I. N. R. I. - duchovní dílo, nebo hrubá postmoderna?

Autor: Oldřich Kubíček <(at)>, Téma: Kultura, Vydáno dne: 17. 04. 2001

Bettina Rheims a Serge Bramly, Galerie Rudolfinum 16. 2. - 6. 5. 2001

V pražské galerii Rudolfinum probíhá od 16. února do 6. května kontroverzní a mnohými kritizovaná fotografická výstava nesoucí název I. N. R. I. Autory jsou francouzská fotografka Bettina Rheims a její krajan, spisovatel, filosof a fotograf Serge Bramly. Výstava vzbudila nikoli neoprávněnou kritiku a nesouhlas především ze strany katolíků a konzervativněji smýšlejících lidí. Tak například francouzská konzervativně pravicová strana Národní fronta podala proti jejím autorům žalobu a na základě soudního rozhodnutí nesmí být výstava dnes ve Francii publikována. Podobnou nevoli vyvolalo toto šokující dílo i u nás. Jedná se o to, že autoři si vytkli za cíl spodobnit příběhy Nového zákona zasazené do dnešního světa. Ježíš Kristus a jeho učedníci tak často bývají zobrazeni jako rastamani, Panna Maria vystavuje své ženské vnady v necudném oblečení a celý ráz projektu je jeątě navíc velice nevkusný a kýčovitý. Autoři se netají snahou propůjčit fotografiím formu novodobého reklamního průmyslu, kdy se podstata novozákonních příběhů jeví jako odosobněná fraška. Není tedy divu, že lidé, kteří si jeątě dokážou vážit tradiční kultury a toho co ji po dlouhá staletí vytvářelo, se dnes cítí krajně pohoršeni.

"Už nám nic nepřikazuje, jakým směrem se v estetice ubírat," říká Bramly a s pocitem nevázané "svobody" pro svůj příběh volí syntetický svět módy a reklamy, svět, kde i utrpení jeví se jen jakousi oplzlou pózou, tak vzdálenou od skutečného života, který má svůj základ právě v utrpení Kristově. Dochází tak k paradoxu a to v tom smyslu, že se do veskrze lživého světa používajícího jazyk billboardů či soudobých reklam, kde pro utrpení a Krista není místo, uměle implantuje právě Jeho příběh. Takto zvolený postup vychloubající se svobodně zvolenou estetikou pak působí dojmem jakéhosi falešného divadla. Všechna krev, mateřská láska, nevinnost - to vše jsou jen falešná gesta herců s tupými, neduchovními tvářemi. A v tom je hlavní nebezpečí celé expozice: v citlivém divákovi budí totiž pocit falešnosti celého Kristova příběhu i Jeho mesiášství.

Tvůrci se odvolávají na umělce, kteří v minulých dobách zpracovávali Kristovo téma. Zde je nutné si uvědomit zásadní rozdíl v přístupu starých mistrů a umělců typu Rheimsové a Bramlyho. Rozdíl je především v motivech, které je k zpodobňování Krista vedou. Zatímco u prvních šlo o oslavu Kristova božství, u druhých jde, jak sami říkají, o vytvoření "super pop-ikony" Ježíše, který by se mohl vyrovnat Jimymu Hendrixovi. Jde tedy o vytvoření prázdného idolu. A právě tato prázdnota hovoří z jejich úst, když se připojují k Římanům křižujícím Krista a v rozhovoru pro MF Dnes říkají: "My Krista také nechceme velebit." Neboť ani oni, stejně jako Římané nevěří v Jeho božství a křižují Jej svou výstavou "nanovo".