Rozhovor s Romanen Giertychem

Autor: Národní myšlenka <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Reportáže, Vydáno dne: 05. 05. 2002

Roman Giertych nezapře, že pochází z rodu, jenž dal Polsku celou řadu významných osobností, historiků, spisovatelů, politiků. Přes své mládí (narozen roku 1971) se už dnes stal tento poslanec sejmu a člen vedení Ligy polských rodin (LPR), jejíž volební úspěch loni zaskočil všechny odborníky, jednou z nejvýraznějších osobností polského nacionalismu. Média mu věnují mimořádnou pozornost: jako člen parlamentní komise, jež má na starost přibližování Polska EU, projevil dostatek vůle a odbornosti a přesnými poukazy na právní zmetky, jež komise dosud bez přítomnosti skutečné opozice s klidným srdcem propouštěla do sněmovny, její činnost výrazně zpomalil; v polském liberálním tisku se dokonce objevila informace, že členové této komise byli zděšeni, když zjistili, že někdo projednávané návrhy vůbec čte. V Evropě zase začíná Giertychova osoba budit obavy, neboť je podezříván z budování silné protiunijní fronty, jejíž vliv navíc v poslední době citelně roste.

Nyní vám Národní myšlenka tedy přináší s tímto právníkem, historikem, politikem a autorem několika známých knih, v nichž naznačil směr, jímž by se měla národní pravice v cestě za úspěchem ubírat, rozhovor. Poděkování za jeho zprostředkování míří k našim přátelům a čtenářům z LPR.

Když jsem krátce po loňských volbách mluvil s některými svými polskými přáteli, vesměs novináři, zdáli se být výrazností volebního úspěchu vaší strany poněkud překvapeni. V čem spatřujete příčiny tohoto úspěchu?

Prvotním a nejzávažnějším důvodem úspěchu LPR bylo sjednocení sil, které po mnoho let bránily polské národní zájmy jednotlivě. Teprve zahájení spolupráce těchto skupin přineslo ovoce v podobě zisku důvěry většího počtu voličů. Společný a konkrétní program jak se vymanit z krize, v níž se obecně Polsko nalézá, přijalo mnoho voličů za vlastní a rozhodlo se podpořit nás svými hlasy. Tento úspěch by nebyl možný bez předchozí kompromitace předcházejících vlád, těch levicových stejně jako pravicových. Polský národ, unavený neustálými experimenty politiků liberální a euroentuziastické orientace, nalezl v Lize polských rodin svou alternativu.

Vy sám jste nakonec kdysi ve své knize "Kontrarevoluce mladých" podrobně popsal cestu, jež by podle vás měla vést k politickému úspěchu. Podařilo se vám při vaší cestě do parlamentu skutečně těmito zásadami řídit i v praxi?

Předpoklady obsažené v "Kontrarevoluci mladých" se staly politickým plánem organizace, z níž vycházely - Všepolské mládeže. Po celé roky tato mládežnická organizace realizovala pod mým vedením tento plán. Bez toho by LPR nikdy nevznikla. Aktivisté Všepolské mládeže, zformovaní podle předpokladů "Kontrarevoluce mladých", se stali v období voleb hnací silou Ligy. A jsou jí stále.

Česká veřejnoprávní televize, která s velkou chutí pro své diváky cejchuje různé politické organizace nálepkami podle jejich politické závadnosti či nezávadnosti, projevila ve vašem případě určitou ideologickou bezradnost a označuje vaši stranu za populistickou. Jak byste ale LPR nejlépe charakterizoval vy sám?

Já se skutečně bavím takovým vymezením LPR jako "populistické", zvlášť v době, kdy vláda, média a většina stran pěstují extrémní demagogii hlásaje tezi, že vstup Polska do Evropské unie vyřeší všechny problémy naší země. Zpět k otázce, Ligu polských rodin považuji za moderní organizaci, ať už jde o program nebo metody činnosti. Za necelý rok existence se Liga stala velkou organizací s mnoha tisíci členy, mezi veřejností stále roste její podpora. Snažíme se vypozorovat nejvážnější problémy Poláků a zohlednit je v našem programu. Bráníme zájmy Poláků a stavíme je rozhodně výš než zájmy cizinců, zahraničních společností a mezinárodních organizací.

Jak se k vaší straně stavějí polská média hlavního proudu?

Většina médií v Polsku je liberálně orientována, z čehož pak vyplývá rozhodná nechuť vůči Lize polských rodin. Často se setkáváme s mediálními útoky na naši stranu, pomluvami, lžemi, nerovnoprávným přístupem nebo dokonce zamlčováním našich stanovisek v mnoha závažných záležitostech.

Na jaké úrovni je v Polsku svoboda slova a politického přesvědčení?

V Polsku je právo na svobodu slova občas, i když ne často, porušováno. Existují organizace, které se ve jménu "války s fašismem" pokoušejí omezit svobodu slova pravicovým a národoveckým organizacím. Ani ne před dvěma lety polské Ministerstvo kultury stáhlo z Frankfurtského knižního veletrhu knihy mého dědečka a otce s absurdní výtkou, že jsou antisemitské. Také v několika posledních měsících jsme zde v Polsku měli případy zabavených knih polských vědců, jimž byl také vyčítán "antisemitismus".

