Další zářez na pažbě

Autor: Národní myšlenka <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Uvahy, Vydáno dne: 20. 11. 2000

Tak jsme si mysleli, že už to máme nějakých deset let za sebou, že amnestování vrahů je cosi co skončilo spolu s porevoluční euforií. Stálo to tehdy tolik životů co menší občanská válka a my si naivně mysleli, že od té doby se odpovědný činitel přece jen poučil. Pravda, podivovali jsme se a podivujeme se dodnes některý dalším podivným amnestiím, tu ji dostanou recidivisté, kteří zbili politika, tu zase Afričan, který fikaně natáhl Telekom o pár set tisíc.

Kroutíme nad tím hlavou, ale vždy se s tím nakonec nějak smíříme. Horší už je, když dostanou amnestii lidé, kteří cpou naše děti drogami, to nám zůstává rozum stát, přesto už ze zvyku a z pocitu běžnosti takových podivných machinací s privilegiem udělování mislostí přejdeme nakonec i to. Propuštění zločinci však žijí mezi námi, jsou tu a ohrožují nás, ať už jsme byli pro nebo proti jejich omilostnění. My nemůžeme nijak zvlášť chránit sebe a své rodiny, nežijeme v nedobytných pevnostech obklopeni ochrankou, nechodíme do práce v neprůstřelných vestách, nemůžeme si to dovolit. Když pak opět dojde k překvapivému amnestování skutečného vraha, můžeme se cítit jen jako nazí v trní.

A nejen my. Nejsme jediný stát na světě, nežijeme ve vzduchoprázdnu. Propustí-li naše věznice nebezpečného zločince, může poměrně lehce dojít k tomu, že se jeho příští obětí stane příslušník jiného národa přímo ve svém vlastním státě. Je-li však vrahem člověk propuštěný na základě amnestie presidenta České republiky, je to mezinárodní ostuda.