Takový šedý pavouk... Pohádka nejen pro děti

Autor: Národní myšlenka <redakce(at)narmyslenka.cz>, Téma: Fejetony a básně, Vydáno dne: 01. 10. 2000

„Tati, tati! Kam nás dneska vezmeš na výlet? Slíbil jsi nám to.“ To jsem si zas dal, uvažoval jsem v duchu. V zoologické jsme byli minule, do muzea je nedostanu. „Víte co?“ rozhodl jsem se náhle, „Chcete vidět největšího pavouka na světě?“ A bylo to.

Zavedl jsem vás dnes všechny do jednoho velkého domu se spoustou všelijakých místností a místnůstek. V každé takové místnosti či místnůstce je podobný nábytek a vůbec všelijaké jiné vybavení, místnosti jsou si podobny jako vejce vejci. Chcete se do nějaké z nich podívat blí ž a poznat jejich obyvatele zblízka? Nu, nic nám nebrání, abychom tak neučinili. Tak se třeba podíváme sem …

Levný koberec z umělé hmoty, pár skříní se spoustou papírů u holých bílých zdí, další spousta papírů na stole s počítačem, jedno okno propouští do místnosti pár sporých slunečních paprsků, které osvětlují to, co sedí na židli u stolku a zuřivě buší do klávesnice počítače. Ano, je to on, obyvatel této místnosti, velký šedý pavouk, podivný pavouk s dvěma nohama místo osmi, bez klepítek a hlavohrudi, ale je to přesto pavouk. Zuřivě tluče něco do počítače a podivně se přitom pošklebuje.

To je tedy ta stvůra, tady je centrum oné pavučiny! Tento tvor, vládce pavučiny, otravuje denně milióny mozků jinak slušných a poctivých lidí. Působí na jejich myšlení, ohýbá je podle své potřeby, likviduje bez slitování ty, kteří si dovolí postavit se proti.

Štve lidi proti sobě, vyvolává nesmyslné a zcestné konflikty, působí zmatky a pozdvižení všude tam, kde se mu to hodí. To není obyčejný pavouk, který své oběti vysává z hladu, tenhle tak činí pro své vlastní potěšení, z vlastní nesmírné podlosti, z komplexu méněcennosti, z nenávisti ke všemu, co snad jen zdánlivě zaručuje nějaký řád a pořádek, ze závisti, ze vzteku. Je to stvůra, před kterou je třeba mít se na pozoru, jinak vás semele, očerní před miliony nevědomých, kteří vás pak budou obviňovat z toho, co jste nikdy neudělali. Nemůžete se nijak bránit, nemůžete dělat vůbec nic. Pavouk ze své kanceláře tahá za nitky a zamotává vás do svých sítí stále víc a víc, až vás nakonec vysaje, zneškodní či úplně předělá k obrazu svému.

Pavouka nemů žeš zastavit. Sám se sice občas naoko pohádá s těmi, kteří mu sami čas od času přihrají tučné sousto, ale nikdy proti nim nic nepodnikne. Taková drobná škádlení mu jen zvýší popularitu mezi nevědomými a pavouk to dobře ví. Je totiž takřka vševědoucí. Ví o všem, co se kde stalo, a ví co a jak se tam stalo, i kdyby se stal nějaký trestný čin, pavouk zná odpověď na všechny otázky dřív, než policie vůbec zahájí pátrání. Často se sice splete, to je mu ale úplně jedno, obě ť omylu je už v té době dávno rozcupována na kousky a to je to, co mu dává onen bla žený pocit sebeuspokojení.

Je to rozený komediant. Neustále chce být vidět, cpe se do televize, žvaní o věcech, jimž vůbec nerozumí, ale je rád, že ho ostatní poslouchají a přikyvují jeho nesmyslům.

To pavouka velmi bla ží, příjemně to ztišuje jeho komplexy, ale hned po skončení vysílání běží do své kanceláře a dál spřádá svou pavučinu nenávisti. Ví, že se ho společnost již nikdy nezb aví.

„Tati, já se bojím! Je strašně hnusnej!“ „Neboj, už půjdeme“, řekl jsem a opatrně zavřel dveře s velkým nápisem DNES.