LPR bývá někdy podsouváno, že je nepřátelská vůči demokracii, někteří členové vaší strany však ve svých vyjádřeních říkají, že tomu tak není, že se jen snažíte vést boj proti "totalitní demokracii". Mohl byste vysvětlit, co si pod tímto pojmem představujete? Jaký politický systém by podle vás byl pro vaši zemi ten ideální?

Obvinění o "nepřátelích demokracie" nelze brát vážně, když přicházejí od politických protivníků LPR. A co se zřízení týká, upřednostňujeme demokracii, ale se silnou výkonnou vládou.

Názor na vaše stanovisko k Benešovým dekretům a vstupu Polska do EU si čtenáři mohou velice snadno udělat ze zveřejněného projevu sami. Velice znepokojivou a pro mnohé čtenáře zcela novou informací je však vaše tvrzení o tom, že by si SRN mohla dělat po vstupu do EU nárok na západní polská území. Myslíte si skutečně, že je toto nebezpečí reálné? Není ve vašem projevu použito spíše jako strašák, jenž má Poláky odradit od podpory vstupu?

Ohrožení po válce získaných polských zemí je skutečně reálné. V německé ústavě opravdu existuje článek o hranicích SRN ve stavu z doby před II. světovou válkou. Velice aktivní jsou německé spolky vysídlenců s takzvaným Spolkem vysídlenců Eriky Steinbach v čele. Tyto skupiny vystupují s požadavky na vrácení majetku nacházejícího se na polském území. Již nyní vykupují Němci přes nastrčené lidi velké plochy půdy v západní a severní části naší země. Takže rozhodně nejde o nějakého našeho strašáka, ale o reálné ohrožení suverenity a územní integrity naší III. republiky.

Hovoříte také o posílení spolupráce Polska se zeměmi, jež nejsou dosud členy EU, např. Ukrajinou, Českou republikou, Maďarskem… Jak byste si tuto spolupráci konkrétně představoval a na které oblasti především byste se zaměřil?

Zastáváme názor, že by vlády středoevropských zemí, místo aby násilně a po kolenou vstupovaly do Evropské unie, měly položit větší důraz na spolupráci s dalšími zeměmi tohoto regionu. Státy středovýchodní Evropy jsou na podobném stupni hospodářského rozvoje, setkávají se s podobnými problémy, ohroženími a potřebami. Myslíme si, že utužování spolupráce mezi nimi by mohlo vést až ke vzniku mezinárodní organizace, jež by mohla ve střední Evropě určit alternativu k Evropské unii. Tato organizace by nevedla k politické, ale pouze hospodářské integraci zemí našeho regionu. Tak by mohly jednotlivé země získat prospěch z mezinárodní hospodářské spolupráce bez ohrožení suverenity, kdy by těmto zemím byly ponechány úplné kompetence ve sférách zahraniční a obranné politiky, bez vměšování do jejich tradic či kultury.

Vaše úspěchy dávají českým vlastencům naději, že se situace může i u nás jednou zlepšit. Co si myslíte o možnostech vzájemné spolupráce provlastenecky orientovaných organizací z různých zemí, třeba právě z České republiky a Polska?

Zajisté, spolupráce mezi vlasteneckými organizacemi z různých zemí a zvláště z Polska, Čech a dalších zemí, které jejich vlády směřují k integraci s EU, je nanejvýš žádoucí. Naše organizace jsou povinny organizovat společné konference, vypracovávat společná stanoviska tak, aby co nejjasněji ukázaly, že v kandidátských zemích existují silné organizace stavějící se rozhodně proti vstupu svých zemí do EU, výprodeji půdy nebo celých odvětví národního hospodářství.

Závěrečná otázka: jaký je váš odhad budoucího vývoje situace co se týká vlivu provlasteneckých organizací na politiku vlastních zemí? Jaký vývoj lze asi tak očekávat v Polsku?

Několik let už je možno v celé Evropě pozorovat nárůst významu vlasteneckých sil. Domnívám se, že v nejbližších letech mnoho vlasteneckých organizací v Evropě získá větší vliv na situaci ve svých zemích. Veřejnosti v evropských zemích se přestává líbit spěch euroliberálů k vytvoření jediného superstátu na našem kontinentě. Po posledních volbách hovoří vlastenecké síly v Polsku silným a zvučným hlasem, ukazujíc Polákům, v čem spočívá náš národní zájem. LPR se od počátku svého působení v sejmu snaží ukázat alternativu k současným vládám. Musím přiznat, že se naše parlamentní práce setkává s velice pozitivní odezvou ze strany mnoha Poláků. V posledních měsících je možno vypozorovat rozhodné zvýšení popularity LPR a předpokládá se její další nárůst. Zvláště v kontextu očekávaného referenda o vstupu Polska do EU se lze nadít polarizace veřejnosti na vlastence, reprezentované Ligou, a kosmopolity.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho štěstí. Svou bitvu vedete nejen za svobodné Polsko, ale i za nás.