Národní myšlenka

Setkáváme se s ním denodenně. Ve zprávách, v novinách, v projevech politiků, v názorech expertů. Oním zaklínadlem se stalo slovo reforma. Reformovat je prý třeba zdravotnictví, Vysoké školy, nízké školy, daňový systém, sociální systém, penze, státní správu, samosprávu, zemědělskou politiku či třeba právní řád. Ani ve snu by mě nenapadlo tvrdit, že současný stav věcí veřejných je v pořádku, opak je pravdou, nicméně mám dojem, že ti, co se oním zaklínadlem dnes zaštiťují, chtějí většinou změnu současného stavu, bohužel ale k horšímu.

Opravdu už se mi nechce vracet se k přetřásání debat o tom, že jsme našim Němcům cosi dlužni a znovu dokazovat proč ne. Opakovaně se nám tu vrací rovněž argument o tom, že jsme si udělali republiku a naši Němci se tam ocitli proti své vůli. Věnoval a věnovali jsme tomu, soudím, až příliš mnoho času. Vzájemné počítání mrtvol věru jen těžko považovat za příznak údajně obecně ždaného evropanství. Při pátrání po tom, co tolik některým našim Němcům na Republice tolik vadilo, jsem však posléze narazil na volební zákony monarchie a vzájemné postavení českých Němců a českých Čechů v Království českém a potažmo i Markrabství moravském, jakož i v oné části Slezska koruně tehdy ostávající.

Druhý prosincový týden mi při jednodenní pracovní cestě do belgického Bruselu zbyla trocha volného času, tak jsem se vydal nazdařbůh na neřízenou procházku směrem od centra tohoto hlavního města Evropské Unie. Nečekal jsem, že i mimo prostředí kancelářských budov Evropské Komise, Evropské Rady, zastoupení různých států a dalších institucí narazím vůbec na nějaké vyjádření politického života. Zprávy z Bruselu bývají politikou přecpané, dovídáme se o různých kampaních (například za soudržnou Evropu, proti xenofobii), agendách (například agenda nového předsednického státu EU spočívající zpravidla v neúspěšných snahách o zjednodušení unijní legislativy) či finančních rámcích, o nichž se zuřivě diskutuje (kde jde o to hlavní, tedy o otázku, kdo kolik peněz zaplatí a komu budou ty peníze vyplaceny).

Již před budovami ze skla, železa a betonu, kde se rozhoduje na nejvyšší úrovni o politických otázkách uváděných pravidelně ve zpravodajství hlavních médií jako ty nejdůležitější události dne jsou snad všechny sloupy veřejného osvětlení a elegantní železné patníky oblepeny nálepkami s nápisem „Ne Euroturkistánu!“ dokresleným symbolikou evropských hvězdiček a tureckého půlměsíce s poměrně jasným poselstvím.

Ministerstvo vnitra nedávno upozornilo Komunistický svaz mládeže (mládežnické občanské sdružení, hlásající komunistické myšlenky) na porušování zákona, kterého se tato organizace má dopouštět. Komunistický svaz mládeže není oficiálním mládežnickým sdružením KSČM, avšak mnozí členové KSM jsou zároveň členy KSČM a mnozí členové KSM se účastní akcí KSČM a naopak.

S článkem Pavla Bratinky s názvem „O jedné bigotnosti“ (MF Dnes 12.12.) se nedá než souhlasit. Autor velmi dobře vystihl, jak horliví zastánci registrovaného partnerství (dále jen RP) odbočují od jádra problému, když odpůrce tohoto zákona označují za zpátečníky a jejich názory za archaické.

Divné. Téměř během čtyřiadvaceti hodin se ve světové politice událo tolik
protikladných a pro charakteristiku neujasněnosti užívání některých pojmů tak příznačných událostí, že to i moji maličkost, vysloveného lenocha v
psaní komentářů, přinutilo i po náročném dni sednout večer ke klávesnici a
zeptat se Vás, čtenářů těchto řádek, zda jste si toho také všimli. Občas
totiž, zvláště při zřídkavé četbě našich deníků, trpím představou, že si
nikdo jiný oné až orwellovské absurdnosti probíhajících událostí nevšiml. Leč konec introvertního mudrlování a k věci.

Jak se zdá, cizí politici budou opět rozhodovat o budoucnosti Kosova. Současné uspořádání, kdy na udržování zdání pořádku dohlíží mezinárodní vojenské sbory, Kosovo bylo bombardováním odňato z vlivu Srbska, jemuž po staletí patřilo, de facto tam vládne OSN spolu s místními orgány a spekuluje se o míře skrytého vlivu klanů tamních Albánců, zřetelně málokomu vyhovuje.
Premiér Jiří Paroubek si zaspekuloval o tom, že nejčištším řešením by bylo rozdělit Kosovo na oblasti určené různým národnostem, které tam žijí. Je v tom jistě mnoho logiky, ale skutečně by to potvrdilo možnost menšin vydobýt si změnu státního uspořádání státu, který je přijal. V tomto případě by se tedy Albáncům splnil sen o vlastním Kosovu, oni si ho ale jistě přejí celé. Naopak Srbové si jistě přejí, aby území Kosova zůstalo celé Srbsku a hranice se neměnily.

Veřejné mínění poslední doby bylo rozvířeno mimo jiné kauzami okolo tzv. popíračů holocaustu. Ať již šlo o českou demonstraci na podporu Ernesta Zündela, či zatčení britského historika Davida Irvinga, vždy byly okolnosti doprovázeny hysterií na obou stranách. Proč tito revizionisté vyvolávají takové emoce, ať ze strany jejich příznivců, či odpůrců?

Vážení čtenáři našeho papírového časopisu, počínaje příštím číslem 1/2006 bude Národní myšlenka vycházet společně s Obranou národa jakožto samostatnou přílohou.

Brusel sepsal seznam tzv. „eurozločinů“. Chce tak definovat trestné činy, které by byly trestné nejenom v určitých zemích, ale především (a asi právě proto) v celoevropském kontextu. Mělo by jít zejména o padělání bankovek, podvody s kreditní kartou, praní špinavých peněz, obchodování s lidmi, napadání počítačových sítí viry, znečišťování moří atd. A co více, jedná se i o tom, že by se působnost „eurozločinů“ rozšířila i například na krádež duševního vlastnictví, obchodování s lidskými orgány a rasovou diskriminaci.