Národní myšlenka

Dramaticky roste počet těch, co žalují ČR, vyvolávají arbitráže či jinak se chtějí soudit se státem. Stát tedy my všichni vyhazujeme pak peníze na zbytečnosti, aniž bychom povolávali k odpovědnosti ty, kteří to zavinili. Tato situace se nezmění, pokud neuvedeme do praxe jednoduché principy, které užívali a užívají mnozí jiní. Jak dlouho ještě by měli o něčem rozhodovat lidé, kteří za svá rozhodnutí neponesou žádnou odpovědnost.

Již počátkem 90. let se skupina mladých lidí rozhodla vydat pro sebe a své přátele soubor článků, úvah a dalších textů, který se od ostatních odlišoval nezávislostí a pravicově konzervativním pohledem na svět.

Náš národ nemá patrně žádných živých, aktivních hrdinů. Všichni stateční lidé dvacátého století jsou již po smrti a místo úcty jim dnešní (post)komunistický režim přidělil role bláznů, zrádců, kolaborantů atd. Současný režim plynule navazuje na ten předlistopadový včetně personálního obsazení.

Všímáte si ještě, těch neustálých řečí okolo komunismu? Zda zakazovat či nezakazovat komunistickou stranu, anebo zda zrušit lustrační zákon. Mnoho lidí to již nestačí sledovat a o to jde! Komunisté nás neustále masírují, aby nás připravili na situaci, že po volbách uchopí moc. Jiný význam to skutečně nemá. Chtějí nás znechutit a přimět k nečinnosti. Jde o naprosté zevšednění myšlenky, že komunisté vstoupí do vlády. Chtějí, abychom otupili svoje vnímací schopnosti. Jde jen o to, abychom přestali přemýšlet, zda je komunismus opravdu zlo.

Projekt ekonomicky a měnově jednotné Evropy byl od počátku adorován jako navýsost skvostná věc, oficiální přijetí eura bylo ohromně slaveno, strůjci eura vyslovovali předpoklady a hádali se, zda euro dožene dolar za 5 let, či „až“ za 10 let. Počáteční optimismus byl však zanedlouho vystřídán přinejmenším realistickým vystřízlivěním. Postupem doby, jak vycházely najevo skrývaná fakta a pravda o ceně za přijetí eura (například v Nizozemsku vláda uměle podhodnotila tamní gulden) a ekonomické statistiky, ukazujíc, že euro hospodářský růst nepřineslo, spíš naopak, vystřídala realismus tvrdá skepse.

Šéfka VZP Jiřina Musílková ohlásila 25. 11. 2005 svou rezignaci.
Nový ministr zdravotnictví Rath si může připsat na svůj účet další vítězství v poměrně krátkém čase. Co to však vypovídá o české politice?

25. listopad – narozeniny generála Pinocheta

Po přechodu na nový redakční systém opětovně zveřejňujeme všechny již dokončené díly (kapitoly) z výhledově dvanáctidílné práce dr. Ladislava Bátory. Pod titulem „Česká revue – Můj národ a má vlast“ předkládá autor čtenářům výroky a příběhy osobností, které chtě nechtě ovlivňovaly a ovlivňují vývoj českého národního vědomí, přičemž k jejich glosování sám autor říká: „Omezil jsem se u každé osoby na pouhých šest řádek na závěr, abych tak čtenáře ovlivnil co možná jen svým národně a konservativně podjatým výběrem osob a jejich citátů…“

Česká revue je zpracována chronologicky, za počátek autor zvolil rok 1836 – rok prvního vydání Máchova Máje. Příspěvky věnované jednotlivým osobnostem se vztahují k vročením v patě stránky, čímž vzrůstá hodnota této knihy jako učebnice či studijního prostředku pro poznání vývoje myšlení a tužeb našeho národa (i jeho nepřátel) a novodobé české historie vůbec. Sám autor svou knihu označuje výstižně za „čítanku“.

Reportáž z koncertu Daniela Landy, konaného v rámci tour Bouře 2005 v Ostravě. Psáno pro časopis Scarabeus.

Dvacítka bývalých disidentů v čele s exprezidentem Václavem Havlem požaduje, aby byl omezen přístup ke svazkům bývalé Státní bezpečnosti (StB). Dopis s tímto požadavkem byl odeslán ministrovi vnitra Bublanovi a premiérovi Paroubkovi s odůvodněním, že dnes se může kdokoliv dostat k citlivým informacím o osobách, které StB sledovala. Kromě Havla podepsali ještě dopis například Jiří Dienstbier, Jiřina Šiklová či historik Jan Křen.