřku-li nejhorší. Pro ty, kdož tomu věří, doporučuji poslední knihu druhdy ceněného A. Solženicyna Rusko v troskách popisující stav demokracie a dodržování lidských práv i v dalších postsovětských republikách. Je známo, že autor již při svém příjezdu na Západ příliš netěšil tamní liberálně levicové intelektuály a kdo si knihu přečte, pochopí, proč je kolem jeho posledních aktivit takové ticho po pěšině.

Z hlediska Listiny základních lidských práv a svobod ovšem není svobodnou a demokratickou zemí ani Česká republika. V ostrém rozporu s proklamovanou svobodou názoru a přesvědčení je totiž existence politických vězňů u nás. Na základě jednostranného používání paragrafu o "podpoře a propagaci" jsou občané státu (a i pravicoví extremisté jimi jsou!) nejednou kriminalizováni nikoli za to, co provedli, nýbrž i za to, co řekli, či dokonce za to, jak vypadají. Jejich názory nám mohou být po zásluze tisíckrát odporné, ale za situace, kdy je komunistická strana v parlamentu a její lídři se běžně exhibují v masmédiích je věznění lysohlavých pomatenců nepřijatelné. Zvláště okatá je nespravedlivost tohoto přístupu ve srovnání s přístupem soudu ke kauze mladého komunisty Pěchy, který vyzýval k fyzické likvidaci širokých vrstev obyvatelstva a byl nezávislým soudem za tuto svou činnost shledán nevinným, neboť má přeci právo na názor. A slyšeli jste kdy upozornit na tento očividný rozpor Havla, Uhla, Jařaba či někoho z dalších lidskoprávních bijců? Osobně si myslím, že právě oni jsou pro naši svobodu a demokracii spolu s komunisty daleko nebezpečnější než neonacisté. Mají totiž na rozdíl od nich nezanedbatelný společenský vliv.