Národní myšlenka

17. července tomu bude 70 let od chvíle, kdy španělské nacionalistické oddíly pod vedením generála Francisca Franca y Bahammonde zahájily v Maroku vzporu proti republikánské vládě, která se bleskem rozšířila po celém pyrenejském poloostrově a předznamenala více než tři roky trvající konflikt. Čtyřicet let železné opony a komunistická interpretace dějin způsobily, že jiný než tehdejší mocí proklamovaný výklad dějin Španělska v letech 36-39 a roků následujících, nebyl absolutně možný. Dnes však můžeme říci, že realita toho, co se tehdy ve Španělsku dělo, v žádném případě neodpovídá tehdejšímu mýtu o střetnutí sil dobra (republikánská vláda podporovaná SSSR) a zla (frankisté podporovaní fašistickou Itálií a nacistickým Německem). Jisté je, že celková situace tehdy ve Španělsku již delší dobu k tvrdému ideovému střetnutí spěla a také to, že na obou stranách zasáhly totalitní mocnosti (Třetí říše a SSSR), které sledovaly převážně vlastní mocenské zájmy.

Tak se můžeme v novinách dočíst, že „Fotbalový svět Zidanovi odpouští“ … Materazzi, kterého Zidane skolil při fotbale hlavičkou, je označován rovnou za kontroverzního obránce. Nikdo sice neví, co si ti dva řekli, ale všem už začíná být jasné, že Zidane udělal dobrou věc a špatný je samozřejmě Ital, nikoliv Zidane, ten má sice slabiny, ale je to přece projev jeho „lidství“ …

Nedávno byl zveřejněn článek, který upozorňoval na velmi špatný stav budovy Národního muzea v Praze. Zmíněný článek končil obavou, zdali nebudeme svým potomkům jednou říkat – zde bývalo české národní muzeum. Situace se rapidně zhoršuje a obavy se pomalu stávají realitou. Včera odpoledne z fasády muzea odpadlo několik dalších kusů sochařské výzdoby a muzeum raději bylo uzavřeno. Pracovníci muzea opětovně upozornili na to, že na záchranu budovy je třeba alespoň čtyř miliard korun. Ty však stále nejsou. Národnímu muzeu byla pro příští rok schválena dotace ve výši miliardy jedné, ani to však již dnes není jisté.

Známá italská novinářka, žijící v New Yorku, která proslula ostrou kritikou islámského zacházení se ženami a multikulturalismu čelí ve své rodné zemi skandálnímu obvinění z údajného hanobení islámu. Fallaci ve své knize Síla rozumu (The Force of Treason) kritizuje právě mnohé nelidské muslimské tradice, zneužívání žen, ale například také varuje před úpadkem Západu a invazí islámu. Za tuto knihu byla ze strany italských muslimů (jmenovitě jejich předákem Adelem Smithem) zažalována za údajnou urážku islámské víry. Postavme se snaze omezit svobodu slova! Vyjádřete svou solidaritu s Orianou Fallaci.

Způsob informování veřejnoprávní České televize o politickém dění u nás i ve světě je čas od času takového charakteru, že divák může nabýt dojmu, že snad v budově na Kavčích horách dosud sídlí duch nechvalně proslulého normalizačního ředitele Zelenky. Pokud by se vám zdálo takovéto tvrzení přehnané a znevažující poctivou práci nezávislých publicistů z ČT, uvedu názorný a kliknutím na web ČT ověřitelný příklad, na němž budu důkazy svých výše napsaných slov demonstrovat. Jedná se totiž o klasickou ukázku mediální manipulace, jejíž podstatou je sdělení víceméně pravdivých informací takovým způsobem, aby vyvolaly v adresátovi, v tomto případě divákovi, určitý dojem. Nuže konkrétně.

Většina z nás se asi v dětství setkala s časopisem ABC. V době vlády bolševiků i tento časopis věrně a ochotně sloužil k indoktrinaci dětí komunistickými myšlenkami. Tato indoktrinace probíhala poměrně chytře či spíše záludně – nebyly zde rozhovory s politickými pohlaváry ani zde na pokračování nevycházel Kapitál. Naopak – v časopise byly komiksy, zajímavosti z přírody a techniky atd. Zkrátka šlo o časopis velmi žádaný a populární, který jen tu a tam, mezi řečí, prohodil cosi o jediném příteli Sovětském svazu či o aktivitách pionýrů a jejich setkání s nějakým starým a zasloužilým bolševikem.
Bolševismus byl stažen, pionýrská organizace již není pánem nad dětským volným časem, ale ABC přežilo. Novým poměrům a politickým požadavkům se jeho redaktoři dokázali velmi rychle přizpůsobit. Taktika přitom zůstává pořád stejná, stejná zůstává i cílová skupina čtenářů.

Ředitel Občanského institutu Roman Joch publikoval 26.6. v MF Dnes článek s názvem „Test IQ : chcete v ČR americkou základnu?“. Staví se v něm za vybudování americké raketové základny na našem území a vojenský útok vůči Íránu považuje za nutný. Nechci zjednodušovat íránský teokratický režim a problémy z něj vyplývající, ale myslím, že skutečnost je poměrně složitější, než aby se z ní daly vyvozovat jednostranné názory pomocí nějakého „IQ testu“. Diskutujeme-li nějakou závažnou mezinárodní situaci, jakou bezpochyby íránský režim je, měli bychom do ní proniknout hlouběji a nespokojit se pouze s přečtením jednoho článku, ať už tento říká, že se děje dobře, či špatně.

Ukázka z knihy Vlastimila Podrackého, která vyjde v září 2006. Má 570 stran a bude stát 390 korun, Národní myšlenka ji bude prodávat za zvýhodněnou cenu 320 Kč + poštovné 25 Kč. Objednávat můžete již nyní na naší e-mailové adrese redakce@narmyslenka.cz.

Přinášíme několik úryvků z této knihy :

K mnoha již přijatým opatřením směřujícím k pročištění politického prostředí u našich severních sousedů se má v nejbližší době přiřadit i rozšíření působnosti polské verze lustračního zákona o novináře narozené před rokem 1972. Strany polské vlády, a zejména nejsilnější Právo a Spravedlnost(PiS), tím zásadovým způsobem pokračují v naplňování svých předvobních slibů v oblasti vypořádání se s dědictvím komunistické éry. Po zprofanovaných soudcích, kněžích a policistech tak bude omezen prostor působnosti i těm novinářům, kteří v minulosti prokazatelně morálně selhali. Cílem takovýchto opatření nepochybně je nejen zvýšení důvěryhodnosti polského mediální prostředí, ale zároveň i omezení manévrovacího prostoru potenciálních netransparentních skupin, které by mohly právě přes takto kompromitované osoby uplatňovat ve všech sférách života společnosti svůj vliv.

Rakouskému kancléři Wolfgangu Schusseovi se tak zalíbilo v Bruselu v jeho novém postu velkošéfa celého EU, že vážně navrhuje protlačit odmítnutou evropskou ústavu formou panevropského referenda. Ve všech provinciích EU najednou. Jinými slovy, když to lidi odmítli jednou jako příslušníci státu, předložme jim to znovu jako příslušníkům Evropy.