Převzato na základě souhlasu autora z FB stránek Nacionalismus – příspěvek z 22. 3. 2019.
Otázka migrace je dnes v Evropě vnímána jako jedna z nejpodstatnějších. Podle mínění současných celosvětových politických elit je migrace součástí života lidí od nepaměti, přičemž tyto elity uznávají, že je zdrojem prosperity, inovací a udržitelného rozvoje v globalizovaném světě a že tyto dopady jsou pozitivní (jedná se o výňatek z textu Globálního paktu o migraci OSN z roku 2018). Kupodivu ačkoliv poměrně rozsáhlá migrace do Evropy proudí už desítky let si mnoho jiných evropských lidí, těch obyčejných, to stejné nemyslí. Příznivci a odpůrci migrace se navzájem osočují, tu z absence empatie (ta má chybět odpůrcům migrace), tu z absence pudu sebezáchovy (ta má pro změnu chybět podporovatelům migrace), jedni pak mají na rukou krev nebohých migrantů a druzí zas krev nebohých obětí, které při kriminalitě či terorismu páchaném migranty v posledních letech zemřeli.Až pitoreskních obrysů pak „diskuse“ o migraci nabírá v České republice, kdy na jedné straně je hrůzostrašná obava před muslimskou invazí (která však nepřichází) a krátkozraký výsměch podporovatelů migrace, že tu přeci žádní migranti nejsou, a to za stavu, kdy skoro 10 % obyvatelstva ČR nejsou Češi (nenechme se mýlit, že v ČR žije jen 4,7% cizinců, do tohoto čísla totiž nejsou započítávání Cikáni, kteří tvoří několikasettisícovou menšinu, ke které se ale při oficiálních sčítání obyvatelstva nehlásí), přičemž s výjimkou slovanských přistěhovalců se nedaří ani po staletích jako v případě Cikánů či několika desetiletích jako v případě Vietnamců tyto národy integrovat. Pokud se ovšem na celou otázku podíváme očima historických skutečností, budeme asi nemile překvapeni. Nikdy v historii lidstva totiž žádná masivní migrace nepřinesla onu prosperitu, inovaci, udržitelný rozvoj pro domácí obyvatelstvo. Jistě, příchod několika málo jedinců může obohatit tu hudbu, tu vědu, tu hospodářství, ale pokud dochází k migraci milionů, pak mohu směle tvrdit, že ani v jednom případě velkých migračních vln neznamenala taková migrace nic jiného, než destrukci původní civilizace. Přesto se migrace celé dějiny lidstva objevuje, znamená to však, že se jí nesmíme bránit a máme jí pasivně přijmout jako dějinnou nutnost ? Máme opravdu jen tak odevzdat své domovy ? Pokud začínám už od prvních migračních vln narazím na dnes již neexistující neandrtálce. Předpokládám, že i u nich mnoho z jejich druhu vítalo nově příchozí zástupce druhu Homo sapiens. Samozřejmě, důvody vymření neandrtálců mohou být různé a nelze jednoznačně tvrdit, že to bylo vytlačení progresivnějším druhem člověka. Posuňme se tedy o kousek dál. Co takové vyvrácení starobabylonských států migrací Chetitů, pro Babylón to znamenalo zánik jejich celé kultury. Podobně mykénská civilizace celá pod náporem Dórů zanikla s celými svými poklady a kulturou tak dokonale, že další období skoro 4 století je tzv. temných století Řeckých dějin. Stěhování národů ve 4. až 7. století našeho letopočtu sice přivedlo do střední Evropy také náš národ, ale pro vzkvétající Řím znamenalo absolutní vyvrácení mnohosetleté civilizace. Veškerá vzdělanost a kulturnost Říma byla ztracena, jejich stavební postupy, divadlo, sporty, filozofie i římské právo, to vše se muselo znovu a znovu objevovat. Z velkoměsta Řím zbyla polorozbořená vesnička. O osidlování tzv. nového světa asi netřeba mluvit a jak severoameričtí indiáni, tak i ti z Jižní Ameriky se ani dnes „nepochopitelně“ nedomnívají ve svých rezervacích či chudinských čtvrtích, že migrace bílého muže jim přinesla udržitelný rozvoj. No dá se samozřejmě říci, že dneska je to přeci všechno jinak, několik tisíc let vývoje lidstva byl omyl, teď už se nějak dohodneme. No pokud tak, jak se domluvili migranti z 30tých a 40tých let z Evropy (tedy Židé) s Palestinci poměrně nedávno, tak ani zde bych to úplně nenazval zdrojem inovací a prosperity. Pokud v minulosti výjimečně obohatili migranti nové země do kterých přišli, pak jen proto, že přicházeli ze zemí kulturně vyspělejší a v malém množství s cílem se integrovat. Jen těžko Vás obohatí někdo, kdo pochází ze zaostalejší části světa. Jak bylo ukázáno výše na kolonizaci Nového světa ani příchozí z vyspělejší části světa nebývá pro původního obyvatele nějakým vítězstvím. Ostatně v podobném duchu máme poučnou naší vlastní minulost. Německá menšina v Čechách bezesporu nevykazovala nižší kulturní úroveň, dalo by se říci, že z hlediska společensko-kulturních hledisek se jednalo o migraci lidí z podobného kulturně náboženského okruhu, přesto tato migrace znamenala dlouhodobé napětí, které nakonec logicky vyústilo v nezbytnost přistěhovalce (tedy Němce) ze země vypovědět.Masivní migrace současnosti není ničím jiným než útěkem před bídou, chaosem a ekonomickou zaostalostí. Taková migrace jednoduše zdrojem prosperity, inovace a udržitelného rozvoje není a být ze své podstaty nemůže. Argumenty o tom, že máme povinnost se o své bohatství podělit nereflektují nejen to, že takovou povinnost jednoduše nemáme (stejně jako ji nemá ten, kdo zdědil například dům), ale zejména, že tím podrýváme stabilitu naší vlastní kultury a hazardujeme s její samou existencí a to bez ohledu na to, že žádný muslimský migrant sem prozatím nechce. Díky otevřenosti hranic uvnitř Evropy totiž už není možné uvažovat jen v intencí vlastních (ne)hranic.
