Přemítání o rasismu a spravedlnosti

Autor: Miroslav Červenka <mcervenka(at)karneval.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 12. 07. 2001

V poslední době bylo hodně papíru popsáno o integraci Romů do české společnosti. Stát i orgány místní správy věnují této problematice zčásti i pod tlakem samozvaných "ochránců lidských práv " velkou pozornost. Kdekoliv se sejde několik osob té správné barvy pleti a vymyslí název jakékoliv organizace, už jsou na cestě peníze na činnost. Co na tom, že v čele takovýchto organizací stojí často lidé nevalné pověsti - s dluhy, někdy i dokonce v minulosti několikrát trestaní?

Co na tom, že obdržené prostředky nebudou nikdy vyúčtovány ? Hlavně aby nikdo nemohl říci či naznačit, že se nevyšlo dostatečně vstříc této neuvěřitelným způsobem stále více protěžované menšině. Proč se jedné etnické skupině vytvářejí životní podmínky pro ostatní občany nedostupné?

Romské děti mají například k dispozici romské poradce. Prý z důvodu odlišných návyků a kulturních rozdílů. Přesto však jsme často svědky, že tyto děti chodí do školy nepřipravené, navštěvují-li vzdělávací zařízení vůbec. Jak k tomu však přijdou například děti Vietnamců? Těžko předpokládat, že jejich tradice a kultura je totožná s naší. Často se pak stává, že jejich rodiče vůbec neovládají český jazyk. Přesto se však v drtivé většině vietnamské děti na své školní povinnosti dobře připravují a i bez státem placených vietnamských poradců dosahují v průměru výsledky nesrovnatelně lepší než děti romské.A jak k tomu přijdou české děti ? Co si mohou myslet, když jsou odmala svědky neustálých snah přistupovat k jejich snědším spolužákům s daleko větší mírou tolerance a pochopení?

Postupem času pak Romové nabývají přesvědčení, že jsou něco extra. Při jakémkoli problému totiž stačí vytáhnout slovo rasismus a jakákoli kritika jejich činnosti se ihned obrací vůči stěžovateli. Za rasistu je promptně označen hostinský, který nechce obsluhovat hosty, kteří mu opakovaně nezaplatili a činili v lokálu výtržnosti ( co naplat, že jiné Romy běžně obsluhoval), za rasisty jsou označováni policisté zasahující čas od času proti romské kriminalitě a za rasistu je především označován každý, kdo na uvedený stav poukazuje.

Dle mého soudu se takovýto přístup zejména státních orgánů a médií v konečném účtování vymstí. Málokdo se sice odváží na takto cílenou a systémovou nespravedlnost poukazovat, skrytá nevraživost mlčící většiny však s každým dalším případem nespravedlivého přístupu nepochybně vzrůstá a vytváří stále vyšší překážku pro integraci i té časti romské komunity, jež vede slušný a spořádaný život. A život těchto lidí nepochybně není jednoduchý. Z jedné strany se snaží v co nejvyšší míře zbavit svého napojení na onu problematičtější část svého etnika, z druhé strany se velice často střetávají s odtažitým postojem většinové populace. Takovéto rodiny musí dnes a denně svým příkladným životem usilovat o změnu obecného náhledu na romskou pospolitost.Avšak asociální chování nepřizpůsobivé části Romů a jejich plošné protěžování ze strany státu, médií a orgánů místní samosprávy staví před mnohé snažící se slušné Romy stěží překonatelné překážky.

Z výše napsaného je nasnadě, že pro zmírnění začasté nepřátelského postoje vůči Romům současná státní a mediální kampaň nemůže mít úspěch (a mnohdy bude i kontraproduktivní), dokud nebude vedle štědré podpory doprovázena i častou kontrolou a selektivním přidělováním prostředků pouze těm organizacím a sdružením, jež je nejen využijí k vyhrazeným účelům, ale toto i hodnověrně prokáží.Nejvíce pro omezení negativního náhledu veřejnosti na své etnikum mohou udělat však sami Romové, a to zejména tím, že stále větší procento z nich se bude snažit vést slušný a spořádaný život.