Národní myšlenka

V úvodu článku „anarchista proti antifašismu“ hovoříte o „novému progresivnímu proudu tzv. „anarchonacionalismu“ a o bitvě, kterou svádí s „levicovým anarchismem“. Nechte mne prosím doplnit několik drobností.

Navštivte Kavárničku Osvěžovnu v Nádražní ulici 68 v Praze 5 a kupte si zde aktuální číslo Národní myšlenky. Po ověření zájmu a funkčnosti tohoto místa uvažujeme do budoucna o rozšíření nabídky také o naše knihy.

Sama Kavárnička nabízí příjemné posezení u plzeňského piva.

Názornou ukázku, jak má pravice postupovat po získání politické moci vůči pozůstatkům komunistického systému předvádí právě v těchto dnech vítězná strana polských voleb – Právo a spravedlnost. Naprosto správně provádí rozsáhlou čistku ve všech oblastech státní moci a správy. Jsou odvoláváni exponenti bývalého režimu nejen ve funkcích velvyslanců, policejní ředitelů, představitelů státu v dozorčích radách, ale také coby vedoucí pracovníci veřejnoprávních médií.

Následující příspěvek byl před několika dny zaslán do diskusního fóra Československé anarchistické federace, kde vzbudil ostrou diskusi. Jeho autor se nepokrytě hlásí k novému progresivnímu proudu tzv. „anarchonacionalismu“, směru, který si získává stále širší pozornost v zemích Západní Evropy.

Jaroslav Zvěřina ve svém článku „Nedůstojné výpady vůči homosexuálům“ (Právo 23.12.2005), vítá návrh zákona o registrovaném partnerství homosexuálů a tvrdí, že homosexuálové jsou celou dobu diskriminováni, když jim údajně zatím nebyla přiznána jistá práva, dle názoru pana Zvěřiny a zastánců registrovaného partnerství, přirozená.

Za věru velice podivných okolností si v těchto dnech připomínáme páté výročí
tzv. Vánoční krize v České (tedy od oné doby jejich) televizi. Nebýt málo
sledovaného zpravodajského kanálu 24.cz, který aktuálně uvedl dokument Davida
Čálka a Radima Špačka „Bezesné noci“, prošlo by toto výročí bez jakéhokoliv
povšimnutí těch médií, která se v oněch dnech nejvíce oháněla takovými pojmy
jako jsou vyváženost a veřejnoprávnost. Divné že? Že by tak brzo téměř všichni
novináři u nás zapomněli na tak významnou událost dějin našich médií, jež
vyvolala největší zájem veřejnosti (soudě alespoň podle počtu účastníků
největšího shromáždění) od roku 1989? Říkáte, že to přeci není možné?
Samozřejmě, že není. Onen momentální výpadek paměti totiž žádným výpadkem není,
jedná se pouze o nechuť se k této době jakkoli vracet, protože tehdejší vítězové
a dnešní vládci veřejnoprávních médií a jejich kamarádi v médiích soukromých
jsou si dobře vědomi, že jakýkoliv návrat k událostem oněch dnů by si nutně
vyžadoval jejich zhodnocení v podobě odpovědí na tak zásadní otázky jako:
„Proběhly tehdejší události v ČT v souladu se zákony (pakliže ne, kdo je porušil
a proč za jejich porušení nebyl nijak potrestán)? Byly požadavky tehdejších
rebelů v ČT oprávněné? Byly tyto požadavky splněny, zlepšila se od té doby
vyváženost a veřejnoprávnost v ČT, byly odstraněny vlivy politiků na
veřejnoprávní média? Nedošlo tehdy k fatálnímu selhání celého našeho ústavního
zřízení? Obstála tehdy skutečně tzv. intelektuální a kulturní elita národa?“ a
další.

Stále častěji zjišťuji, jak méně a méně rozumím myšlenkám, které jsem dříve tak často propagoval. Ptám se sám sebe, zda jsem se již stal členem té obecné většiny, kterou jsem nazýval „společností“ veskrze silně negativně. Negativně pro její lhostejnost, honbou za materiálními statky, stále větší liberálností, či tolerancí tam, kde je tolerance mnohdy netolerantně vyžadována. Nejen že jsem přestal veřejně propagovat myšlenky vlastenectví, čestnosti, tradice a dalších tak všemi pády skloňovaných „těch jedině správných“ zásad, ale přestal jsem i tak obecně remcat o politice a všech těch zaručených receptech, kterých má každý nepočítaně na vše. Přestalo mne to bavit. Přestalo mne to bavit, protože lidé, kteří mi rozuměli, nepotřebují více mých rad a ti ostatní, těm je to lhostejné. Navíc pochybuji o správnosti mých rad, neb je mi záhadou, proč, když je naše myšlenka tak správná, není brána jako berná mince. Mám dojem, že lidé prostě nechtějí akceptovat ideály a jakýkoliv způsob přesvědčování je kontraproduktivní a ještě více je k naší myšlence obrací zády.

Poslední letošní Národní myšlenka je tu. Tentokrát jsme se víc než kdy jindy zaměřili na „pravicovou avantgardu”.

Redakce Národní myšlenky Vám přeje příjemné prožití vánočních svátků a šťastný a poklidný rok 2006.

Dohodli jsme se, že bude vhodné v úvodu tohoto článku upozornit čtenáře, že níže uvedené názory jsou vesměs názory sdílenými i ostatními členy sdružení Národní myšlenka. Vaše NM

Stejně jako v Polsku i u některých občanů naší země je patrná rostoucí potřeba
radikálním způsobem od základu změnit poměry ve společnosti. Jelikož se mezi
tuto skupinu počítám i já, dovolil jsem si některé důvody, které mne k tomu
vedou, popsat, přičemž věřím, že tyto důvody jsou společné i pro mnoho dalších
lidí, kteří smýšlejí podobně jako já. Zároveň se pokouším nalézt i určitá
východiska a nezapírám, že mnohá vidím v programu a prvních krocích vlády
vítězné strany polských voleb – Práva a spravedlnosti.